Svatý na mostě

Šotolův histrický román, komponovaný jako monumentální obraz, je založen především na portrétech postav, na jejich typové rozmanivosti. V souhrnu detailů zachycuje v něm autor období společenského rozkladu před husitstvím Jana Nepomuckého, ústředního hrdinu díla, interpretuje z materialistického, proticírkevního hlediska. Po smrti Karla IV., za vlády Václava IV. se v českém království rozkližuje žebříček hodnot. Na hladinu řeky dějin i obyčejných říček lidských životů vystupuje kal: sobectví, ubohá tupost i rafinovaná taktika, kterak na bažinách stavět kariéru, dobré bydlo. S výdrži plevele prodírá se v tomto ovzduší na výsluní Johannes Welfini de Pomuk, klášterní poddaný. Sází na církev, zmítanou sice dvoupapežstvím, ale přece jen všemocnou, zvláště pozná-li človíček typu Johánka, že jde o to vždy „bystře přiskočit, když padá švestka ze stromu Hospodinova.“ Přes rozepře pražského arcibiskupa Jenštejna s rozervaným králem Václavem, za pomocí Mikuláše Puchníka, vládnoucího kormidlem tehdejší české katolické církve a znalého v intrikách hierarchie, vypracovává se Johánek z arcibiskupského notáříčka na kněze, doktora církevního práva, pražského generálního vikáře. Podepisuje klatby ... než sám skončí v šatlavě (1393), neboť přes jeho mrtvolu se musí udržet podšívky ještě podšitější než on. Ale co legenda? V důvěrném rozhovoru z vypravěčem příběhu se Johánek nestačí divit, co si to jací filutové vymysleli zrovna o něm, který se tolik snažil bez rizika plout životem a pořád se kroutil - jako ten svatý na mostě. Civilní Jan Prokouknutý. Bez přízdob nesmrtelnosti. Neboť nesmrtelný je pouze život v existenci a v zušlechťování lidského rodu.... celý text