A Bůh pravil: Musíme si promluvit!

Proč se o Němcích říká, že nemají smysl pro humor?

(SPOILER) Zajímavý námět, krásná obálka, můj milovaný Berlín. Co víc si přát?
Bylo by toho hodně. Tak třeba sympatický hlavní hrdina, jemuž všechny trable věřím a v mnoha ohledech s ním souzním. Splněno. Je tedy pravda, že Jakob na sobě nechal dříví štípat a já bych Ellen mnohokrát poslala do paďous, ale nakonec nad ní noblesně morálně zvítězil (toho bych nebyla schopna), takže za mě hodně dobrý.
Děj, mno... Žádný nebyl. Zápletka, pointa, nenalezeno. Jakože to nebylo na závadu, text byl rozhodně „o něčem jiném“. Nenudila jsem se a uvedené příhody nebyly plytké nebo hloupé. Samozřejmě jsem se zamýšlela, pod vlivem Jakobových příhod, jak by asi vypadal svět, v němž bych neexistovala já, to bylo hezké mentální cvičení.
Nad jednou věcí jsem tloukla hlavou do zdi, ačkoli ji autor do příběhu umístil naprosto záměrně a zdůvodnil to. A sice problém, že nikdo nedokázal Abelovi uvěřit božskou podstatu a raději všichni vymýšleli naprosto krkolomná zdůvodnění jeho zázraků. Jsem racionální skeptik a nevěřící pes, nicméně zastávám univerzálně platnou tezi, že nejjednodušší zdůvodnění je správné. V tomto případě by Abel mě samotnou přesvědčil stokrát rychleji než německé katolíky. No co naděláme (Abel a já).
Bylo to vtipné a moudré, kombinace, kterou naprosto zbožňuju. Interakce mezi policistkou a Jakobem v záležitosti bratrovy zpronevěry, to jsem tedy plakala smíchy. Pak se mi líbilo, jak Jakob použil znalosti ze světa, v němž by neexistoval, v tom reálném. Zkrátka dobrák.
Hodnocení by tedy bylo pětihvězdičkové, kdyby... Kdyby autorovi úplně neulítla poslední kapitola. To mělo být jako co? Tak za prvé – Abel všem kolem cpe pod nos, že je Bůh, prakticky ihned, co se dá s kýmkoli do řeči. Jenže v závěru Jakob pobíhá po lodi a každého na potkání se ptá: „Jsi to ty?“ To nemělo logiku. Závěrečné prozření taky nedává smysl, respektive nedává smysl partička black jacku předtím. A potopení Titaniku v posledním odstavci? Jako vážně ne, to se nepovedlo.
Jelikož mimo to se jedná o velmi milou knihu, srážím pouze jednu hvězdu a i tak vřele doporučuji.

Naprostá pohodovka, která i přes svůj lehký tón nutí k zamyšlení.

(SPOILER) Hezká jednohubka. Když Bůh umíral, docela jsem brečela, ale nejvíc mě rozbrečel Heinz, když hledal odpovědi a sám sebe 15 let a všude po světě… to mě dostalo nejvíc.

Jinak ten příběj je spíše tragikomický, já být Jakobem, tak už se na všechno vyprdnu:).

Vazne povedena knizka - Buh u psychoterapeuta :-) Rozhovory me bavily, inspirovaly a pribeh si me ziskal

Tak toto byla krásná, odlehčená četba, kniha mě mile překvapila.

Než jsem se začetla, chvíli to trvalo. Druhá polovina knihy ale byla velmi čtivá.

Čtivá knížka pro odpočinkové chvíle.

Příjemné, lehké čtení s otevřeným koncem, zřejmě, aby bylo na co navázat (druhou část jsem ještě nečetla). Toho humoru bych tam možná uvítala malinko více, ale jako takovou pohodovku bez dramat v pravém slova smyslu lze doporučit.

Vzhledem k tomu, že mám bakalářský diplom z teologie jsem byla nesmírně zvědavá na to, co se v této knize dozvím a jak na mě bude působit. Kniha se mi velice líbila, čte se lehce, je taková jednoduchá a odpočinková a moc jsem se nemohla odtrhnout. Jsou tam dost zajímavé úvahy o tom, co by mohl mít takový Bůh za trable. Nesmí se brát úplně vážně, ale moc se mi líbila jak ta představa, že Bůh chodí na terapii, tak celé pojetí knihy.

Když tuhle knihu nebudete brát příliš vážně, čeká vás příjemný a vtipný příběh, který vás možná i svým vlastním způsobem donutí k zamyšlení.
Nápad je skvělý a zpracování má rozhodně své mouchy, ale i přesto se mi zamlouvalo. Slabší 4*.

Svěží, čtivý a stejně tak vtipný, jako protkaný hlubokou moudrostí, která se vám vryje pod kůži snad právě tím, že je aplikována do vtipných situací a všednodenností. Hans Rath je v tomhle osvědčený autor, o kterém se nebojím říct, že má snad i svůj typický rozeznatelný rukopis v němž exceluje svižný děj a chytlavé dialogy.

