151 dní po evropských stezkách: Dobrodružství holky s bucket listem
Lucie Kutrová
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/470838/bmid_151-dni-po-evropskych-trailech-a-ho-b0A-470838.jpg
4
258
64
Další kniha úspěšné autorky, ale hlavně cestovatelky Lucie Kutrové je tady! Po návratu z Pacifické hřebenovky v Americe se rozhodla prozkoumat a přiblížit vám spoustu nádherných tras a stezek, které máme přímo pod nosem. Tentokrát vás čeká cestopis po evropských trailech, ale také putování životem holky, které hory, láska a bucket list změnily život. Nečekejte jen tu krásnou stránku, Lucie je ochotná se podělit i o ten opravdový život, někdy krutý a jindy nespravedlivý. Inspirujte se a vydejte se na delší přechod, než je ten od gauče k lednici, nebo od domu do práce. Zkuste si prožít tu volnost, kdy jste to jen vy, těžký batoh, skvělá nálada a hory. Ale pozor! Lůca varuje, že když vyjdete jednou, nebude to naposledy…... celý text
Přidat komentář
Kniha mě zklamala, není to kvalitní cestopis. Většinou nezajímavé, bez zážitků a příhod, jedna cesta jako druhá, popisující co se jedlo, jak spalo, jaká je únava a rozhledy, pořád to samé /a velmi často/ o pejskovi. Pro mě byla už druhá půlka vyloženě nudná. Popis partnerského vztahu je překvapivě nevyspělý.... no, nevyspělý je vlastně celý styl psaní.
Co musím pochválit, jsou krásné fotografie.
Tak nějak nevím. Osobně se mi více líbila první kniha, která byla celistvá. Tohle bylo na mě moc rozkouskované. A na konci byla Lucka fakt otravná.
Prislo mi to zabavnejsi nez prvni knizka. Ne, necekejte zadny suchoparny cestopis ve stylu - tady zabocte vlevo, tady naberte vodu. Je to opravdu vic o zivote nez o cestovani. I kdyz moc nejsem na holcici romantarny, musim uznat, ze to ma stavu a cetlo se to jednim dechem. Klobouk dolu (i pred temi, kteri s Lucy vydrzeli jit).
Některé traily jsou méně zábavné formou, jiné jsou "stará dobrá lůca" vtipné, osobní, čtivé. Kniha nezklamala a celkově dodržela laťku i přes slabší části, není to jen suchý popis cest ale osobní otevřený deník. Těším se na tu třetí;
Na knize oceňuji, že dává tipy na traily, které by mě předtím ani nenapadlo vyhledávat. Obrazová příloha je jako vždy kouzelná. Ta barevnost je návyková.
Nutno podotknout, že Lůca je cestovatelka nikoliv spisovatelka. I když mě popisy cest bavily, knize chybí jakási celistvost a ukotvenost. Jako inspirace dobrý.
Vtipný a velmi osobní spontánní styl vás prostě dostane. Přestože s Luckou prožijete velmi těžké chvíle, je to pohodové čtení. Nicméně knížka jako celek působí nevyváženě.
První knížku Lucky jsem zatím ještě nečetl, ale určitě se po ní poohlédnu. Tato knížka je dle mého názoru čtivá, vtipná inspirativní a prostě pohodové čtení. Velmi potěší odkazy v textu na krásné fotografie. Přeji Lucii ještě spoustu splněných snů.
Bývá to tak že ty nejlepší věci jsou občas náhoda. Stejně je tu u mě a knihy Lucie Kutrové. Tu knihu jsem viděl v knihovně na pultě a váhal zda si ji půjčit. Teď budu objednávat obě knihy z eshopu autorky a těšit se na pokračování. Humor Lucie je mi dost blízký. Zjistil jsem že nějaký seznam přání už mám taky, jen jsem ho nedal na papír. Až mi ale nebude někdy dobře a budu ležet s chřipkou doma, nebo v této těžké době s covidem pro mě tyto knihy budou skvělé. Není to jen o cestování. Mě občasného turistu po horách to nadchlo k najít další cesty a trasy, ikdyž radši než hory mám hrady a muzea. Někomu ta kniha může na první pohled připadat až moc sluníčková. Plná krásných zážitků, cestování, splněných snů, ale přesto to není úplně pravda. Lidská stránka a náhled do svého soukromí v závěru knihy ukazuje že Lucka řeší problémy jako každý z nás a hlavně ukazuje že je v první řadě člověkem s velkým srdcem. Těším se na nějakou přednášku kde poznám další zážitky z cest Lucie a jejího psa Sibiřského huskyho Marvela. Co mě lehounce vadilo? Dvě narážky do lidí co mají 100 kg. Mám je taky a k tomu 197 cm, ale taky mám v posledním desetiletí 20 kg dole, zaběhnutý pulmaratón a snažím se žít alespoň nějak aktivně. Každý člověk se 100 kg není tlusté, líné prase Lucie! xD
Mám ráda hory, mám ráda psy, mám ráda chození po horách se psem. Teoreticky bych tedy měla být cílovka, ale na to jsem evidentně moc stará. Každopádně myslím, že by knize prospělo víc zásahů ze stran redakce, té "autentičnosti" bylo možná až moc... Formát instagramových příspěvků tomuto stylu psaní sluší mnohem víc!
