Barva mléka
Nell Leyshon
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/190591/bmid_barva-mleka-i6B-190591.jpg
4
275
275
Barva mléka je drobný literární skvost těžící z nejlepší tradice anglického realistického románu. Mary, jejíž vlasy mají barvu mléka, je svéhlavá a prostořeká patnáctiletá dívka, jež tráví dny tvrdou prací na rodném statku. Úmorná dřina, ze které se skládá život na anglickém venkově v roce 1831, kde se její příběh odehrává, ovlivňuje i vztahy v rodině. Když ji otec „prodá“ do služby na faru, její život se změní... A nikoli nutně k lepšímu. Výjimečná kniha, výjimečný příběh, který vám vyrazí dech.... celý text
Literatura světová Romány Historie
Vydáno: 2014 , PlusOriginální název:
The Colour of Milk , 2012
více info...
Přidat komentář
Nic podobného jsem ještě nečetla. Prostým stylem líčený děj knihy a mnohdy velmi dramatické události vykreslují těžký život chudé dívky r. 1830 a 1831 coby dcery a sestry a posléze i služebné a příběh graduje ke svému konci. Za stále stejným těžkopádným stylem vyprávění hlavní hrdinky nebyly viditelné její emoce, líčila svůj osud syrovou formou někoho, kdo ještě psaní a čtení příliš neovládá. Její neohrabaná slova mnohdy vyvolávala husí kůži poté, kdy jejich význam čtenáři došel. Zajímavý a neotřelý příběh.
Zajímavě napsáno, vyhovovala mi perspektiva 1. osoby. Zaujalo mě, že to vypráví dívka v roce 1831, ale připadalo mi, jako by to bylo dnes.
Vůbec netuším, z jakého popudu jsem si knížku cíleně koupila, ale určitě stojí za přečtení. Vyděsil mě způsob psaní, ale brzo jsem si na to zvykla. Mary na začátku působí jako takový „prosťáček“, ale postupným čtením je vidět, že přestože vzdělaná není, má takovou tu obyčejnou vrozenou moudrost. Její život vůbec nebyl lehký a moc bych si přála, aby knížka skončila úplně jinak. Moc mě bavily její rozhovory s dědem.
"Milá" kniha ve smyslu její formy. Přečetla jsem za jedno odpoledne. m.a.r.y. jsem si zamilovala. (A nebyla jsem sama. ????)
Utla , skoro nenapadna knizecka, kterou clovek snadno prehledne. Jeji obsah vsak skryva pribeh, ktery se vam po docteni jen tak z hlavy nevytrati. Pribeh Mary, vyrustajici se svymi sestrami na anglickem venkove roku 1831, je jeji pribeh. A ona ho pise vlastni rukou .A jeji vlasy maji barvu mleka. A mne tento smutny pribeh pohltil. Pokud knihu nekde zahlednete, urcite ji vemte s sebou.Rozhodne stoji za precteni.
Kniha byla laciná, říkám si, uvidíme, co to bude za čtení?! V tomhle případě se mi potvrdilo, že cena nerozhoduje o kvalitě knihy. Opravdu výborné čtení. Děj mě vtáhl, bylo to napínavé i dojemné. Za mě doporučuji!
Mary si musí zamilovat každý. Dívka, která se nenarodila pod tou nešťastnější hvězdou, přesto je plná elánu, životního optimismu, přímosti a břitkého jazyka, který ji dostává do nesnází …
Přestože jsem měla tušení, kam až Maryin osud klopýtá, po dočtení mi bylo velmi ouzko. ..
Opravdový skvost, bez rozmýšlení 5 *.
Další kniha z edice Pestrá řada, která mě absolutně nadchla. Chvíli jsem si zvykal na věty bez interpunkce a uvozovek, ale rychle jsme se začetl. A pak četl a četl a na konec? No to nééé... Přečtěte si taky :-)
Surové, hutné, bez velkých písmen a přímé řeči, ale naštěstí tečky za větami zůstaly. Maryin přístup k životu - tak přímočarý a jednoduchý byl obdivuhodný, i když vyústil ve smutný konec. Připomnělo mi Třetí světlo od Claire Keegan, které bylo o kapku lepší.
Mary je úchvatná bytost, klenot své rodiny, tvrdě vybroušený diamant. Životní světlo, kuráž, nezdolnost, jemné srdce i humor evidentně podědila po svém dědečkovi. Každý kdo se s ní setká je touto průzračnou dívenkou obdarován. I krutý otec v sobě nalézá na poslední chvíli soucit. Evidentně i vikář dostane šanci, kterou promarní ke škodě nás všech. Trochu naděje jsme si, uchváceni touto dívkou, přece jen zasloužili! Nezbývá mi než pokládat konec za otevřený. Tohle děvčátko si ve svém srdci rozhodně ponechám :)
Mini román zachycující anglický venkov první poloviny 19. století se snaží upoutat čistým realismem, který umocňuje „primitivním“ jazykem hlavní hrdinky. Kolovrátkovité „jmenuju se Mary a moje vlasy mají barvu mlíka“ představuje jednoduchost a rázovitost venkovanů, kteří vstávají s kravami a spát chodí ve chvíli, kdy už nemůžou od samé bolesti na nohy. Doba, kdy neexistuje čas, tak jak ho známe dnes - tedy řízený hodinami, ale prostor odvíjející se od rytmu přírody, plodila nevzdělance a negramoty, jejichž případná vzdělanost by jim byla na poli jen přítěží. Každý měl své místo podle toho, komu a kde se narodil, nikoli podle toho, co si zasloužil . předurčenost je hlavním motivem celého díla.
