A přesto říci životu ano: Psycholog prožívá koncentrační tábor

A přesto říci životu ano: Psycholog prožívá koncentrační tábor https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/380541/mid_a-presto-rici-zivotu-ano-w4c-380541.png 5 759 759

Kniha spojuje dva slavné texty Viktora E. Frankla (1905–1997), psychiatra s českými kořeny a zakladatele logoterapie. Spis Psycholog prožívá koncentrační tábor vznikl během necelých dvou týdnů v prosinci 1945. Autor v něm popisuje, jakými fázemi odlidštění museli vězni procházet a jakou oporou jim byl duchovní rozměr života. Hra Synchronizace v Březince z roku 1948, napsaná působivým skicovitým způsobem, je myšlenkovým i literárně-dramatickým experimentem. Propojují se v něm Franklovy osobní zážitky z vyhlazovacího tábora s pomyslnou reflexí a živým dialogem tří filozofů, kteří mu byli blízcí – Sokrata, Spinozy a Kanta. Podle Frankla vždycky zůstává v člověku prostor svobody a odpovědnosti, kterého se nesmí za žádnou cenu vzdát, a to i v extrémní situaci: „Nic nemůže udolat člověka, který si vědomě přeje mít životní cíl.“ (5. vydání)... celý text

Literatura světová Biografie a memoáry Psychologie a pedagogika
Vydáno: , Karmelitánské nakladatelství
Originální název:

Trotzdem ja zum Leben sagen: Ein Psycholog erlebt das Konzentrationslager , 1946


více info...

Přidat komentář

tereza0319
06.05.2024 5 z 5

Pro ty, kterým připadá, že jejich život postrádá smysl. A pro ty, kterým dělá problém cítit vděčnost.

huhuhu
05.04.2024 5 z 5

Kniha útlá svým rozsahem, ale velká svým obsahem. Těžké téma, ale psané lehkým perem. Autor zde dává odpovědi na mnohé otázky, které jsem si již dříve kladla, když jsem něco četla o koncentračních táborech. O tom, jak lidská psychika funguje v takto extrémních podmínkách. Otázka dobra a zla. A hlavně co všechno může mít vliv na to, zda člověk přežije. Je fascinující, jak autor vše dokázal pojednat velmi objektivně, s odstupem a nadhledem, bez známek hořkosti a touhy po pomstě.


Jurajovamaka
16.03.2024 5 z 5

Ťažké čítanie na sobotu večer. Príbeh rozpráva svetoznámy neurológ a psychiater Viktor E. Frankl po prepustení z koncentračného tábora.
Kniha od svojho 1. vydania v r. 1946 obletela celý svet, predalo sa z nej viac ako 10mil kusov a bola preložená do viac ako 30 svetových jazykov.
Ak máte chuť na zmysluplné a náročnejšie čítanie ODPORÚČAM

Emik87
21.02.2024 5 z 5

Knihu považuju za jeden z vrcholů literatury. Ta lehkost, nadhled s jakou je psaná je opravdu jediná a jedinečná. Vysoko se musí vyzdvihnout i práce s lidskou myslí a otázkou viny.

ivetka859
21.01.2024 5 z 5

Celá kniha je psaná velmi mírumilovně a klidně, což je k neuvěření vzhledem k datu jejího prvního vydání. Žádné ukřivdění ani senzace; věci se děly a pojďme se z nich poučit. Napříč celým obsahem se V. E. Frankl vyhýbá kolektivní vině. Resumé knihy tkví právě a nejen v tom, že jediný způsob, jak členit lidstvo, je na dobré a špatné.
Krásná kniha.