Když Bůh praví, že si musíte promluvit, nedá se to odmítnout. Protože vás to bude pronásledovat. Své o tom ví berlínský psychoterapeut Jakob Jakobi, který s takovým podivínem prožil jednu zimu a vánoční čas a tenhle chlápek mu vyjídal ledničku, komentoval život jeho, ale lidstva jako takového a pak se za dramatických okolností odebral o dům dál.

Ne nebudu více prozrazovat, protože tohle je čtivo odpočinkové, oddychové a lehce úsměvné, psané s takovým vtipem, šarmem a lehkostí, zároveň s plnou chutí, že vám bude připadat jako ochucená lehká šlehačka na dortu. Nebudete se moci nabažit! Hans Rath má na tohle talent. Četla jsem loni i jeho knihu, která na tuto navazuje (Ďábel je taky jenom člověk), a vůbec nevadí, že jsou čtené na přeskáčku. Oba jsou to příběhy na sebe jen volně navazující, a co mají společné, je ten pocit rostoucích sympatií k tomu naprosto obyčejnému Jakobovi. Jak žije takový rozvedený muž, který se snaží ve změti svých pacientů a jejich problémů, najít ještě i sám sebe? A do toho takovýhle nový pacient, který si ho omotá kolem prstu.
Přivede vás do pěkných šlamastyk, ty chvíle, kdy s příběh stává neuvěřitelných jsou tak osvěžující, že si na konci ani nevzpomenete na to, abyste snad autorovi vyčítali jistou neuvěřitelnost situací. Vždyť, nakonec platí, že to nejlepší píše sám život, tak proč ne? A navíc tu zjistíte jisté pikantnosti, třeba že Bůh si už ve skutečnosti nepamatuje, jak stvořil svět, protože už to bylo tak dávno. A že má slabost pro sýry a šampaňské…

A tak pod ledovkou, berlínskou zimou, občasným sněžením a Vánocemi na krku budete procházet uličkami a přemýšlet společně s autorem a hlavním hrdinou nad zákonitostmi světa i svých vlastních životů…
A občas…. Občas mrknete do ledničky, protože tohle fakt namlsá!

„Taky se musím zakřenit. Je Štědrý večer, pozdní odpoledne. Mám víno, mám čisté prádlo a čeká na mě skvělé jídlo. Navíc strávím večer ve společnosti muže, který tvrdí, že je Bůh. Sice to podle všeho nemůže být pravda, ale stejně je to pěkná představa.
Přes půl hodiny vymýšlíme, jak proměnit obsah ledničky v jakž takž smysluplné menu. Shodneme se, že na začátku bychom si měli dát ústřice a sklenku šampaňského. Ovšem zatímco Abel by si přál aby po předkrmu následoval kousek paštiky s tmavým chlebem a jemným čatní a nakonec bychom přešli k lososovi a garnátům, já považuju za lepší nejprve kompletně zpracovat mořskou stránku ledničky a pak si po paštice, pečeni, šunce a salámu vychutnat sýrové speciality. Během debaty se ukáže, že oběma nám nejvíc učaroval excelentní výběr sýrů. Vlastně dokonce litujeme, že přijde na řadu až na konci večera…“

A jdu do ledničky!
Renata, Magazín Rozhledna

Vtipné odlehčené čtení.

Velice povedené. Dost připomínající například Svět podle Prota - opravdu není jasné, nakolik si Abel Baumann svůj "boží" pohled na svět vymýšlí, či zda skutečně je Bůh. Setkávání s lidmi, kteří ovlivnili jeho život začíná postupně ovlivňovat spíše jeho psychoterapeuta Jakoba - oplétačky s policií jsou úžasnou pasáží (a nejen ony samozřejmě), který má evidentně svůj život v dost velkém nepořádku. Pochopitelně ne vždy svou vinou, ale vždy je možné co napravovat a zlepšovat. Napsáno je to příjemně, srozumitelně, přístupně, s nadhledem, ironií i vtipem, zároveň to však nepostrádá hloubku sdělení a nutí čtenáře po vzoru Jakoba přemýšlet nad smyslem vlastního žití. P.S. Díky, Čoudo, za doporučení. Vrhám se ihned na druhý díl a pokud bude minimálně stejně tak dobrý, nebudu váhat nad pěti hvězdami.

Takové milé, humorné, místy ironické čtení, které ovšem dokáže i pěkně donutit k přemýšlení. Zpočátku jsem byla ke knížce trochu skeptická, kdyby mi nebyla doporučena, podle názvu bych si ji nevybrala, náboženská tematika není právě můj šálek kávy, ale musím uznat, že nakonec jsem byla velmi pozitivně překvapena a líbila se mi.

Těšil jsem se protože to vydalo moje oblíbené vydavatelství. Bohužel, je to blbost.

Hřejivý a milý příběh pro věřící i nevěřící. Autor si s neobvyklou představou Boha pěkně pohrál, bavilo mne to.

Příjemné čtení, které na mě ale neudělalo větší dojem. Velmi dobře vymyšlené téma, které autor, podle mého mínění, plně nevyužil. Vhodné jako čtení na dovolenou nebo do vlaku.