Adamité
Jakub Jiří Jukl
Historie a vyhubení husitských naháčů. Adamité neboli „naháči“ byli jednou z nejzajímavějších sekt nejen husitské doby, ale ve své podstatě celých našich dějin. Vyrostli jednak z domácí duchovní tradice, z chiliasmu (očekávání brzkého druhého příchodu Krista), jednak byli ovlivněni náboženskými proudy z ciziny. Významným impulsem pro rozvoj adamitství byla také eucharistická nauka táborského kněze Martina Húsky, který usiloval o znovuzavedení starokřesťanských hodů lásky – agapé. Autor ve své knize mapuje dějiny této sekty od zformování Húskovy náboženské skupiny, přes její radikalizaci a vyhnání z Tábora, až po nalezení útočiště na ostrově na řece Nežárce, odkud podnikala přepady okolních městeček. Adamitská hereze nakonec přiměla Jana Žižku, aby zasáhl... Kniha nám přibližuje středověký svět s jeho duchovními i světskými spory na pozadí husitských válek.... celý text
Přidat komentář
Autor sice hezky shrnul veškeré dostupné zprávy o tzv. adamitech, leč ve většině případů se jedná o zprávy značně pozdní a pocházející z druhé ruky. Poněkud zarážející je to, že kniha postrádá závěr.
Štítky knihy
středověk sekty husité adamité
Autorovy další knížky
| 2014 |  Adamité |
| 2012 |  Jan Smiřický ze Smiřic † 1453 |
| 2013 |  Svatí Cyril a Metoděj a Velká Morava |
| 2009 | Pozdně středověké tesáky v českých zemích : Zhodnocení publikovaných nálezů |
| 2009 | Říčany a čas |
Asi nejucelenější dílo věnující se nejradikálnějšímu křídlu husitské revoluce. Autor téměř detektivním způsobem sestavuje na základě záznamů z dávných letopisů příběh sekty, která by byla i na současné poměry značně šílená, ale zároveň je její důraz na individuální svobodu ve své době fascinující. Jukl se zabývá otázkou, zda vůbec nějací adamité existovali, jaký byl jejich vývoj a konec. Snaží se rozlišit, co ze zachovaných zpráv může být pravda a co je jen ideologickým nánosem majícím zdiskreditovat husitské hnutí ze strany katolíků nebo naopak obhájit Žižkův radikální postoj proti opozici. Přínosné na Juklově knize je, že na rozdíl od předchůdců zachovává objektivní odstup a nesnaží se adamitské učení nijak interpretovat v zájmu nějaké doktríny. Na druhou stranu se v knize neustále opakuje a někdy mám pocit, že knihu až uměle natahuje.