Arabské jaro

Eufemistický výraz „arabské jaro“ se stal všeobecně užívaným klišé pro politický a ideologický vývoj v zemích Blízkého východu a severní Afriky od ledna 2011. Jaký proces se tehdy začal v některých oblastech odvíjet? Autor nabízí českému čtenáři koncizní a syntetický výklad o historickém, sociálním a kulturním pozadí současného vývoje na Blízkém východě. Podává výklad specifických rysů arabské politické kultury, problematiky lokálních identit tamějších společností, odlišností oblastí arabského světa a konfrontace „sekulárních“ ideologií autoritářských režimů a tradičních monarchií s nevyhnutelným procesem islamizace arabských společností, a to v kontextu mezinárodní politiky od dob kolonialismu až do žhavé současnosti....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/26_/260576/arabske-jaro-260576.jpg 4.28
Žánr:
Literatura naučná, Historie, Politologie, mezinárodní vztahy
Vydáno:, Academia
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (2)

Přidat komentář
Jizi
26. června

Tendenční, nezdrojovaný, repetetivní kompilát, který si ohýbá fakta podle potřeby. Na čtenáře neznalého problematiky může působit úžasně čtivě a můžou na něj udělat dojem autorovy rázné postoje. Žel bohu má Mendel léta, kdy skutečně tvořil hodnotnou literaturu faktu dávno za sebou (stačí se podívat na roky vydání použité literatury...). Samotné arabské jaro tvoří jen zlomek knihy, navíc přináší pouze velmi omezený a zkratkovitý historický výčet a i v něm má autor chyby. Navíc si pravděpodobně z lenosti nedoplnil informace o zásadních událostech s ním spjatých (např. vražda Chálida Sajjida) a ty tak chybí docela. Kniha se navíc hemží překlepy a hrubkami, nesmyslně dlouhými odstavci (v nichž si je Mendel schopný sám sobě odporovat) a absurdně náhodně rozesetými arabskými překlady, jež v důsledku působí, že kurzívou napsal vše, co ještě zná. O nekonzistenci v přepisech jmen ani nemluvě. Ne, tohle nebrat.

KejmlP
07. dubna

Velmi potřebná kniha. Doc. Mendel v první části nekompromisně účtuje s různými mýty a stereotypy, které se nahromadily ve společnosti během uprchlické krize, což by mohlo být nazváno i jako "islámská společnost v kostce", a následně přechází k velmi čtivému popisu jednotlivých zemí v době tzv. Arabského jara, a průběhu tamních revolucí. Poctivě prezentuje východiska v každé zemi, ukazuje její hlavní problémy, a proč tam revoluce probíhala tak, jak probíhala. Byť se mi chvílemi zdálo, že v pozadí mírně prosvítají sympatie či naopak antipatie k jednotlivým diktátorům, většinou se autor drží objektivního výkladu, a aniž by šířil katastrofické vize, zdaleka nesdílí ani optimistické iluze části veřejnosti, která pokládala arabské jaro za vítězství liberální demokracie. Je velká škoda, že naši novináři a politici nečtou podobné knihy, mohli by se pak vyvarovat spousty hloupostí, zjednodušení, chyb a problémů, které svou neznalostí vyvolávají a podporují.