Věříte, že dnešní knihy mohou kultivovat své čtenáře?

To woodvard... k nám měli přijít muslimští uprchlíci, začnou ječet, že to tedy ne, tohle je KŘESŤANSKÁ země.,,..jak se z ateistů stanou křesťané obratem ruky. Ateistům to přece může být jedno kdo sem přijde, kromě křesťanů.

My si nestěžujem.

Za mě je odpověď jednoznačně ano. A co víc, pro mě jeden z hlavních důvodů, pro čtu. Kromě toho, že v knihách (jen musí člověk vybrat ty správné...) jsou často hezké myšlenky, také se mi nejednou stalo, že pro mě tyto myšlenky přišly v pravý čas. Že jsem si uvědomila něco, co na mě mělo - věřím - pozitivní dopad. Nebo jsem se třeba poznala v některé postavě či v jejím řešení určité situace a bylo to pro mě jak podívat se na sebe očima jiného člověka.
A přiznám se, že jakmile bych měla pocit, že čtu jen čistě pro zábavu a přestala bych v tom nalézat (alespoň čas od času) nějaký hlubší smysl, tak bych také možná se čtením skončila nebo ho značně omezila...

P.S. Až teď jsem si všimla, že je řeč o dnešních knihách, tak doplním, že je občas těžké mezi nimi najít takové, o kterých mluvím, ale i ty existují... Stejně jako naopak třeba u všech klasik přínos pro sebe osobně nevidím...

Text příspěvku byl upraven 23.05.16 v 21:31

binysek, asi prostě dost záleží na tom, co čteme... Já třeba nic z toho, co jste vyjmenovala, nečtu, takže to nemůžu moc hodnotit. Ale pravdou asi je, že aby nám kniha v tomhle smyslu něco dala, musí mít nějakou, i když třeba malou, myšlenku, kterou můžeme nějak aplikovat na sebe. Anebo někdy i stačí, že si díky knize jenom něco uvědomíme. Ale je otázka, jestli třeba detektivky něco takového vůbec mají - jejich kvality spočívají v něčem jiném, řekla bych...

Možná ještě jedna věc - podle mě je dost knih, které mají potenciál nás kultivovat (i když to nejsou zdaleka všechny), ale je to i na nás - jestli se necháme kultivovat.

Myslím, že i čtení toho, co literárně snobštější vrstva považuje za brak, učí člověka soustředění a zklidnění. Zeptejte se učitelek malých školáků, jak to potřebujou. Tedy ty děti, zahlcené od kolébky přemírou hejbacích, pískacích a klikacích podnětů.

Asi je třeba rozlišovat- i kniha o chudé schovance podivného zchudlého šlechtice, do které se zamiluje bohatý a krásný bratranec krále, ale její teta jim nepřeje. Nakonec to dobře dopadne- vezmou se , mají 5 dětí , a ona pořád 55 kg a velký prsa jak vydrátovaný, přestože sama kojí protože je dobrá matka. I taková rozšiřuje slovní zásobu a učí číst. Ale mnoho lidí se přes tento žánt nepřehoupne. A navíc- a to je nejhorší- zkresluje pojem o životě. Já zdá se mi, čtu poslední dobou jen dva druhy knížek- špatné, u kterých se nudím, a dobré - které mě stresují- protože v nich je pravda a kdo se moc ptá, moc se dozví- o lidech, vztazích mezi mužem a ženou, kamarády, rodiči a dětmi, rasami..., politice, historii a jak se nestoudně překresluje, přírodě, a jak to s ní jde s kopce. atd.

Hrabu se v paměti a pátrám která kniha mně zkultivovala. Byl to katechetizmus a bible. A s tím jsem si vystačil celý život. Další četba byla jen pro zábavu. Tak jsem dopadl. Duševně a duchovně zdeformovaný, nechápající dnešní JINOU dobu. Obdivuji šikanu na školách jako produkt moderní výchovy. A k tomu ještě ani nedokážu správně položit otázky. Moje dvě uvedené knihy mají největší, přímo obrovský kultivační a inspirativní účinnost ze všech knih. Malíři, hudebníci, architekti atd. byli postiženi touto tmářskou literaturou a co dokázali? Nikoho nenutím ke čtení těchto knih, je to jen můj názor odpozorovaný z prožitého života. Kdo má fantazii může si představit stověžatou Prahu bez věží atp. .

