Létání na dně

"Ležím v jakési agonii mezi bděním a spánkem a pozoruji mozaikový strop maringotky, který jsem kdysi sám vytvořil. Je mi zle, moc zle a trvá to už hodně dní. Nemůžu již jíst, jen piji vodu. Samota, smutek, nasranost, strach, zklamání, selhání, beznaděj, slabost, malost, neschopnost, pocity viny. V hlavě se mi všechno vaří a motá, nenávidím se. Už toho bylo dost, chci nebýt, ale není síla. Je to paradox, když je síla chybí odvaha. Chci pryč z tohohle světa, už tu pro mě není místo, pomalu zvedám v chladu zpocené slizké tělo, hodím na sebe hadry a hrabu se ven. Nad maniodepresí se nedá zvítězit, dá se jen oslabit."... celý text