DeaverRhyme
18.09.2023 5 z 5

Dlouho jsem ji měl v knihovně, ale nedokazal jsem si představit druhou část knihy, která není faktickým obrazem války. A nyní litují, že jsem ji nepřečetl už před lety. První část knihy, faktická stranka je sondou do života v konc.taboře a je výborná. Ale ta druhá posouvá knihu do úplně jiné roviny, kdy jsem zažil smršť emocí. Otázka, proč lidé přežívají tak, že věří, že zítřek bude lepší, mě fascinuje už dlouho. Lidská mysl je úžasná a najít si něco, kvůli čemu přežíjeme cokoliv, je neuvěřitelná vlastnost. Nemluvě o tom, že autor sám je psycholog, a dívat se na válku jeho očima je velmi poučné.

valda
15.09.2023 4 z 5

Už název knihy určuje, co můžete čekat. Život v koncentračním táboře je sám o sobě natolik bizarní zkušenost, že i kdyby o tom napsal knihu člověk, který celou dobu seděl na vrátnici, tak by to bylo silné čtení. O to zajímavější je podívat se na věc z pohledu někoho, pro nějž je zkoumání lidského chování profese.
První část knihy popisuje autorovy myšlenky z pozorování života v táboře a druhá část je filozofická divadelní hra, kterou na základě svých zkušeností sepsal. Ta mě zase tak neoslovila.
Možná i jeden z důvodů, proč vlastně autor přežil, bylo, že doufal v to, že o tom šílenství bude moct jednou přednášet. Základní myšlenka, kterou si z knihy beru je, že člověk může být dost silný na to, aby dokázal určovat, jakým způsobem bude vnímat svůj život. Vždy lze najít kontext, který vám může pomoct vnímat situaci tak, abyste mohli nalézt ten správný cíl, i když jste třeba v koncentračním táboře a nejspíš většina z vás zemře.

vslc66
10.09.2023 5 z 5

Esenciálna publikácia, ktorá by nemala chýbať v knižnici nikomu, kto sa ako tak zaujíma o psychológiu a o to, ako mohlo vyzerať žitie vo vyhladzovacích táboroch počas druhej svetovej vojny.

Viktor E. Frankl, nám čitateľom ponúka sondu do svojho života - a nie len do toho svojho -, ale aj do života miliónov iných, ktorí si museli vytrpieť tento akt voči ľudskosti. Nehumánny, neľudský, nespravodlivý, zbytočný, zbabelý - aj týmito slovami by sa dal popísať prečin, ktorí spáchali nacisti na existencii tých, ktorí boli nútene vrhnutí do života v lágri. Viktor Emil Frankl dokázal nájsť proti liek na túto situáciu, ktorou bola okrem iného neoblomná vôľa, ochota nevzdať sa, neustále myslenie na svoju manželku. No hlavným aspektom sa nakoniec stalo to, že aj napriek najnepriaznivejším podmienkam, v ktorých sa môže jedinec ocitnúť, dokázal nájsť a dať životu zmysel. Týmto svojím prístupom sa snažil obohatiť čo najväčšie množstvo osôb.

visisb
06.09.2023

Trofám si říct, že tohle patří mezi klasiku v oboru. Jak psychologie, tak literatury o holocaustu. První část je popisná. Autor ale popisuje nejen vnější podmínky vězně v koncentračním táboře, ale i jeho vnitřní život, právě to "prožívání" v názvu knihy. Cílem je ukázat, že i v té nejneutěšenější situaci může člověk nacházet smysl svého života. Druhá část "Synchtonizace v Birkenwaldu" je dramatické ztvárnění jedné epizody z koncentračního tábora. Kromě přímých účastníků, zde vystupují i zemřelí, a jednání a myšlení protagonistů je komentováno Sokratem, Spinozou a Kantem.

Andyska007
31.08.2023 5 z 5

Knihu jsem četla na doporučení dcery a nelituji. Autora obdivuji, že text dokázal sepsat nedlouho po propuštění z koncentračního tábora. Je to silná výpověď a zároveň psychologické pojednání. Čtení to nebylo lehké, ale bylo pro mě obohacující. Frankl odmítá kolektivní vinu a říká, že i v utrpení je smysl života...