Text příspěvku byl upraven 24.05.16 v 06:02

baghira: myslím, že nejtrefnější k tématu je Vaše vyjádření

"Z celé diskuse bych vypustil slova "dnešní, současné". Ony před 40, 50, 80 atd. roky taky vycházely všelijaké škváry, ne že ne. A tak, jak (ne)kultivovaly tehdy, tak i dnes.

A taky ještě - čo si Kefalín predstavujete pod takým slovom "kultivácia"? "

Kultivácia divochů u nás nastala příchodem Cyrila a Metoděje. Na výsledky této kultivace se k nám jezdí dívat turisté z celého světa. Jde hlavně o architekturu. Tančící dům, Novou scénu a jiné pokřivené geometrické tvary z nekompatibilních materiálů z nichž je Praha postavená a jiné pomatené výkřiky "moderní doby" ještě nezbourali? Turisté se jich asi lekají. Pěst na oko není příjemná rána.

tester: tak už chápu ty tvoje nevyzrálé postoje a pubertální cynismus. Pokud ti stačila bible a katechismus, tak pochybuju, že máš nějaké vyšší pochopení co se týče spirituality. To jsi na duchovní cestě skončil hned na začátku. Křesťanství je solidní zásek. To já jsem sice katechismus nečetl - ostatně proč vlastně, ale duchovní literatury jsem přečetl mraky. V poslední době čtu hlavně populárně naučnou literaturu a tam vidím tu znalostní kultivaci. Pro zábavu čtu jen beletrii, abych se té naučné a duchovní nepřesytil. No hlavně, že jsi pomocí té tvé bible a katechismu dosáhl zcela šťastného života, ale nemám z tebe hochu ten pocit. Připadáš mi spíš jako emo pozér. Duchovní život má vést k plném životu a ne neustálému fňukání jak je tahle doba špatná.

Eldar, zcela upřímně, co se týče testera, já bych s tebou v zásadě souhlasila, i když bych nebyla tak tvrdá, ALE opravdu musíš všechnu špínu házet na Bibli a vůbec na křesťanství? Popravdě nevím, jestli je tester typický křesťan (dost mě tímto svým příspěvkem překvapil, bývala bych ho považovala spíš za zarytého ateistu). Ale to musí vědět on, já to nebudu hodnotit. Každopádně to vážně všechno, co se ti na jeho názorech nelíbí, přičítáš špatnému vlivu křesťanství?
Neber to prosím jako útok, ale prostě jako otázku. Na kterou očekávám odpověď, která mě bude mrzet, ale co se dá dělat...

Eldar, jo a abych ti napsala i něco pozitivního, tak s poslední větou souhlasím všema deseti... :)

rusalka123: ale já na bibli a křesťanství neházím žádnou špínu. To že tohle náboženství svoje vlastní věřící blokuje v duchovním rozvoji je jeho problém. Já se sice přiznám, že křesťanství vůbec nemám rád, protože z mého pohledu se jedná o filozofický paskvil, ale na druhou stranu si uvědomuju jeho hodnotu. Uvědomuju se jeho hodnotu jak historicky, tak i morálně a eticky. A ano, tester a jemu podobní jsou výsledekem defektního vlivu křesťanství, protože pokud je nějaká ideologie nedokonalá, tak lidé co takovou ideologii vyznávají mají odpovídající nedostatky. V dnešní době se zcela jasně ukazuje, že některá náboženství a logicky jejich instituce zkrátka vůbec nestíhají držet s dobou krok. Proto v dnešní době vzniká tolik zbytečných náboženských konfliktů a už jenom vysoký počet křesťanských kongregací ukazuje, že v křesťanství nejde o náboženství, ale o názory. Jakmile má někdo trochu jiný názor, hned si zakládá svou vlastní církev. Protože neumím výstižně psát vezmu si na pomoc pana Grofa, který říká:

