U řeky Piedra jsem usedla a plakala
Paulo Coelho
A dne sedmého... série
1. díl >
Další z románů známého brazilského autora, publikovaný v Brazílii v roce 1994, vypráví příběh, v němž se prolínají fiktivní postavy – irská představitelka kultu „wicca“, novodobé severoamerické „valkýry“, mladá španělská dvojice.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1999 , ArgoOriginální název:
Na Margem do Rio Piedra Eu Sentei e Chorei , 1994
více info...
Přidat komentář
Tohle je první kniha, kterou jsem si od tohoto autora přečetla. Nejprve jsem nechápala, co všichni na tom Coelhovi mají, ale teď jsem zjistila, že je skutečný mistr slova. Někdy jsem se usmívala a při některých pasážích brečela. Je dost možné, že se v něčem z jeho knížky poznáte jako já. Tuhle knížku jsem přečetla jedním dechem a určitě si ji někdy zase přečtu. Nejen na konci ale hlavně v průběhu jsem děj silně emocionálně prožívala. A dokonce jsem se rozhodla, že si zahraji na ,,tu Druhou''.
Štítky knihy
brazilská literatura feminismus náboženský fanatismus utrpení mystika
Autorovy další knížky
2005 | Alchymista |
2009 | Jedenáct minut |
2000 | Veronika se rozhodla zemřít |
2014 | Nevěra |
2002 | Poutník – Mágův deník |
Má druhá knížka od P. Coelho. Ve srovnání s Alchymistou (což byla ta první kniha) mi přišla o něco slabší. Možná je to mým skeptickým názorem na náboženství a nadpřirozeno, možná něčím úplně jiným. Hlavní mužská postava mi byla značně nesymapatická, Pilar jsem někdy chápala a někdy zase ne. Příběh mě také moc nezaujal. Určitě bylo v knize několik pěkných a zajímavých myšlenek (jak je už asi u P.Coelho zvykem), ale to je tak vše. Slabší průměr.
„Láska je pořád stejná, jenom muži se mění!"