Annina dcéra Rilla

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Anna a Gilbert vychovávajú svoje deti podľa najlepších zásad. Každé z detí je niečím výnimočné, múdre a šikovné. Najmladšia dcéra Rilla je ešte primladá na to, aby pochopila aj iné stránky života okrem tých krajších. Je plná romantických snov a predstáv o živote. No nie je jej takýto osud súdený. Musí spoznať aj jeho tienisté stránky, aby dozrela a vyrástla v takmer dokonalú, chápajúcu a vernú ženu....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/33_/33337/aninna-dcera-rilla-33337.jpg 4.353
Série:

Anna ze Zeleného domu 8.


Žánr:
Literatura světová, Romány, Pro ženy

Vydáno: , Mladé letá
Originální název:

Rilla of Ingleside, 1920


více info...
Nahrávám...

Komentáře (7)

Kniha Annina dcéra Rilla

Jass
11.05.2021

"Our sacrifice is greater than his," cried Rilla passionately. "Our boys give only themselves, We give them."

Očekávala jsem, že tahle kniha bude jiná než ty předchozí, ale tohle... tohle jsem nečekala. Myslím, že jediná kniha, u které jsem brečela víc byla "Odvedu vás do Sierry Madre" a vlastně... celkově se mi tyhle dvě knihy spojily už během četby, přestože reálně spolu nemají moc společného.

"... I wanted to get out of the world where such a thing could happen - shake it accursed dust from my feet for ever. Then I knew I had to go."

Tahle Walterova věta totiž přesně vystihuje pocity, které jsem během Sierry Madre měla. V "Duhovém údolí" ani "Anně z Inglesidu" mi žádný z malých protagonistů nijak zvlášť nepřirostl k srdci, ne že bych je neměla ráda, ale neměla jsem oblíbence... V téhle knize si mě ale Walter naprosto získal, způsob, kterým přistupoval k válce mi byl velmi blízký (na rozdíl třeba od Jema nebo Kena) a.... zkrátka uf...

"I'm going to fight for the beauty of life, Rilla-my-Rilla - that is my duty."

Navíc je Rilla skvělá protagonistka, mám pro tenhle druh vývoje vlastně hroznou slabost. Rilla mi připomínala Taťánu z "Měděného jezdce" (Od Paulliny Simons, přičemž tedy Rillu mám radši) nebo Sansu ze Hry o trůny. Její vývoj byl nádherný. Zdejší komentátoři její podobnost s Annou popírají, ale dovolím si nesouhlasit. Rilla ze začátku je Anninou horší verzí, je vším tím, co mě na mladé Anně rozčilovalo (zajímá se především o svůj vzhled), ale dotahuje to dál a navrch přidává důsledky toho, že vyrostla v milující rodině (zatímco Anna se jako sirotek musela ohánět). Celá ta proměna je navíc krásně napsaná, nestane se v okamžiku, probíhá průběžně a na konci... No, autorka se mi zkrátka trefila do vkusu.

"We are told to love our enemies, Susan," said the doctor solemnly.
"Yes, our enemies, but not King George's enemies, doctor dear," retorted Susan crushingly.

Až teď mi došlo, že se mi podařilo elegantně uhnout od první myšlenky, kterou jsem chtěla celý komentář začít... Tohle je totiž kniha o válce velmi odlišná od většinového proudu. Týká se totiž lidí, od kterých je "válka daleko" a kterých se "netýká". Samozřejmě, že se jich týká, ale... však vy víte, jak to myslím. Ukazuje utrpení války těch, na které se často zapomíná, těch, kteří jsou bezmocní a jen čekají na zprávy. Maud nám ukazuje celou škálu válečných zkušeností a smutků. Možná, že i kvůli tomu se kniha některým zdá rozplizlá, ale mě to vlastně vůbec nevadilo. Občas mi přišlo, že Maud některou linku pozapomněla, ale víceméně se jí dařilo je všechny znovu zapojit (lépe než v předchozích dílech). Po mých stescích v předchozích dílech cítím, že je nutné přidat i tuto citaci, abyste pochopili, co že jsem to celou dobu chtěla, protože Maud - s určitým zpožděním - doručila.

