12 pravidel pro život. Protilátka proti chaosu
Jordan B. Peterson
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/409635/bmid_12-pravidel-pro-zivot-protilatka-pt-bls-409635.jpg
4
328
74
Co by měl znát každý člověk v moderním světě? ptá se renomovaný psycholog Jordan B. Peterson a jeho odpověď na tuto nesnadnou otázku v sobě jedinečně propojuje odvěké pravdy a ohromující objevy nejsoučasnějšího vědeckého výzkumu. Peterson dokáže být vtipný a překvapivý a vždy objevný. Vysvětluje nám, proč nebránit dětem v nebezpečných kouscích na skateboardu, jaký hrozný osud čeká člověka, který příliš rychle kritizuje, který je pomstychtivý, nenávistný a arogantní; a proč bychom měli pohladit každou kočku, kterou potkáme na ulici. Peterson rozebírá (sebe)kázeň a svobodu, dobrodružství a zodpovědnost, smysl života i víru v Boha; pouští se do překvapivých odboček a zase se vrací a destiluje poznání o lidském charakteru a osudu do dvanácti navenek jednoduchých pouček, za kterými se skrývají hluboké poznatky a dalekosáhlá poučení o tom, jak vést správný život. Rozbíjí otřepané poučky týkající se vědy, víry a lidské přirozenosti a proměňuje a povznáší mysl i ducha svých čtenářů. Autor bývá vnímán jako protivník soudobé genderové agendy, ale mnohem spíš než něčí odpůrce je Peterson obhájcem: zastáncem těch nejtradičnějších hodnot – zodpovědnosti za vlastní život i svět kolem sebe, víry v lidské společenství, zodpovědnosti vůči nadosobním hodnotám a vůči Bohu. Jordan B. Peterson vyrostl a dospěl v muže v promrzlých pustinách severní Alberty; létal s akrobatickým letadlem; zkoumal s astronauty meteorický kráter v Arizoně; vyučoval mytologii právníky, lékaře a obchodníky; byl konzultantem generálního tajemníka OSN; pomáhal svým pacientům zvládat deprese, obsesivně-kompulzivní poruchu, úzkost či schizofrenii; byl poradcem v nejvyšším vedení velkých kanadských firem a hojně přednášel po celé severní Americe i Evropě. Působil na Harvardu a v současnosti na Torontské univerzitě, je autorem či spoluautorem více než stovky odborných článků, které proměnily moderní chápání osobnosti; jeho kniha Maps of Meaning: The Architecture of Belief od základu proměnila psychologii náboženství. Autor žije v Torontu, čtenářům jsou k dispozici jeho webové stránky, na YouTube mohou sledovat kanál Jordan Peterson Videos či záznamy Petersonových veřejných vystoupení. Ohlasy ze zahraničních médií: „Nekompromisní kniha, která vám bez servítků křičí do obličeje, abyste se nechovali jako malí, ale především je to pokus dovést nás zpět k tomu, co Peterson považuje za pravdivé, krásné a dobré – tj. k Bohu.“ Bryan Appleyard, The Times „Autorovi není vlastní jen lidskost a humor, ale taky skutečná hloubka a závažnost. Petersonův intelekt je skutečně kosmopolitní a všežravý, ale je si vědom toho, že věci musí být ukotveny ve známé půdě, aby se daly smysluplně uchopit. Krom toho, že je zábavný, má v sobě i vroucí upřímnost, kterou by zpochybňoval jen ten nejokoralejší cynik.“ The Spectator. „Nebuď jako malé dítě, postav se na vlastní nohy, vzkazuje nám Peterson. V tom, jak zdůrazňuje potřebu soběstačnosti, slušného chování, sebezdokonalování a individualismu se možná odráží jeho dětství prožité na kanadském venkově v 60. letech. Autor si uchovává stopu této kovbojské filozofie, i když byl profesorem na Harvardu a nyní působí na Torontské univerzitě.“ Melanie Reid, The Times Pokud by svět psychologie měl svoje rockové hvězdy, byl by Jordan B. Peterson bezpochyby jednou z nich. Jeho youtubový kanál Jordan Peterson Videos má téměř dva miliony sledujících, a milionové publikum mají i záznamy Petersonových veřejných vystoupení.... celý text
Literatura naučná Osobní rozvoj a styl Psychologie a pedagogika
Vydáno: 2019 , ArgoOriginální název:
12 Rules For Life – An Antidote to Chaos , 2018
více info...
