A Bůh pravil: Musíme si promluvit!
Hans Rath
https://www.databazeknih.cz/img/books/27_/272475/mid_a-buh-pravil-musime-si-promluvit-Md0-272475.jpg
4
60
19
Bůh stvořil svět v šesti dnech. Sedmého dne odpočíval. A osmého dne začal chodit na psychoterapii… Jakob Jakobi je psychoterapeut, ale s vlastním životem si neví příliš rady. V práci se mu nedaří, manželka ho opustila… a navrch mu její nový přítel, bývalý boxer, rozbil nos. Na pohotovosti se Jakob setkává s Abelem Baumannem, cirkusovým klaunem, jemuž štěstí taky dvakrát nepřeje. Zdá se, že Abel trpí podivnou poruchou osobnosti – sám sebe totiž považuje za Boha. A hledá terapeuta. Jakoba jeho nový, sympatický pacient, který se může pochlubit celou řadou nejrůznějších talentů, okouzluje a fascinuje. Brzy si však už vůbec není jistý, s kým má vlastně tu čest – a kdo z nich dvou ve skutečnosti pomáhá komu.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
Hezká jednohubka. Když Bůh umíral, docela jsem brečela, ale nejvíc mě rozbrečel Heinz, když hledal odpovědi a sám sebe 15 let a všude po světě… to mě dostalo nejvíc.
Jinak ten příběj je spíše tragikomický, já být Jakobem, tak už se na všechno vyprdnu:).
Vazne povedena knizka - Buh u psychoterapeuta :-) Rozhovory me bavily, inspirovaly a pribeh si me ziskal
Než jsem se začetla, chvíli to trvalo. Druhá polovina knihy ale byla velmi čtivá.
Příjemné, lehké čtení s otevřeným koncem, zřejmě, aby bylo na co navázat (druhou část jsem ještě nečetla). Toho humoru bych tam možná uvítala malinko více, ale jako takovou pohodovku bez dramat v pravém slova smyslu lze doporučit.
Vzhledem k tomu, že mám bakalářský diplom z teologie jsem byla nesmírně zvědavá na to, co se v této knize dozvím a jak na mě bude působit. Kniha se mi velice líbila, čte se lehce, je taková jednoduchá a odpočinková a moc jsem se nemohla odtrhnout. Jsou tam dost zajímavé úvahy o tom, co by mohl mít takový Bůh za trable. Nesmí se brát úplně vážně, ale moc se mi líbila jak ta představa, že Bůh chodí na terapii, tak celé pojetí knihy.
Když tuhle knihu nebudete brát příliš vážně, čeká vás příjemný a vtipný příběh, který vás možná i svým vlastním způsobem donutí k zamyšlení.
Nápad je skvělý a zpracování má rozhodně své mouchy, ale i přesto se mi zamlouvalo. Slabší 4*.
Svěží, čtivý a stejně tak vtipný, jako protkaný hlubokou moudrostí, která se vám vryje pod kůži snad právě tím, že je aplikována do vtipných situací a všednodenností. Hans Rath je v tomhle osvědčený autor, o kterém se nebojím říct, že má snad i svůj typický rozeznatelný rukopis v němž exceluje svižný děj a chytlavé dialogy.
Velice povedené. Dost připomínající například Svět podle Prota - opravdu není jasné, nakolik si Abel Baumann svůj "boží" pohled na svět vymýšlí, či zda skutečně je Bůh. Setkávání s lidmi, kteří ovlivnili jeho život začíná postupně ovlivňovat spíše jeho psychoterapeuta Jakoba - oplétačky s policií jsou úžasnou pasáží (a nejen ony samozřejmě), který má evidentně svůj život v dost velkém nepořádku. Pochopitelně ne vždy svou vinou, ale vždy je možné co napravovat a zlepšovat. Napsáno je to příjemně, srozumitelně, přístupně, s nadhledem, ironií i vtipem, zároveň to však nepostrádá hloubku sdělení a nutí čtenáře po vzoru Jakoba přemýšlet nad smyslem vlastního žití. P.S. Díky, Čoudo, za doporučení. Vrhám se ihned na druhý díl a pokud bude minimálně stejně tak dobrý, nebudu váhat nad pěti hvězdami.
Takové milé, humorné, místy ironické čtení, které ovšem dokáže i pěkně donutit k přemýšlení. Zpočátku jsem byla ke knížce trochu skeptická, kdyby mi nebyla doporučena, podle názvu bych si ji nevybrala, náboženská tematika není právě můj šálek kávy, ale musím uznat, že nakonec jsem byla velmi pozitivně překvapena a líbila se mi.