Už nyní se nemohu dočkat třetího dílu! Druhá kniha byla lepší než ta první. Byla o nejenom o cestování, trailech a horách. Byla o životě, o reálném životě. Že ne vše je procházka růžovou zahradou. Ale pokud máme kolem sebe ty správné lidi a také trochu té víry, že vždycky vše dopadne dobře, překonáme i ty nejtěžší překážky! A o tomto je celá tato kniha! Díky, Lůco!
Tak nějak mě to nenadchlo. Věřím, že hory a traily jsou krásné, ale Lucka mi to neuměla předat.
"Je mi vedro. Bolí mě nohy. Jee výhledy. Je mi zima."
A tohle se opakovalo tak 3456krát. Knížka je oddechová, jen občas repetitivní.
Budu stručná. Lůca má koule, obrovské srdce a neskutečný vypravěčský talent :-)
Obě její knihy jsou poměrně tlusté a hustě popsané, ale člověk se ani vteřinu nenudí, i když závěr není úplně veselý. Navíc je zde spousta krásných fotek. Jestli kdy o sobě v knize pochybovala, tak nemusí. Je obrovskou inspirací, přeju ji jen to dobré a doufám, že se brzy dočkáme další knihy. Třeba z CDT :-)
Na první pohled to vypadá jako obyčejný průvodce po Evropských stezkách. Takhle kniha toho ukrývá ale mnohem víc. Ukazuje, že všechno nejde podle plánů, a to nejen putování. Ne vždycky je možné trail dotáhnout do konce, někdy prostě zůstanete celý den ve stanu a někdy taky začínáte, takže se musíte učit z vlastních chyb. Lůca tady ale odkrývá i životní ztráty a bolesti, které k tomu bohužel patří.
Za těch 300 stránek se budete smát i plakat (fakt hodně) a budete mít chuť nasadit batoh na záda a vyrazit do hor.
K první knize Lucie Kutrové jsem napsal předlouhý až dlouhatánský komentář, tentokrát budu o něco stručnější. Doufám:).
V úvodu nás autorka seznámí tak trochu sama se sebou, a vezme to pěkně od dětství. Dozvíme se i něco z jejích let studentských a to, jak se vlastně k cestování a lásce k horám dostala.
Samotnou páteř knihy pak tvoří popis několika několikadenních trailů, které absolvovala povětšinou v okolních státech, v Rakousku, Slovinsku, Slovensku, Švýcarsku, Itálii... Některé šla s přítelem, jiné s tátou, bráchou (Madeira, jedna z mála výjimek z těch sousedních států) či s někým jiným. Vždycky to ale bylo zajímavé a humorné vyprávění, které Lucka podává o někdy i zrovna ne příjemných zážitcích s humorem a stylem jí vlastním. Na závěr jednoho z trailů - toho po Beskydech - napsala Lucie jednu takovou myšlenku, která mě dost zaujala: "Je krásné chodit po vrcholcích českých hor a vlastně jsem si uvědomila, že kdyby tady celá koronavirová krize byla ještě dalších deset let, tak bych měla co dělat, abych zvládla projít všechny krásné kouty naší republiky." Že by inspirace pro další knihu - 151 dní po českých horách:)??
Asi nejsilnější je pak závěr knihy, kde popisuje ... ale co, ať si to každý zájemce přečte sám:)! Za mě má obrovský respekt už jen za to, že to tak podrobně podala.
Knihu doprovází opět krásné fotky. Já jsem si ji moc užil, nemám důvod slevovat z plného hodnocení. Doufám a věřím, že nebyla poslední. Protože i na další, dosud nezpracované zážitky, jako třeba Lůcin zánět slepého střeva, nedávnou návštěvu hotelu Pupp s Marvelem nebo to, jak Marvel paničku poněkud "potunil", když se mu neuhnula, se těším už teď:)!