"Zároveň však rozdělujete svět, protože stavíte tuto skupinu proti jiné skupině, která to vidí jinak, až skončíte u výroků typu: „My jsme křesťané. Všichni by měli být křesťany. Pro nekřesťany tu není místo. Buď vás obrátíme na svou víru, nebo vás vyhladíme.“ Tak to chodilo v minulosti a dále: „My jsme muslimové, vy jste nevěřící. Všichni by měli být jako my. My jsme Židé, vy jste gójové, my jsme sikhové, vy jste hinduisté a tak dále. Tak vznikají náboženství, která jsou v rozporu se samotným slovem náboženství (angl. religion). Religó znamená něco spojovat, ale náboženství ve skutečnosti často rozděluje. Máme zde náboženství, která lidi spojují, ale mezi nimi navzájem jsou velmi nebezpečné propasti. V současném světě to pak vypadá tak, že organizovaná náboženství nejsou součástí řešení problému, nýbrž součástí problému samého. Přinejmenším na povrchu se nejčastěji diskutují náboženské rozdíly, a to není něco, co by nám v současné situaci pomáhalo."

Ale křesťanství právě kdysi uspělo, že dokázalo lidi spojovat navzdory odlišnému etnickému původu. Nebýt tohoto úspěchu ve starověku, dávno by zaniklo. Jenže křesťanství nemělo z čeho vycházet a místo, aby vyšlo z judaismu, tak si vzali církevní otcové na pomoc řeckou filozofii. Co z toho paskvilu vzniklo vidíme dnes. Pokud duchovní život lidí řídí nějaká organizace, musí být schopna velmi rychle reagovat na měnící se svět a myšlení lidí. A tady se ukazuje jak křesťanství selhává, protože v dnešní době chtějí mít lidi ke spiritualitě osobní přístup a nezajímají je zkostnatělé instituce. Opět Grof:
"Potřebujeme tedy spiritualitu, která se velice liší od náboženství. Spiritualita je něco velmi osobního, něco, co se odehrává mezi vámi a Bohem. Týká se vašeho vztahu k vesmíru. Na to nepotřebujete církev. Vaše zážitky se odehrávají uvnitř vašeho těla nebo v přírodě. To, co možná potřebujete, je společenství podobně hledajících lidí. A někteří z nich jsou možná pokročilejší než jiní a mohou vám poskytnout vedení. Avšak mnoho organizovaných náboženství vidí Boha někde venku a jejich představa je taková, že se k němu musí jít hierarchickou cestou, často dokonce placenou. Mystikové zažívali v historii organizovaných náboženství velmi obtížné časy, protože jejich hierarchii nepotřebovali — měli přímé spojení s božstvím. Světu by opravdu pomohla spiritualita vznikající v důsledku hlubokého sebeporozumění, sebezkoumání a sebetransformace."

A tady už v dnešní době křesťanství selhává totálně. Lidi se začínají zajímat o různé duchovní systémy, hledají co by je názorově obohatilo a posunulo a křesťanští potentátové nedokáží na tuto situaci vůbec ničím reagovat. Bohužel vliv křesťanské defektní filozofie se projevuje i zde, protože některé církve se rigidně drží starých dogmat a odmítají jakýkoliv vývoj. Ale lidé se od starověku posunuli už úplně jinam. Myslet si, že moderního člověka osloví nebo mu pomůže zastaralá nauka je projev čiré zoufalosti. Lidé potřebují řešit své aktuální životní problémy a chtějí vědět co se děje uvnitř jich samých. Chtějí spiritualitou žít, hledají duchovní smysl života, hledají duchovní zážitky, ale křesťanství si na tohle všechno dělá nárok. Naposledy Grof:
"Moje žena Christina napsala knihu nazvanou Žízeň po celistvosti, v níž popisuje své zážitky z episkopální církve, kde je učili zpívat: „Ó, Pane, my jsme ubozí hříšníci, kteří si nezaslouží drobty z tvého stolu. Jsme nemocní až do svého jádra, není v nás nic zdravého.“ Pokud se dostanete pod vliv tohoto druhu indoktrinace, je to, jako kdybyste dostávali vakcínu proti duchovní zkušenosti. Protože poslední místo, kde pak budete hledat božství, je vaše nitro, což je ale to jediné místo, kde jej můžete nalézt. Pokud jste jen bláto, nedíváte se do nitra, abyste tam našli božství. Mnoho takovýchto indoktrinací představuje vlastně programování proti duchovním zkušenostem."