Přidat komentář
Ako som postupovala stranu za stranou, kniha sa stávala nudnou a nudnejšou. Autor sa tu pokúša dať viac pohľadov na jednu vec až tak komplikovane, že som strácala záujem to dočítať a nestotožňujem sa s jeho popisom dobra a zla.
Velice mě překvapilo, že se nejednalo pouze o výpis 12 pravidel, které prolouskáte a máte si z nich něco odnést. U této knihy byla lahodná omáčka příběhů nejen z autorova života, ale historie, fakta, zajímavosti. Takže jsem se u čtení vůbec nenudila (možná až na jisté pasáže). Autor je velice svůj a má své názory, se kterými ne vždy budete souhlasit - tak jsem to měla alespoň já.
Díky názvu jsem ke knížce přistupoval s despektem ("XY bodů jak za jeden víkend najít trvalé štěstí" takových knih je mraky a často nulové kvality). Nicméně začetl jsem se do seriozního díla, které je částečně i autorovou zpovědí. Řekl bych, že leitmotivem celé knihy je zlo v nás a jak s ním žít a vidět budoucnost lidstva pozitivně. Za mě dost dobrý!
Četl jsem v anglickém originále a vřele doporučuji.
Rozhodně nečekejte, že objevíte nějaký zázračný a zaručený recept na život. Peterson zde (alespoň pro mě) neobjevuje Ameriku. V knížce popsané principy najdeme v určité formě i v ústní lidové slovesnosti. A o to právě jde. Peterson oprášil staré pravdy a upravil je pro potřeby naší hektické doby. Pokusil se nám čtenářům vysvětlit, že nás těchto 12 "pravidel" provází odjakživa. Lze je nalézt v bibli, i ve starověké mytologii.
Kniha se za mě (oproti Petersonovým přednáškám) pohybuje spíš v teoretické rovině. Jednotlivá "pravidla" definuje a vysvětluje, proč fungují.
Dále pro mě byla kniha zajímavá, protože ji lze (dle mého) považovat za takovou sondu do Petersonova stylu myšlení. A myslím, že i když se s ním třeba člověk nemusí ve všem shodnout, tak je zajímavé "nakouknout do hlavy" někomu tak chytrému jako je on.
Další z řady new age self-help slátanin. Ze začátku to vypadá poměrně zajímavě, člověk se nadchne a od půlky je to jen nuda a onanie autora. Opravdu netuším, co je na něm tak kontroverzního či objevného, nic nového totiž nepřináší. Možná žije v nějaké deziluzi z nadměrné konzumace barbiturátů, že má snad právo rozdávat rady do života. Jednu hvězdu dávám za připomenutí (protilátku), abych se takovým titulům vyhýbal. Možná pokud máte fyzickou kopii, tak si přidejte hvězdu ještě jednu, třeba s tímhle brakem půjde aspoň v zimě zatopit.
výborné, mělo by být součástí povinné četby dospělých každé 3 roky. Každý si v tom najde to své.
Čekala jsem více. Místy rozvláčné. Pár zajímavých námětů na přemýšlení. Hodně oitací a paralel k Bibli, to nesedne každému.
Další díl, který se chystá si již nekoupím.
