A stromy ve Vídeňském lese stále stojí
Elisabeth Åsbrink
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/466452/bmid_a-stromy-ve-videnskem-lese-stale-st-Oj2-466452.png
5
159
29
Když se před několika lety dostaly na veřejnost informace o minulosti Ingvara Kamprada, zakladatele IKEA, o jeho stycích a podpoře švédských fašistů, veřejně vystoupil s prosbou o prominutí, napsal dopis svým zaměstnancům a svou prosbu opakoval v mnoha rozhovorech. Historická reportáž Elisabeth Åsbrink A stromy ve Vídeňském lese stále stojí ve Švédsku vyvolala skandál ještě před zveřejněním. „Všichni milují mýty o své historii. Nejvíce se nás dotkne, když někdo na denní světlo vytáhne zapomenuté příběhy spojené s holokaustem a antisemitismem,“ napsal Wojciech Orliński. 524 dopisů, které židovští rodiče posílají svému synovi z Vídně do Švédska, kam ho poslali, aby ho zachránili – jediný z rodiny přežil, ale i v této severské zemi se musel potýkat s antisemitismem. Kniha je trpkým pokusem autorky vyrovnat se s mýtem o Švédsku třicátých let – mýtem o zemi rovnosti, solidarity a pokroku. Přesto však pro ni několik stovek „rasově cizích“ uprchlíků představuje ohrožení společenského blahobytu. Švédský antisemitismu třicátých let není žádným tajemstvím, ale až autorka ukázala, jakými samozřejmými, necitlivými a krutými činy se projevoval. Upozorňuje také na to, do jaké míry se ve švédské, ale nejen ve švédské společnosti, podařilo vytlačit z povědomí zodpovědnost za holokaust. Historická reportáž A stromy ve Vídeňském lese stále stojí je také knihou o současnosti, protože „poukazování na ostudnou minulost nás činí citlivější k dramatům, která se odehrává před našima očima – drama uprchlíků v současném světě“. Rasismus nezemřel, jen změnil jazyk. Pojem „horší rasy“ nahradila „cizí kultura“.... celý text
Literatura světová Literatura naučná Historie
Vydáno: 2021 , AbsyntOriginální název:
Och i Wienerwald står träden kvar , 2011
více info...
Přidat komentář
Objektivne... Táto kniha nebola vôbec zlá. Bohužial na druhej strane autorka uprednostnila emócie pred faktami. Opakovane uvádza nepresné datovanie viacerých udalostí a ani európska geografia nie je zrejme jej silnou stránkou. Škoda, nebyť týchto drobných, ale podstatných "dezinformácii", tak knihe dam plný počet.
A stromy ve Vídeňském lese stále stojí je tak trochu jinou knihou o holokaustu.
Rozdělila bych ji na tři části, jenž se různě proplétají: v té hlavní se dočítáme o Ottu Ullmannovi, třináctiletým chlapcem, jenž je rodiči poslán do zahraničí, aby mohl žít svobodnější život; v druhé části je nám nastíněno Švédsko a jeho postoj k válečným uprchlíkům a ve třetí se dozvídáme o mladické nerozvážnosti (?) zakladatele IKEA, Ingvaru Kampradovi.
Ve všech třech různě proplétajících se příbězích vidíme jak stinné tak světlé stránky hlavních protagonistů - Otto může žít svobodný život mimo hranice říše, avšak je osamělý a vydán napospas cizí zemi. Jeho rodiče jsou se zbytkem rodiny skoro až do posledních dní spolu, avšak za podmínek Norimberských zákonů. Švédsko je svobodná země, avšak lid se cítí být ohrožen byť jen deseti židovskými doktory, kteří žádaly o azyl. A Ingvar našel zalíbení v nacistické ideologii, avšak na druhou stranu se Otto stal jeho velmi dobrým a blízkým kamarádem a neviděl, že tak má dva protiřečící si světy.
Kniha je napsaná svižným a nekompromisním tónem, kterému nechybí objektivita. Při čtení se dokáže člověk zamyslet a vnímat problém z obou úhlů - nejen pocit odcizení, ale i touhu k něčemu patřit, zoufalost i naději či názory a stanoviska vlády - strach o obyvatele ale i strach z pomoci druhým.
Musím ještě podotknout, že při čtení dopisů jsem si nejednou vzpomněla na knihu deník Anny Frankové, kde jsem stejně tak cítila zoufalost a beznaděj Ottových rodičů z nemožnosti svobody a téměř skrývání.
Knihu doporučuju.
Kniha nám rozpráva príbeh židovského chlapca Otta a jeho rodiny žijúcich vo Viedni. Po prijatí norimberských zákonov sa ich život (a aj život všetkých židovských obyvateľov) výrazne zhoršil. Preto sa Ottiho rodičia rozhodli poslať chlapca do Švédska, kam sa aj vo februári 1939 dostal. Kniha je ďalej príbehom aj o Švédoch, ktorí sa rozhodli v tých časoch nepúšťať Židov cez hranice. A tiež je tam aj (stručný) príbeh Ingvara, zakladateľa firmy IKEA.
Kniha je napísaná naozaj skvelo, aj keď sa mi čítala dosť ťažko. Príbeh Otta, ktorý ako 13-ročný musel opustiť svoju rodinu a vo Švédsku putoval z miesta na miesto. S rodinou mal kontakt len skrz listy – tie, ktoré posielal Otto sa nezachovali, ale zachovalo sa okolo 500 listov od jeho rodičov. Niektoré z nich nájdeme aj v knihe, aj keď podľa môjho názoru je ich tam celkom dosť a sú trochu jednotvárne. Počas čítania som bola často znechutená, hlavne správaním ľudí, ktorí vtedy odmietali podať pomocnú ruku.