"We can't stop him," said Mrs Blythe, chokingly. "Oh, Gilbert!"
Dr Blythe came up behind his wife and took her hand gently, looking down into the sweet grey eyes that he had only once before seen filled with such imploring anguish as now. They both thought of that other time - the day years ago in the House of Dreams when little Joyce had died.

Emoce jsou zkrátka po celou dobu vysoké a... bravo. Zároveň do toho ale Maud zvládla propašovat svůj specifický humor, takže o smích taky není nouze. (Což výborně stimuluje pocity postav - jak se v takovémhle čase vůbec můžu smát?)

"...yes, and even enjoy life by times. There are moments when we have real fun because, just for the moment, we don't think about things and then - we remember - and the remembering is worse than thinking of it all the time would have been."

Někdy je kniha kritizována jako příliš nacionalistická, pro-válečná a germanofobní... Ano, částečně, na druhou stranu, co jste u knihy napsané v této době čekali? Navíc si nemyslím, že je pro-válečná. Část knihy to tak vypadá, pacifista je lynčován (i když se zdá, že za pacifistou se tu spíš skrývá německý sympatizant), mladíci jsou z války nadšení. Upřímně mi to bylo trochu nepříjemné... ale celá kniha přece končí úplně v jiném tónu.

"I've seen enough war to realize that we've got to make a world where wars can't happen."

A znovu je tu ten smutný poddtón. Protože tenhle nový svět se do teď vystavět nepodařilo a Rilla (a s ní my všichni) ve svém poslání selhala.

"I've won my own freedom here - freedom from all fear. I shall never be afraid of anything again - not of death - nor of life, if, after all, I am to go on living. And life, I think, would be the harder of the two to face - for it could never be beautiful for me again. There would always be such horrible things to remember - things that would make life ugly and painful always for me. I could never forget them."

P.S. Tohle není poslední díl, to je "The Blythes Are Quoted", které Maud napsala těsně před svou smrtí a v úplnosti vyšel až nedávno. I když se zřejmě jedná spíš o něco jako povídkovou sbírku a básně...

pollyanna
08.07.2019

Právě jsem dočetla celou sérii knih o Anně a je mi líto, že není víc dílů. Bylo to krásné vyprávění, byť poslední díly už Anně věnovaly dost málo prostoru. Ale nevadí. I tak z příběhů dýchá pohoda a laskavost, humorné části střídají smutné pasáže... Je tam prostě všechno to, co dneska člověk v knihách (většinou) marně hledá... Čtenářský zážitek to byl výborný. A taky mě vždycky zajímalo, nakolik se tv seriál o Anně s M. Follows řídil podle knihy. Tak to už teď vím:).


HNEDOOCKA
03.03.2016

Krásný příběh, ale Anna to není.. :)

Calwen306
09.03.2012

Príbeh nádherný, postavy skvelé. Avšak i napriek mojej láske k celej sérii dávam "iba" 4 hviezdičky keďže Anna už nebola vnímaná ako hlavná postava.

Starmoon
23.01.2021

„Ja by som ho chcel premeniť na dobrého človeka – veľmi dobrého človeka – a naraz, keby som mohol. To by som urobil. Nemyslíte, pani Blythová, že by to bol najhorší trest zo všetkých? (...) Keby sa premenil na dobrého človeka, pochopil by, aké hrozné veci napáchal, a cítil by sa strašne a bol by taký nešťastný, ako pri žiadnom inom treste.“