Shindo
25.06.2023 5 z 5

Franklov prístup k životu a terapeutická práca sú mi blízke, sám som chvíľu uvažoval nad výcvikom v logoterapii (skončil som ale v inom smere). Ku knihe sa opakovane vraciam.

Kniha samotná obsahuje niekoľko časti - Franklove zápisky z tábora, prepis divadelnej hry a výňatok z reči pri spomienkovej slávnosti (trocha ma mrzí, že nejde o celú reč, výňatok má iba dve strany, avšak o to intenzívnejšie).

Žijeme v dobe, kedy sa aj napriek historickým dôkazom a žijúcim preživším holokaustu niektorí ľudia odvažujú tvrdiť, že holokaust nikdy neexistoval a bohužiaľ stále majú medzi ľuďmi veľkú podporu. Z rodnej hrudy spomeniem napríklad bývalého policajta a samozvaného historika, ktorý si vydal svoje názory knižne a vlastným nákladom (súdny proces s ním prebieha už veľmi dlho). V politike máme niekoľko nacistických ("národniarskych") strán.
Frankova kniha by podľa mňa aj z tohto dôvodu mala byť zaradená na zoznam povinného čítania v školách a o zverstvách holokaustu by sa v nich malo otvorene hovoriť.

Emily82
05.06.2023 5 z 5

Knihu jsem přečetla na doporučení po besedě s přeživší holokaustu. A nelituji, obsahuje tolik hlubokých myšlenek, že ač útlá knížečka, zanechá silný dojem.

Veromika
29.05.2023 4 z 5

Knihu jsem přečetla na základě doporučení. Pojednávat o životě v koncentračním táboře. Autor zavrhuje kolektivní vinu, což mě bylo sympatické, protože každý stát má dobré a špatné lidi. A to že převažují vic špatní, neznamená, že takoví jsou všichni. Autor to moc hezky popsal, a každému doporučuji si přečíst.

Šetčet
16.04.2023

Je to jedna z těch knih, které s člověkem otřesou a znejistí ho. Připomene mu, že leckteré přechodné nepohodlí, které zažívá, se dá celkem snadno přejít. Nutí k zamyšlení. Idea knihy v citátu Nietzscheho, že kdo má ve svém životě nějaké proč, ten snese každé jak, má však, dovolím si s přeživším z koncentračního tábora častečně nesouhlasit, svou mezeru. Podceňuje roli náhody.

Na konci vydání je krásná Franklova řeč k 50. výročí anšlusu Rakouska. Některé myšlenky ve zkratce: "Přisuzovat Rakušanům, kterým je dnes mezi 1 rokem a 50 lety retroaktivní kolektivní vinu považuji za zločin... Byl by to návrat ke klanově chápané odpovědnosti podle nacistů... Mladé lidi by tento přístup nahnal do náruče starých nacistů a neonacistů."

ZUZANA-123
04.04.2023 4 z 5

Autor dochází k názoru,že na svĕtĕ existují jen dvĕ lidské rasy:,,rasa"slušných lidí a,,rasa"neslušných lidí.To,že slušní lidé jsou v menšinĕ,a že v menšinĕ vždy byli a pravdĕpodobnĕ i budou,s tím se musíme vyrovnat.Nebezpečí hrozí teprve tehdy,jestliže nĕjaký politický systém vyplaví na povrch ty neslušné-když dojde k negativnímu výbĕru.Proti tomu však není žádný národ imunní.A v tomto smyslu je holokaustu schopen v zásadĕ každý národ.Toto jsou závĕrečná slova autora přeživšího pobyt v nĕkolika koncentračních táborech.