Někdo '12 Pravidel pro život' odsoudí, jakožto další seberozvojovou příručku plnou zbytečných "rad", z nichž některé jsou zcestné a druhé obecně známé. Já sám nenávidím motivační řečníky a ezoterismus 'Čtyři dohody' je mi odporný. Peterson na mě ale dělá jiný dojem:
Kdysi mi kamarád řekl, že nemá smysl opakovat to, co bylo řečeno. Možná jsme oba mysleli na něco jiného, avšak já věřím, že určité věci je nutné opakovat a variovat, protože jakmile se s tím přestane, lidé začnou zapomínat. Vidím dnes a denně jak lidé propadají sebeklamu a nosí lež jako deštník. K tomu se však uchýlit nechci. Věřím v jisté univerzálie. Věřím, že jistá jednání budou směřovat k dobru a jiná ke zlu. Zkrátka na tom záleží a nutné je najít tu správnou perspektivu, ten správný způsob smýšlení, z něhož to dobré jednání bude vycházet.
Jordan Peterson je jeden z těch, co s tím může pomoci a mělo pro mě smysl věnovat mu pozornost. Současně to bylo intelektuálně stimulující, protože Peterson krouží kolem 12 témat skrze psychologii, náboženství, literaturu, filosofii, historii i osobní život. Bez toho by to pro mě nebylo ani zdaleka tak působivé. Sedla mi tedy i forma, kterou mi autor zprostředkoval svá sdělení, které se snoubí pod tezí:
"Život je utrpení, tak se dej dohromady."
Něco podobného psal si Descrates princezně Falcké, kterou tížily rány osudu. Tvrdil, že náležitý člověk ponese své trápení statečně a pak mu útěchou může být odbiv k sobě samému.
Zdá se mi, že lidé se mnohdy příliš snadno vzdávají i nechávají se zmáhat negacemi, páč nemají zformované správné způsoby smýšlení, načež se upínají k vadným perspektivám. Kritický rozum mě však neupozornil na to, že by se v této knize Peterson snažil vnutit čtenáři nějaký klam, nebo se mu vlichotit. Působil na mě spíš jako otcovská figura, která to myslí dobře, která ti řekne, co potřebuješ slyšet a ještě to podloží, aby ti to dávalo smysl.
Dobře nejsem skupina, pro která je tato skupina namířená sice (18-19letý kluk,co doma 24/7 paří na kompu), ale když už chce Peterson něco říkat a poučovat lidi o tom jak mají žít vlastní život, co kdyby si začal uvědomovat, že některé jeho věci by mohl říkat korektněji, když už dbá tolik na pravdomluvnosti. Např.: nazačátku 2. kapitoly uvádí rozdíly mezi dobrem a zlem, říká jak princip yin yan funguje, chaos, pořádek aka mužský a ženský princip, který je odlišný, ale zároveň se doplňuje. Souhlasila jsem se vším do té doby než začal kritizovat protipóly krása vs. ošklivost nebo síla vs. slabost. Je to něco, co se doplňuje, jestli Peterson opravdu rozumí principu Taoistického yin-yan, pak by také uvedl, že jedno beze druhého neexistuje neboť beze ošklivosti nevíme, co je krásné. Jenže dále tam Peterson popisuje vztah mezi Adamem, Evou a Bohem. Peterson jako křesťan tvrdí, že kdokoliv je křesťan, jestliže se chová morálně, dále, že ateista je ten, kdo se chová nemorálně (Můj mozek tohle nepobírá). Podle Petersona je Bůh vlastně úplně všechno a zároveň nic, nepředstavuje si ho tedy jako roztomilého starouška, co hraje na housle někde ve stratosféře. A v této knize říká, že bůh je patriarchální tyrant. Jeho interpretace biblického příběhu se mi strašně nelíbila, považuji to za zcela nelogické vzít nějaký zkorumpovaný text, který je pln kontradikcí a udělat z toho nějaký morální obraz mezi ženou a mužem. Další věc, co bych podotkla je, že Peterson tady tzv. zabrušuje do různých filozofických/religiózních témat, ale vezme si z toho vždy to nejpovrchovější a jakoby ta důležitá šťáva vynechává (nevím, netroufám si tvrdit, že to dělá, protože tomu nerozumí, koneckonců je to profesor psychologie s více než třicetiletou klinickou praxí), dále do toho zamotá nějaké pseudořeči, které zní naprosto fatálně. Např.: “Bůh ví, že bylo vše snažší, když jsme neměli self-consciousness, právě proto nás vyhodil z ráje, protože jsme neodolali svodům.” (?) Bez sebe uvědomění jsme jako zvířata. Zabije-li zvíře jiné zvíře, je vinen? Proč ve stavu beze sebe bylo něco vůbec zakázané. (kontradikce v biblickém příběhu). Sem tam místy mám dokonce pocit, že Peterson snad někdy schválně dehonestuje ženské pohlaví. Nicméně, aby tady nepadla jenom pořád negativní kritika na druhou kapitolu této knihy, líbí se mi, že Peterson využívá archetypy.
