Pachuť smrti
P. D. James (p)
Adam Dalgliesh série
< 7. díl >
Komander Adam Dalgliesh je pověřen, aby velel novému policejnímu útvaru, který se zabývá delikátními případy z prostředí vyšší společnosti. Hned první případ mu pořádně zamotá hlavu. V kostele sv. Matouše byla nalezena dvě mužská těla s proříznutým hrdlem. Adam Dalgliesh a jeho tým pátrají po tom, zda smrt bezdomovce a bývalého ministra má nějakou souvislost, kdo byl vrahem a jaký měl motiv. ... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 2002 , Naše vojskoOriginální název:
The Taste for Death , 1986
více info...
Přidat komentář
Veľmi dobrá detektívka. Autorka ponúka čitateľovi raz toho, potom zas iného podozrivého, aby v závere príbehu odhalila toho správneho páchateľa/páchateľku... (to len aby som vás zmiatla rodom - nemalo by význam čítať, ak by ste vedeli čo a ako) :-)
Štítky knihy
detektivní a krimi romány zfilmováno anglická literatura politika brutalita rodinné vztahy
Autorovy další knížky
1986 | Třikrát Adam Dalgliesh |
1991 | Pachuť smrti |
1992 | Černá věž |
2013 | Smrt přichází do Pemberley |
2009 | Soukromá pacientka |
Jde spíš o mozaiku nejrůznějších postav, které momentálně spojil zločin, jež nemilosrdně zasáhl do jejich životů. A skoro každý má důvod kvůli něčemu lhát. P. D. Jamesová je rozhodně nepřehlédnutelná tím, že víc než kdo spáchal vraždu, je pro ni důležité nejen proč a jak, ale také celá síť motivů, které souvisely s předčasně ukončeným životem. Mimo jiné jde i o studii následků, jež s sebou nese porušení přikázání "Nezabiješ" - konsekvence vždy zasahují široké okolí. Což se hezky vyjevuje právě v této knize, kde oběť dosáhla před svou smrtí jakéhosi spirituálního prozření a inspektor Dangliesh by rád zjistil, co ji k tomu dovedlo a v jaké podobě se "osvícení" přihodilo. Moment nezbadatelného jej zajímá skoro stejně jako totožnost pachatele (ne-li víc). Jenže Jamesová ve svých prózách ukazuje, že ačkoli se snažíme druhému porozumět sebevíc, některých věcí se prostě nedobereme. Vytváří ale ve čtenáři touhu její postavy poznat co nejlépe, pochopit jejich dilemata a proniknout jim pod kůži. A to včetně těch nenápadných, vedlejších i "záporných". Jen překlad není v tomto vydání (Naše vojsko, 2002) žádný zázrak, nejrušivější je asi oslovování Dalglieshe výrazem "commandere".