Anabaze

Kýrova cesta vzhůru (Κύρου ανάβασις), zkráceně Anabáze, je Xenofóntovo nejznámější a nejvíce oceňované dílo. Líčí osudy výpravy 13 000 řeckých žoldnéřů do nástupnické války v Persii a zejména jejich zpáteční pochod (viz autorův životopis). Osudy výpravy z roku 401 př. n. l. vznikaly patrně až ve Skilluntě po roce 386 př. n. l. podle předběžných poznámek a dokončeny byly roku 377 př. n. l. Popis událostí je velmi čtivě a srozumitelně podán v chronologickém uspořádání. Ve snaze dodat svému dílu objektivity píše Xenofón ve třetí osobě, podobně jako jiní starověcí autoři. Dílo bylo dokonce původně vydáno pod jménem Themistogena Syrakúského. Přesto se však autor místy dopustil přílišného vyzdvihování svého vlastního významu nad ostatní velitele; snad jej k tomu vedly aktuální politické okolnosti v době vzniku díla. Kniha byla vysoce ceněna již ve starověku. Alexandr Veliký ji v počátcích tažení proti Persii používal jako příručku o tamních krajích, ceněna byla též Římany a nechal se jí inspirovat i Gaius Iulius Caesar. V pozdější době byla rozdělena do sedmi částí a doplněna vsuvkami, které jsou však rozpoznány....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/29_/29443/anabaze-29443.jpg 4.720
Originální název:

Kýrú anabasis

Žánr:
Literatura naučná, Vojenství
Vydáno:, Odeon
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (3)

Přidat komentář
sx19
07. března

Nemozem si pomoct, proste super.

martin č.
01.03.2017

Výborná kniha. Dlouho jsem se na ni těšil a měl trochu i nějaká ta očekávání, což mnohdy působívá zklamání, ale očekávání se mi přesto naplnila. Na antickou literaturu je to dost čtivé dílo (i když i pár dalších titulů by se jistě našlo – např. Herodianos), ale především je to dobrodružné a napínavé. Asi je to díky tomu, že Xenofon popisuje vážně silný příběh, jehož byl sám součástí.

Ta situace, kdy se sice početná (ale na zas tolik) skupina ocitla 2000 km od domova uprostřed nepřátelského území bez vedení a zázemí pouze s dotírajícími nepřáteli všude okolo, případně nepřízní počasí v horách, musela být dost šílená. Vysloveně se probít k moři muselo vyžadovat obrovskou vůli a sebezapření. A Řekové v tom obstáli na výbornou. Xenofon (bylo mu tehdy cca 29 let) musel být opravdu borec. Událost dokazuje to tehdejší ohromnou převahu Řeků nad okolním světem. Ne tolik technickou (byť těžkou výzbroj měli řečtí hoplíté také lepší), ale především po stránce organizační, taktické, po stránce disciplíny či způsobu myšlení musely ostatní národy hodně převyšovat.

Jeden zajímavý poznatek – jsou zde dobře popsány praktiky řeckého náboženství. Nikde se tu nepíše o modlitbách, jak je chápou např. křesťané, naopak velkou pozornost tehdejší Řekové věnovali obětem (zvířat) a věštbám (z vnitřností).

Druhý poznatek – ačkoliv má knížka tradiční slušný poznámkový aparát, ve chvíli kdy Řekové vystoupali v severním Iráku do hor obývaných kmeny Kardůchů, které si nepodrobil ani perský král a na Řeky tito (rovněž nepřátele perského krále) stejně po celou dobu útočili, kde jen mohli, bylo mi i bez poznámek jasné, že musí jít o předky dnešních Kurdů, stejně nepoddajných, hrdých a bojovných tehdy i dnes. I Řekové tedy procházeli slovy K. Maye divokým Kurdistánem ;-)

kasparos
14.02.2017

Výborná kniha