Přiznám se, že mě ta druhá kapitola rozhořčila natolik, že zbytek knížky jsem sjížděla očima jako děvka, co svléká chlapy pohledem, aby se ji dostalo něco záživného. Nic záživného se nedostalo.
Je to dobrá kniha, kdyby byla populární 15-20 let zpátky. Ne dnes, ne této generaci zvrhlíků, extrémních pravičáků/levičáků, lidí, co demonstrující každou blbost. A rozhodně ne mládeži, která prokrastinuje na TikToku (neříkám, že to nedělám taky). V mnohém s Petersonem souhlasím, ale jakmile mě v nějakém pointu zklame kniha, je téměr nemožné rozjiskřit tu prvotní vášeň.
Když v malé skupince dobrý kamarád před časem přečetl kousíček z knihy, v duchu jsem si pomyslel; Fajn, ale číst bych ji nechtěl…
O několik týdnů mi od něj přistála k narozeninám, jako dárek. Sic jsem mu poděkoval, ale taky jsem mu připomněl, že dobře ví, jak jsem na tom bídně se světovou literaturou a on mi věnuje právě tuhle knihu…:-). Navíc jsem měl chuť se začíst do úplně něčeho jiného…
Abych však udělal radost kamarádovi, tak jsem knížku začal louskat a nelituji. Ještě sic nevím, jak zasáhne svými rady do mého života, ale autor knihy je velmi chytrý a bystrý a píše čtivě, srozumitelně a tak jsem nakonec rád, že jsem knihu zvládl. Zda-li zvládnu i svůj život, dle autorových 12-ti rad v knize popsaných, není tak jisté…:-).
Za mňa určite nie. Prečítala do knižku do strany 140, a stačilo. Kecy o ničom. Neviem, možno Kanada a Amerika si z neho sadá na zadok, ale mne to pripadalo ako informácie pre človeka, ktorý nemá žiadny rozhľad, vlastný názor, upadá do depresíí a trpí problémami s vlastnými hodnotami. Takže nič svetoborného táto kniha neposkytuje.
Asi takhle, já Jordana Petersona celkem beru a nepotřebuju se nějak extrémně rozpitvávat, jako řada jeho odpůrců, v tom, proč je fundamentálně, v některých otázkách mimo mísu, nebo naopak není. Nejsem ani jeho příznivcem, ani odpůrcem, můj vztah k němu je čistě neutrální... a někdy na něj narazím a jeho názor, rozhovor, podcast, si chvíli pustím a je to takový 50:50. Osobně věřím, že jeho záměry jsou ctnostné a snaží se přispět, inspirovat, nasměrovat lidi k lepšímu uchopení svých životů. Ve dvanácti pravidlech předkládá soubor esejisticky pojatých textů o tom jak zlepšit život s tím, co "víte, ale nevěděli jste, že víte." Neurazí to, ale taky ani nijak extrémně nenadchne, některé pasáže mě upotaly víc, některé moc ne, ale byl jsem schopen se na to po většinu poslechu soustředit (audiokniha načtena samotným autorem) - pobavilo mě, že při zmínce u Václava Havla vyslovil jeho jméno jako Váklav. Je to taková ta literatura - osobní rozvoj, ze které si můžete odnést dost na to, aby to splnilo účel... a nebo přesně naopak, taky nemusíte - jak říká Marco Pierre White: "...it's your choice."