Jednu jedinou výtku mám k technickému zpracování knihy. Lepená vazba se rozpadla, když jsem byl někde těsně za polovinou. Pokud k té knize někdo sedne, dá si ji na stůl a přečte na jeden zátah, tak asi dobrý. Ale když si ji vezmu večer do postele, držím ji v ruce, dám si pár stránek, tak to po pár večerech dopadne, jak to dopadlo. V místě styku svazků křídového a normálního papíru to prostě povolí. Stalo se mi to i u první knihy z PCT, tam to ale bylo těsně před koncem, to mi tak nevadilo a navíc se to nestihlo rozpadnout úplně. Jako slepil jsem to, ale už to nikdy nebude kompaktní celek. To ale není chyba autorky, i když by se mohla pokusit u další knihy prosadit klasickou šitou vazbu:). Tohle by největší tuzemské vydavatelství mohlo mít vychytané líp.
(SPOILER) Bylo to jiné, než jsem čekala. Spíš než rady kudy kam, co s sebou, se jedná o autentické zážitky z cest. Líbilo se mi, že to Lucka otočila, když se ji trail nelíbil nebo když to bylo nebezpečné. Že jeden den stravili ve stanu a prostě to nehrotili, když se jim chtělo. Bylo to takové opravdové, včetně osobních trablů v životě i démonů cp máme každý v sobě. Moc dobře se mi to četlo!
Jaké to bylo? Opět skvělé! Oproti předchozí knize (PCT) je to ale přece jen trochu jiné – Lůca nešla jeden dlouhý trail, ale řadu menších, nechodila po nich sama, ale měla s sebou vždycky nějakého parťáka, a navíc s ní tady nezažijete „jenom“ to chození po horách, ale i její mnohem osobnější příběhy – o lásce, o ztrátě přítele… A všechno je to naservírované tak, jak to tahle holka umí nejlépe: s notnou dávkou sarkasmu, se spoustou emocí, bez příkras, možná s trochou přehánění, které ale sama přiznává. A je to prostě zábava!
Najdete tu nejen poutnickou klasiku Santiago de Compostela, ale i Alpy, Tatry, Madeiru či český čundr. A můžete tu nalézt inspiraci, teda aspoň já si ji v tom našla.
Projít si jednou nějaký oficiální trail, to je jeden z mnoha mých snů. Vlastně je to jedna z položek mého virtuálního bucket listu. Oficiálně si zatím žádný list sice neberu, ale teď už se do toho vážně dám. I já si chci plnit sny! A brala bych to klidně i se všemi těmi eskapádami, protože takový už prostě život je. Nemůžeme chtít, aby šlo všechno jako po drátkách, protože to by pak nebyl život, ale jenom pohádka.
Mým dosavadním největším úspěchem je trail po Šumavě – našlapali jsme asi 120 km a přespávali na vyhrazených nocovištích. A těším se na další cesty – coming soon! Co vy a putování přírodou?
Jedna z nejlepších knížek, jaké jsem v poslední době četla. Nemohla jsem se odtrhnout. Myslela jsem, že půjde hlavně o zápisky z cest, ale tohle je prostě život popsaný až na dřeň. Lucka se nebojí být úplně upřímná a otevřená. Píše o rozchodu, ztrátě pejska, výčitkách svědomí, lítosti, snaze dostat se ze dna a všechno je to tak procítěné, že mi kolikrát ukápla slza. A mezitím se samozřejmě dočtete dost o pochodech krásnou přírodou.
Neuveritelna knizka,Lucka me hrozne moc bavila...az jsem v prubehu cteni musela s kamaradkou zdolat 60 km prechod Krkonos...mame podobny styl humoru,problem s vstavanim,zalibu v kokinach atd...precetla jsem jednim dechem a nutne potrebuji i PCT.
Štítky knihy
cestopisné příběhy Evropa cestopisy české cestopisy vysokohorská turistika
Autorovy další knížky
| 2019 |  151 dní Pacifickou hřebenovkou – Dobrodružství Holky s bucket listem |
| 2021 | 151 dní po evropských stezkách: Dobrodružství holky s bucket listem |
| 2023 | 151 příběhů na Stezce Českem: Dobrodružství holky s bucket listem |
| 2023 |  151+ nápadů na můj bucket list |
Vůbec nevím, jak se ke knize vyjádřit... Aby to nevyznelo, že se mi nelíbila, to NE, naopak, líbila a pobavila mě a okouzlily mě fotky, ale ten konec se mi tam nehodil (můj názor) a bylo to takové rychlé,hodně cest a jim věnováno málo času a někdy takové stejné a s tím Marvelem někdy i na mě (pejskarku) trochu přes čáru. Každopádně si ji ráda zase někdy přečtu, prohlednu a seženu si určitě tu Pacifickou....