Ačkoli se autorka snažila co nejvíce čtenáře vtáhnout do surovosti tehdejšího života, výsledek působí přespříliš poeticky a vyšperkovaně. To, jak vypadá krutost venkova nejlépe předvedla laureátka Nobelovy ceny Herta Müller s jejími Nížinami - tam, kde Leyshon brouzdá po „upraveném“ povrchu, tam se Müller dostala až na „špinavou“ dřeň.
Děkuju za toto dílko! Nádherná kniha.
Vše už tu bylo řečeno, já musím jen doporučit!
To je kniha, která jednoho chytí za srdce a nepustí a druhý ji po pár stránkách zavře a nebude číst. Já patřím k těm, pro které je tato kniha literární skvost.
Tak malá a útlá knížečka a tak silný, emotivní příběh. Stále přemýšlím a hledám slova, která by vystihla tuto úžasnou knížku. Svůj životní příběh vypráví prostá patnáctiletá Mary, kterou m.j. vikář naučil psát .
"tohle je moje kniha a já ji píšu svou vlastní rukou.
a vidíte jak jsem se musela naučit každý slovo co teď píšu.
nerada vám tohle všechno říkám, tohle je něco o čem nerada vyprávím. a řekla jsem si že vám povím všechno co se stalo. řekla jsem že to řeknu všechno a kvůli tomu to musím udělat"
Vyprávění bez teček, uvozovek, které ale chytí za srdce a nepustí a ještě dlouho po přečtení budete sedět a příběh vstřebávat. To je příběh Mary, která má vlasy barvy mléka.
Pět hvězdiček a ještě jednu navíc.
Přečteno na jeden zátah při cestě vlakem. Bezprostřední, přímé. Někdy až tak věcně podané, že z toho mrazí.
Hnusné, kruté a přesto tak upřímné a místy snad i vtipné, i když je celé vyprávění v podstatě hořká výpověď. Dívku, s vlasy barvy mléka, tuhle svéráznou, ale ryzí Mary, si nejde neoblíbit. Tahle kniha ve mě dokázala vyvolávat neskutečně protichůdné pocity.
Můj komentář bude asi trochu agresivní, ale při čtení se ve mně probouzely skoro vražedné choutky, ta její netečná otřesná matka a k tomu ještě ono despotické hovado otec, neskutečně mě sr... O to víc jsem ocenila to krásnou lidskou povahu Mary, její věcnost, přímost a svéhlavost.
Nell Leyshon zvládla, v podstatě jen na pár stránkách, podat celý tragický životní příběh Mary a hlavně dokázale, i na tak malém prostoru, dokonale vykreslit postavit. Ten pologramotný styl vyprávění, absence interpunkce atd. to všechno vzbuzovalo ještě realističtější dojem, kdy při čtení máte opravdu pocit, že to vypráví nějaká prostá holčina.
Nechci prozrazovat dopředu konec, ale musím říct, že tohle je kniha, která nenechá chladným ani největší cyniky. Výborná a zajímavá kniha, která svou přímostí a syrovostí chytne za srdce.
"Já si z ničeho moc hlavu nedělám. Když s něčím nemúžu nic dělat, tak si s tím
hlavu nelámu. Když s tím něco udělat múžu, tak to urovnám a tím pádem je zbytečný si z toho dělat hlavu." Mary.
Kniha, po které jsem sáhla v Levných knihách téměř náhodou a stála mě necelých 30 korun... A přitom malý literární zázrak. Přečetla jsem ji na jeden zátah a myslím, že teprve na poslední stránce jsem vydechla. Příběh vlastně není nijak originální ani výjimečný, ale je podaný s takovou opravdovostí a natolik jedinečným stylem, že vám zůstane zarytý pod kůží ještě dlouho po přečtení.
Barva mléka
útlá knížečka, přečteno za jedno odpoledne, u tohoto příběhu je důležitá hlavně forma, kterou je zachycen, samotný děj je dost předvídatelný, ale to není důležité , stejně je schopen vyvolat emoce, dojetí, lítost, vztek a soucit s hlavní hrdinkou patnáctiletou Mary, se kterou se život nemazlil a ona vše přijímá s pocitem, že to tak má prostě být, je to v podstatě dost smutný příběh :-(