Jordana mám rad... knihu Vám shrnu takto. Když se bavím s lidmi okolo sebe, zjišťuji, že každý chce jezdit mým Jaguárem, ale nikdo nechce převzít zodpovědnost za své činy. Každý máme jiné ambice, tyto knihy jsou značně subjektivní. Mít rodinu je boj. Mít dlouhodobý vztah je boj. Mít prachy je boj. Mít zdravou mysl je boj. Mít zdravé tělo je boj. Jenže lidem se bojovat nechce, nihilismus je možnost volby... Naše existence sice smysl nemá, ale existence lidstva rozhodně ano. Jak řekl Jordan v jednom podcastu: "Pokud máš jednoho přítele jsi jeden krůček od milionu dalších, pokud máš dva, jsi krůček od milliardy dalších." Aritmetiku nemá nikdo rád, ukazuje, že naše malost je jen v nás, ne ve světě kolem. To lide nechtějí slyšet, tedy, alespoň z mého pohledu a mých rozhovorů v reálném světě. // PS: Tyto knihy jsem již 4 daroval a míním v tom pokračovat:)
Celkem i chápu, proč se kniha mnohým lidem nelíbí, proč je autor ostrakizován, napadán, nenáviděn, zejména levicově smýšlejícími progresivními idealisty. Čtenáře totiž nedrží v iluzi, nemanipuluje s realitou, život je krutý a nespravedlivý, všichni nemáme stejné šance. Je jasné, proč má progresivní ideologie tolik následovníků, o kolik snazší je žít v sebezničující iluzi, že jednou budou mít všichni stejné šance, že schopní i neschopní, chytří i hloupí, klikaři i smolaři, lidé zdraví či postižení, lidé pohlední i nehezcí, lidé vysocí i lidé zakrslí, se budou mít všichni stejně dobře, budou stejně šťastní, budou mít stejné životní příležitosti a šance. Je to krásný cíl, krásná představa, vznešená představa, sen, a mnozí věří, že budou-li na tom snu pilně, usilovně a aktivně pracovat, jednou, v daleké budoucnosti, se tento sen stane skutečností. Jenže nestane, jako všechny sny se rozplyne v surové realitě, po probuzení zůstane sotva matná vzpomínka, chvilkový pocit blaženosti, než ji vystřídá každodenní šeď. Povaha člověka to neumožní, povaha reality to neumožní, je to utopistická idea, která přinese pouze zmar a pláč, a další kolo hrůz. Snaha o utopickou společnost vynese na povrch opět to nejhorší, co se uvnitř člověka ukrývá. Probuzení ze snu bude mít podobu života v tyranii, tak jako již mnohokrát v minulosti. Autor si na nic nehraje, žádnou realitu neohýbá. Ano, život je krutý, nespravedlivý, pro mnohé naprosto otřesný a plný utrpení, přesto předkládá tezi, že mnohem horší alternativa je uchýlit se k iluzi, uchýlit se ke lži, lež je totalita, lež je tyranie. Je to prosté, autor je nenáviděn, protože bere dnešní nejmladší generaci nedospělých dospělých jejich sny a naděje.
Tím samozřejmě v žádném případě neříkám, že bychom se měli vzdát veškerého snažení měnit svět k lepšímu. Pojďme vybudovat svět, kde všichni budeme mít stejnou šanci uspět, nebudujme svět, kde se všichni budeme mít stejně špatně, neboť právě tam tato snaha o rovnost výsledku směřuje.
