Addio, mecenáši!
Karel Toman (p)
Úvodní esej M. Floriana, průřez básnickou tvorbou Karla Tomana a jeho dopisy vytvářejí před očima čtenářů básníkovu osobnost v jejích charakteristických rysech. Jsou dokladem toho, jak dalece se básník zabýval politickou situací své doby, jak hodnotil revoluci, jak posuzoval válku. I tam, kde se jedná o intimní lyriku, je jeho poezie převážně tragická, s častým motivem smrti. Ve výboru jsou zlomky básnických sbírek: Torzo života, Melancholická pouť, Sluneční hodiny, Měsíce, Verše rodinné a jiné, Hlas ticha, Stoletý kalendář. Vydáno roku 1970 - 1.vydání - 23.000 výtisků. Edice Klub přátel poezie.... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 1918 |  Měsíce |
| 1954 |  Domove líbezný |
| 1913 | Sluneční hodiny |
| 1902 | Torso života |
| 1928 | Pohádky krve |
Kniha Addio, mecenáši! je v
| Přečtených | 7x |
| Knihotéce | 16x |
| Chystám se číst | 4x |
Štolami věků prošly
naděje pyšné trpělivých mas.
A tvrdé nebe nad hlavami
a tvrdší zemi pod nohami,
tak věčně chodit budem
muž s mužem, žena s ženou
i děti zdivené.
Jako básník mě Toman tedy věru nezaujal. Až na pár výjimek (Drama, Ženil se chudý s chudou, list z memoárů Amorových, proletářskému dítěti) mě jeho poesie nechala naprosto chladným. Nechci říci, že v jeho básních nic není, je cítit, že do nich Toman vložil i něco silného, naneštěstí pro mě, to však do nich vepsal takovým způsobem, že to v nich zůstává a nepřechází to na čtenáře (na mně). On to do nich jaksi zakonzervoval. Nepochybuji, že měl Toman silné pnutí napsat každou jednotlivou báseň (obzvláště, psal-li na první dobrou, až, když měl jednotlivou báseň dokonale a zcela vymyšlenou v mysli).Mnohem více mne Toman zaujal jako autor prozaických textů, které tvoří druhou půli (třetí třetinu) knihy. Tento výběr/průřez autorovými glosami, články, reporty a dopisy, v Tomanovi odhaluje velmi prozíravého, vnímavého, kritického, přemýšlivého, realistického autora, který se nebojí, navzdory tepu doby (svérázná kritika pospolitých komun), kritizovat a vyslovovat svůj názor. Tato část je opravdu nádherná a pokud se budu někdy shánět po Tomanovu dalším díle, bude to hlavně toto prozaické. Jeho poesii přenechám těm, které osloví. Nebýt této prozaické části, šel bych ještě o jednu hvězdičku dolů. Pro tu prozaickou část bych nejradši šel ještě o hvězdičku nahoru, ale to by musela tvořit trochu větší část knihy, ne jen jednu třetinu.