Těšil jsem se protože to vydalo moje oblíbené vydavatelství. Bohužel, je to blbost.
Hřejivý a milý příběh pro věřící i nevěřící. Autor si s neobvyklou představou Boha pěkně pohrál, bavilo mne to.
Příjemné čtení, které na mě ale neudělalo větší dojem. Velmi dobře vymyšlené téma, které autor, podle mého mínění, plně nevyužil. Vhodné jako čtení na dovolenou nebo do vlaku.
Milý, místy cynický nadhled, to já ráda :) A přitom k zamyšlení.
"Je podivuhodné, čemu všemu my lidé věříme, protože se domníváme, že to víme."
str. 45: "Bohu nezbývá nic jiného, než brát věci s humorem."
str: 266: "Neexistuje nic konkrétnějšího než pocity. To je důvod, proč lidé netouží po poznatcích, ale po lásce, štěstí a přátelství."
Vtipná, k zamyšlení nutící pohádka pro dospělé bez ohledu na "světonázor" :)
Autorovy další knížky
| 2015 |  A Bůh pravil: Musíme si promluvit! |
| 2016 | Ďábel je taky jenom člověk |
| 2019 | A Bůh pravil: Musíš mi pomoci! |
| 2018 | 88 věcí, které byste měli stihnout se svým dítětem, než vyletí z hnízda |
Kniha A Bůh pravil: Musíme si promluvit! je v
| Přečtených | 83x |
| Čtenářské výzvě | 7x |
| Doporučených | 12x |
| Knihotéce | 15x |
| Chystám se číst | 52x |
| Chci si koupit | 13x |
| dalších seznamech | 2x |
(SPOILER) Zajímavý námět, krásná obálka, můj milovaný Berlín. Co víc si přát?
Bylo by toho hodně. Tak třeba sympatický hlavní hrdina, jemuž všechny trable věřím a v mnoha ohledech s ním souzním. Splněno. Je tedy pravda, že Jakob na sobě nechal dříví štípat a já bych Ellen mnohokrát poslala do paďous, ale nakonec nad ní noblesně morálně zvítězil (toho bych nebyla schopna), takže za mě hodně dobrý.
Děj, mno... Žádný nebyl. Zápletka, pointa, nenalezeno. Jakože to nebylo na závadu, text byl rozhodně „o něčem jiném“. Nenudila jsem se a uvedené příhody nebyly plytké nebo hloupé. Samozřejmě jsem se zamýšlela, pod vlivem Jakobových příhod, jak by asi vypadal svět, v němž bych neexistovala já, to bylo hezké mentální cvičení.
Nad jednou věcí jsem tloukla hlavou do zdi, ačkoli ji autor do příběhu umístil naprosto záměrně a zdůvodnil to. A sice problém, že nikdo nedokázal Abelovi uvěřit božskou podstatu a raději všichni vymýšleli naprosto krkolomná zdůvodnění jeho zázraků. Jsem racionální skeptik a nevěřící pes, nicméně zastávám univerzálně platnou tezi, že nejjednodušší zdůvodnění je správné. V tomto případě by Abel mě samotnou přesvědčil stokrát rychleji než německé katolíky. No co naděláme (Abel a já).
Bylo to vtipné a moudré, kombinace, kterou naprosto zbožňuju. Interakce mezi policistkou a Jakobem v záležitosti bratrovy zpronevěry, to jsem tedy plakala smíchy. Pak se mi líbilo, jak Jakob použil znalosti ze světa, v němž by neexistoval, v tom reálném. Zkrátka dobrák.
Hodnocení by tedy bylo pětihvězdičkové, kdyby... Kdyby autorovi úplně neulítla poslední kapitola. To mělo být jako co? Tak za prvé – Abel všem kolem cpe pod nos, že je Bůh, prakticky ihned, co se dá s kýmkoli do řeči. Jenže v závěru Jakob pobíhá po lodi a každého na potkání se ptá: „Jsi to ty?“ To nemělo logiku. Závěrečné prozření taky nedává smysl, respektive nedává smysl partička black jacku předtím. A potopení Titaniku v posledním odstavci? Jako vážně ne, to se nepovedlo.
Jelikož mimo to se jedná o velmi milou knihu, srážím pouze jednu hvězdu a i tak vřele doporučuji.