Jádrem knihy je souboj individualismu a kolektivismu. Text je poetický a pohádkový, hladí na duši, ta starodávná forma vyprávění, ty dlouhé věty, umně poskládané odstavce, z některých mrazí, jiné zahřejí u srdce, další vyvolají úsměv na rtech, a ještě další u někoho možná i slzy, sám autor nemá k slzám mnohdy daleko. Například vyprávění o boji jeho dcery s nemocí je strašlivé, nepochybně mu dává jistý nadhled, schopnost komentovat utrpení jiných. Ano, je to self-help kniha. Ano, obsahuje četné motivační fráze. Ale je tak trochu jiná než ostatní. Autor čerpá ze svých rozsáhlých, až analytických, znalostí lidských krutostí páchaných ve dvacátém století, ať jde o hrůzovlády Stalina, Hitlera, Mao Ce-Tunga nebo Pol-Pota. Obrací se ke géniům literárního řemesla, k Solženicynovi, Miltonovi, analyzuje Dostojevského, Tolstoje, odkazuje na Frankla, aneb „jít s hlavou vztyčenou, navzdory hrůze a chaosu před námi“. Z psychologického pohledu rozebírá četné Biblické příběhy a další, ještě starší, náboženské texty.
Text je oprávněným útokem na hororový postmodernismus a též proto je v jistých kruzích tak silně nenáviděn. Vysvětluje filosofické základy kritických teorií (Marx, Foucault, Horkheimer, Derrida, a další). Poukazuje na nekonzistence, nelogičnosti, odtržení od reality, boj o moc, snahu postmodernistů zbořit stávající systém a v nové společnosti zaujmout místo na vrcholu, místo mezi novou elitou, mezi novou šlechtou. Snaží se strhnout fasádu reality dnešní doby, jakousi iluzi toho, že směřujeme k utopickému ráji. Kniha je obranou proti totalitarismu, pokusem probudit dav ženoucí se nezastavitelně k okraji propasti tyranie. Doporučuji všem.
Unikátny mysliteľ našej doby a jeho celkom komplexné myšlienky.
Páči sa mi ako ide zo široka až k samotnej podstate.
Je to o schodík náročnejšie čítanie, ale stojí to zato.
Evolúciu nezastavíš :)
Opäť som sa popálil na prehnaných očakávaniach, ako to už pri takýchto knihách u mňa býva.
Iste, v knihe bolo pár dobrých myšlienok, ktoré dokázali inšpirovať. Urobil som si menšiu inventúru a zamyslel sa. Navyše som konečne pochopil súvis medzi Petersonom a memes s homármi.
Na druhej strane, kniha nebola nič svetoborné. Nerozumiem potrebe autora dávať za jeden z hlavných zdrojov jeho argumentov Bibliu. Knihu tak brutálnu, že GRR Martin sa môže schovať. Nepomôže ani cherry picking a snaha o vysvetlenie rozdielov medzi starozákonným a novozákonným bohom alebo rôzne interpretácie.
Z rád autora som sa nedozvedel nič nové. Na to, ako autorov kamarát Doidge ospevoval v úvode jeho intelektuálnu superioritu mi zvyšok knihy prišiel mdlý a ničím nezaujímavý, staré myšlienky v novom kabáte.
Musím strhnúť bod aj za odfláknutý slovenský preklad. Prehnane prekombinované súvetia (bohvie, ako to bolo v origináli), štylistické chyby, zopár nespisovných slov. Viackrát som sa pýtal sám seba, či autorka vôbec vyštudovala prekladateľstvo.
Štítky knihy
psychologie rozvoj osobnosti, osobní rozvoj motivační knihy populárně-naučné publikace
Autorovy další knížky
| 2019 |  12 pravidel pro život. Protilátka proti chaosu |
| 2023 |  Mapy smyslu: Architektura přesvědčení |
| 2021 | Řád není všechno: 12 dalších pravidel pro život |
Kniha 12 pravidel pro život. Protilátka proti chaosu je v
| Právě čtených | 72x |
| Přečtených | 479x |
| Čtenářské výzvě | 31x |
| Doporučených | 39x |
| Knihotéce | 215x |
| Chystám se číst | 386x |
| Chci si koupit | 128x |
| dalších seznamech | 4x |
Nic moc...trochu nudné, zvlášt druhá polovina knihy...