„Nikto, koho sa dotkla táto vojna, nemôže byť tak isto šťastný ako predtým. Ale myslím, sestrička, že to bude lepšie šťastie, šťastie, ktoré sme si zaslúžili. Boli sme šťastní pred vojnou, však? S domom, ako je Ingleside, a s rodičmi, akých máme my, sme nemohli nebyť šťastní. Ale to šťastie bolo darom života a lásky... nebolo v skutočnosti naše... život si ho mohol každú chvíľu vziať späť. Ale už si nebude môcť vziať šťastie, ktoré si zaslúžime na ceste našich povinností.“

Krásna bodka za sériou o Anne zo Zeleného domu. V tomto románe sa z nej už síce stala okrajová postava (prím, ako napovedá aj názov, prevzala jej dcéra Rilla), nemyslím si však, že by to knihe ubralo na čare. Typický lucymaudmontgomeryovský humor a láskavý pohľad na svet ostali prítomné (nikdy by som neverila, že sa budem zo srdca smiať pri románe, ktorého dej sa odohráva v čase prvej svetovej vojny) a celá kniha je prešpikovaná úsmevnými (polievková misa, noc pri majáku, rozlúčka pri mesiaci...) i dojemnými (Walterov list, Rilline obety a sebazápory) scénami, a tiež skvelými postavami (mojim favoritom je gazdiná Zuzana).

Rilla síce nie je „dávna Anna“ (ako avizovala slovenská anotácia), celkom určite je to však plnokrvná literárna postava, ktorej príbehu sa oplatí dať šancu.

Lessana
29.07.2019

Tak už mám za sebou posledný diel Anny zo Zeleného domu, ktorá ma ako dieťa minula. Iste by som si ju vychutnala aj vtedy, no aj teraz som si pekne počítala (až mi je, ako dieťaťu, ľúto, že dielov nie je viac). Príbeh Rilly bol viac než dôstojným zakončením tejto krásnej knižnej série. V tejto časti ma, samozrejme, okrem osudov hlavných i vedľajších postáv, veľmi zaujali opisy toho, ako Kanaďania vnímali 1. svetovú vojnu. Bez hanby priznávam, že pri mnohých pasážach mi až zvieralo hrdlo a do očí sa drali slzy. To sa mi apropo stalo temer pri každom pokračovaní Anny. Autorka mala dar písať veľmi sugestívne, pekne vykresliť charaktery jednotlivých postáv a vždy prezentovať pútavý príbeh, z ktorého sála láskavosť a dobrota. Preto je autorka medzi mojimi obľúbenými a preto sa rada k Anne a jej okoliu ešte niekedy vrátim.

haki34
22.02.2019

Annin príbeh, alebo lepšie príbeh Anniných detí a rodiny sa uzatvára..,.v tomto dieli je hlavnou postavou Rilla....a nakoniec som si ju i obľúbila a získala si k nej vzťah.. okolnosťami donútená vyrástla a stala sa z nej milá a citlivá žena, našla v sebe i pokoru a vo finále i lásku....¨
a opäť sme sa poučili o krutosti vojny...bohužiaľ vďaka vojne sa ani Anna sa nevyhla stratám...asi to tak muselo byť..lebo život v skutočnosti neukazuje len to pekné...vojnové utrpenie striedajú popisy málo pekného, čo sa podarilo zorganizovať - zábava a tancovačka, námornící, mólo, lodičky v ktorých sa nedá chodiť....Rilla konfrontovaná s domácimi prácami, s dobrovoľníctvom, a so svojou pýchou ..dozrieva a vyzrieva. Opäť zabodovala Mary Vanceová, so svojím ostrým jazykom a praktičnosťou potvrdzuje svoje miesto vo svete a niekoľkokrát zachraňuje Rillu (topánky, búrka a záchrana dieťaťa so záškrtom...) a vo finále i nachádza svojho životného partnera...Mary určite fandím a je to jedna z mojich obľúbených postáv tejto série...

radím k slabším príbehom série, každopádne určite stále čtivé a oddychové...mimochodom, na obálke v anotácii je že "akoby sa vrátila dávna Anna" - tak to si nemyslím :) Rilla je úúúplne iná ako Anna ;)