Kniha je napísaná naozaj veľmi čtivo, vďaka nej som sa dozvedela veľa (pre mňa) nových vecí a určite si od autorky prečítam aj ďalšie knihy.
Vůbec jsem nevěděla, že Švédové byli tak antisemitičtí. Příběh rodiny Ullmanových mě dojal. I když kniha nebyla přímo o zakladateli IKEA, zaujala mě.
"Kto by už len chcel, aby si ho pamätali ako nacistu, keď stvoril IKEA."
Kniha absolútne nebola o tom, o čom som si myslela, že bude - a síce o Ingvarovi Kampradovi. Namiesto toho podstatnú časť tvoria listy viedenských rodičov Elise a Pepiho ich synovi Ottovi, ktorého sa im podarilo poslať do Švédska, a o ktorom len tušíme, že sa jeho život nejakým spôsobom prepletie s Ingvarovým. Niežeby som listy nepokladala za cenný zdroj, ale táto jednostranná korešpondencia (listy, ktoré písal Otto sa nezachovali) sa mi nezdali nijako historicky hodnotné a čítať na desiatkach stránok stále o tom istom - kedy rodičia dostali posledný list "najdrahšieho, najmilšieho chlapca", aby písal častejšie, že je dobre vychovaný, statočný, určite sa má dobre a posielajú mu tisíc bozkov - ma naozaj unavovalo.
Ocenila by som aj písomné pramene z obdobia konca vojny a po nej, keď sa Švédsko zmenilo z krajiny, ktorá odmietala prijať 10 lekárov na krajinu, do ktorej prišlo 20 000 ľudí. Toto autorka spomenula len na pár stránkach a aj keď chápem jej zámer, predsa len by podľa mňa bolo fér, keby tomu venovala väčšiu pozornosť.
Autorkin štýl písania sa mi páčil a aj keď som sa vďaka tejto knihe dozvedela veľa nového, najmä z dôvodu spomínaných listov pochybujem, že by som si ju prečítala ešte druhýkrát.
Reportážny román, správa? Neviem.
Príbeh vynárajúci sa postupne potichu, aj keď od začiatku všetci tak trochu tušíme, čo je na konci. Autorka to koniec koncov ani neskrýva. Dielo možno začína obvinením a zároveň ospravedlnením jedného muža druhému, ale v skutočnosti ide o niečo úplne iné. Zakladateľ IKEA sa ospravedlnil každému a všetkému možnému, aby si ho nepamätali ako nacistu... po tom, čo po dlhých rokoch vyšla najavo jeho činnosť z mladých čias. A keby nevyšla? Z rozhovoru v knihe som vôbec nemala pocit, že by niečo ľutoval. Ved áno, on mal to šťastie, že svojim sympatizovaním nespôsobil žiadnu priamu smrť, jeho obdiv k nebezpečným ľuďom nemal za následok žiadnych konkrétnych ľudí.
Ale švédsky slušný a distingvovaný nacizmus (pochopíte o čom píšem, keď si prečítate knihu) mal za následok mnoho iného. Sto deti zachránili, povolili prísť niekoľkým... ale koľkých nechali čakať až sa nikdy nedočkali? Koľko z nich si ešte v koncentračných táboroch spomínalo na zamietavé odpovede, chýbajúci affidavit a ostatné odmietnutia?
A to je švédska vina... a nielen ich. Veď neboli jediní.
Samotné dielo je založené na príbehu rodiny Ullmanovcov, Židov žijúcich vo Viedni. Rodičia Pepi a Lisl spolu s početným príbuzenstvom vychovávajú svojho jedináčika Otta. Keď je zle, podarí sa im ho dostať do Švédska a rozohrávajú dlhú a náročnú korešpondenčnú hru, aby im celkom neušiel ďalší život milovaného syna, pre ktorého urobili všetko - aj sa ho vzdali, aby ho zachránili.
Velmi putava a silna kniha, kde sa da najst mnoho paralel s dnesnou uteceneckou situaciou.
Uf, co k tomu napsat... Kniha skvělá, žádný patos. Je postavená na dopisech židovské rodiny, které se podařilo dostat syna pryč z Vídně před začátkem války. Spousta zoufalosti, planých nadějí a doufání v nemožné společně s uvedením historických reálií a odkazů na současnost (věděli jste, že zakladatel IKEA byl nácek?) tvoří dohromady výborné dílo. Tak dobré, že se těžko čte na jeden zátah, ty dojmy jsou velmi silné. Nejhorší na tom všem je, že vidíme, jak se civilizace a lidé nemění. Ostatně citát z přebalu: Rasizmus neumrel, len zmenil jazyk. Pojem "horšej rasy" nahradila "cudzia kultúra".
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) švédská literatura holokaust, holocaust
A stromy ve Vídeňském lese stále stojíKniha A stromy ve Vídeňském lese stále stojí je v
| Právě čtených | 7x |
| Přečtených | 194x |
| Čtenářské výzvě | 35x |
| Doporučených | 8x |
| Knihotéce | 74x |
| Chystám se číst | 178x |
| Chci si koupit | 48x |
| dalších seznamech | 4x |
Zpočátku mi dělalo problém zvyknout si na styl psaní, ale postupně se začal rozvíjet neskutečně silný příběh, který obsahoval pro mě spoustu zajímavých informací a opět úplně jiný úhel pohledu na druhou světovou válku a otázky šoa. Jen náhodou jsem předtím četla Deník Ruth Maier a životopis Nicolase Wintona, což se mi zvláštním způsobem krásně prolnulo a doplnilo. Určitě stojí za přečtení.