Kolaloka
08.03.2023 3 z 5

Tuto knihu jsem měla na svém to read listu asi deset let (ani nevím, proč tak dlouho) a za tu dobu jsem si o ní udělala až příliš velké iluze. Nedočetla jsem ji, i přesto že je tenká, zdálo se mi, že se až moc vleče. Zapamatovala jsem si myšlenku, že je třeba nalézt smysl ve vlastním utrpení, aby se to utrpení lépe snášelo.

Lessana
26.11.2022 5 z 5

Vzala som z police Hľadanie zmyslu života, keďže aj my doma prežívame neľahké obdobie. A konštatujem, že druhé čítanie ma oslovilo podstatne viac ako prvé. Zrejme je to tým, že mi slová pána Frankla hovorili priamo z duše a do duše. Veľmi oceňujem formu, akú zvolil pre svoj text. Nie srdcervúce zážitky, ktoré po prečítaní spôsobia akurát ďalšie bôle, ale vždy účelne popísané reakcie ľudí v tých najvyhrotenejších situáciách (či väzňov alebo dozorcov). A na základe toho psychologický rozbor ľudského konania. Skvelé! A logoterapia - autor bol múdry a pokorný muž, ktorý veľa zažil, pochopil a precítil. Jeho "duchovné dieťa" je teda rovnako hlboké a pravdivé. Úplne sa s ním stotožňujem. A som veľmi rada, že mi svojou knihou pomohol, je naozaj nadčasová. Ďakujem.

Kackap
20.11.2022 5 z 5

Trochu jiná kniha o holokaustu, než na které člověk běžně narazí. Vedle informací o životě v koncentračním táboře si z ní můžeme odnést i určité poznatky a myšlenky do vlastního běžného života. Viz komentáře níže pode mnou. Přesto, že nevynechává hrůzy, které vězni v táboře zažívali, díky autorovu odstupu jsem i já prožívala jeho příběh s odstupem. Divadelní hra už mě tolik nezaujala, ale to je asi otázka vkusu, každopádně už pro tu první polovinu určitě stojí za přečtení.

Kryštofka
23.10.2022 5 z 5

Vynikající. Co se odehrává v mysli vzdělaného a kultivovaného člověka, navíc psychiatra, který se znenadání podivnou hrou osudu přesune do absurdního prostředí koncentračního tábora? Jakým vývojem prochází? Jak nastavit mysl? Každé rozhodnutí může být červený nebo modrý drátek na rozbušce. A jen někteří přežijí.

martin_aston
17.09.2022 5 z 5

Kniha, ktorá obsahuje niekoľko pre život zásadných nugetov (pre tých, čo nemali radi zlatokopov, perál :)).

"Život väzňov v koncentračnom tábore dokazuje, že človek má možnosť zvoliť si svoje správanie".

"... človeku môžu vziať všetko okrem jednej veci: poslednej ľudskej slobody - zvoliť si svoj postoj za akýchkoľvek okolností, nech sa deje čokoľvek, zvoliť si svoju vlastnú cestu."

"... je to často práve takáto mimoriadne ťažká vonkajšia situácia, ktorá dáva človeku možnosť duchovne prerásť seba samého."

Z extrémneho laboratória ľudského správania - koncentračného tábora, nám Frankl priniesol dôležitý výsledok extrémnej prípadovej štúdie - nemusíme prijať rolu obete svojich okolností. Je na nás, ako sa rozhodneme s nimi vyrovnať a pracovať.

A to bolo pre mňa v čase, keď som túto knihu čítal prvýkrát (už to bude takých 15 rokov dozadu) obrovské zjavenie. Niežeby sme to všetci občas tak viac-menej implicitne nevnímali, či nežili. Ale, takto explicitne je to ako päsť do tváre. Núti to človeka premýšľať o spôsobe, akým žije svoj život. A ak to povie preživší väzeň z Osvienčimu, naozaj nikto z nás nemôže povedať, že "na papieri to síce znie dobre, ale v realite je to nepoužiteľné". Pretože táto pravda je vykovaná v tej najhoršej realite, akú môže človek zažiť.