Anděl milosrdenství

U Körner je člověk zvyklý na taková ty syrová a drsná dramata z různých koutů republiky a z různých krutých dob. První světová válka, a spíš než hrůzy boje zde vidíme rozpad společnosti, úpadek morálky a z fronty nám zamává akorát speciální prapor, který kdesi v Haliči popravuje civilisty a zajatce. Působení Anežky ve válečném lazaretu je stejný jako její komůrky v nemocnici, studený, opuštěný, prázdný a beznadějný. Její láska k zajatci, je zde až nesmyslná, když člověk vezme v úvahu její povahu a nihilistický přístup k životu, poté co zjistí pravdu o svém majorovi a nechá se nalejt do lazaretu jako ošetřovatelka. Některé pasáže byly zvláštně nepřehledné a Anežku jsem si jako hlavní hrdinku moc neoblíbil pro její zvláštní přístup k životu a lidem kolem sebe. Kniha je mrazivá, depresivní a popisuje zvláštně zvrácený příběh lásky uprostřed války. Körner má určitě větší díla.

Přečteno někdy zhruba před třiceti lety ale stále si na tento příběh dokážu vzpomenout, což svědčí o tom, že byl svým způsobem výjimečný a poutavý. Prostě autor tyhle příběhy umí.

Lyrický příběh z 1.světové války. Vdova po vojákovi se stane ošetřovatelkou v lazaretu a má vztah se zajatcem.
(2006)

nadšena........krásný ponurý milostný příběh, tato kniha má úchvatné filmové zpracování, slovenské, s krásnou hudbou.....dostala mě jak kniha, tak film

Krátké depresivní dílo zasazené do první světové války pojednává o pocitu viny vdovy Anežky Brunnové, která znaje zločinnou činnost svého někdejšího manžela během války, vstupuje jako dobrovolnice do vojenské nemocnice. Zde prožívá krátký románek s polským zajatcem a léčitelem, který ji využívá k tomu, aby mohl utéct. Celá knížka je ponurá, hlavní postava nešťastná a pravděpodobně zcela rezignovaná, znechucená válkou a snad i celým lidstvem, přesto se ale lidem snaží pomáhat a dokonce za to nakonec i umírá. Není to dílo s nějakým výrazným epickým příběhem, je to spíš kratičká epizodka z průběhu první světové války, ukazující zoufalství, bezradnost a pesimismus, který válka plodí. Občas může být čtenář zmaten autorovými skoky v čase a místě děje, ale není jich moc. Popisy situací, pocitů a prostředí zvládá autor dle mého názoru skvěle, jako bych to viděl přímo před očima.