Proto já osobně křesťanství odmítám. Rozhodně však nehodlám popírat je přínos pro naši civilizaci a pozitivní vliv křesťanské morálky na společnost.
Celý rozhovor s Grofem je zde: http://www.sedmagenerace.cz/text/detail/vedomi-je-nejhlubsim-tajemstvim

Text příspěvku byl upraven 24.05.16 v 11:04

Tak, ačkoliv argumentuju ad hominem pouze výjimečně, já si myslím, že tester je především člověk, který v se v diskusích na DK marně pokouší ubít svou nudu a nedostatek zoči-voči komunikace.
Emo pozér z doby, kdy ještě ani jedno z těch slov neexistovalo?

eldar, děkuji za odpověď, myslím, že jsme dost odbočili, proto bych se vrátila zpátky k původnímu tématu diskuze, ale určitě odpovím do zpráv....


Jinak bych hlasovala pro to, abychom v této diskuzi nadále vynechali jakoukoliv duchovní literaturu a zaměřili se na beletrii, jak to bylo předpokládám původně myšleno...

Nebýt Cyrila a Metoděje nebylo by na co nadávat. Ti nám to tady pěkně zavařili. Tak zničit zavedenou křováckou kulturu! Jak jsme se dnes mohli mít a libovat si v ateizmu nebo jiné, mnohem lepší víře. Je nějaká víra pro člověka nutná? Není. Jen se k vůli tomu lidé hádají, což ale neplatí zde na DK. Tady si jen vyměňujeme názory. Nikomu nic nevnucujeme. Máme pochopení i pro šikanu na školách a mrzačení myslí žáčku různými školními psychology, poradci a vychovateli, kteří se jim snaží vštěpit do hlaviček nějakou současnou morálku a pravidla chování. Rodiče rádi souhlasí s přeprogramováváním mozečků žáčků. Hlavně že to nedělají církve. Ty se na tom tak obludně podepsaly tak, že dřív mládež např. bez řečí pouštěla v dopravních prostředcích starší lidé sednout.
Ani vybraná slova po P, K atd. tehdy neozvučovala veřejný prostor. Byla to doba temna a útlaku nebohých školáčků. Škoda že o těchto zvěrstvech není žádná literatura, kde by to vše bylo popsané.

rusalka: "Jinak bych hlasovala pro to, abychom v této diskuzi nadále vynechali jakoukoliv duchovní literaturu a zaměřili se na beletrii, jak to bylo předpokládám původně myšleno..."

Co to má znamenat? Budeme se tu autocenzurovat jen proto, že (možná) něco bylo nějak myšleno? Nebo věříš tomu, ýe ducjvní literatura nebo třeba literatura faktu, vědecké knihy atd. nemohou čtenáře kultivovat?
Já osobně si myslím, že čtenáře nedokáže kultivovat kniha, ale četba a k té ho musí někdo přivést - a to je právě ten rozhodující kultivační faktor: člověk, ne kniha. Nevzdělanej trouba může vlastnit metráky knih a když mu nikdo na začátku nepomůže a) vybírat si, co by měl číst a b) porozumět tomu, co v nich je napsáno, bude to pořád jenom nevzdělanej trouba. Potom už si může obzory rozšiřovat sám, ale ten rozhodující impuls samotná kniha nikdy nedá.

Testere: "Hrabu se v paměti a pátrám která kniha mně zkultivovala. Byl to katechetizmus a bible. A s tím jsem si vystačil celý život. Další četba byla jen pro zábavu. Tak jsem dopadl."
To si nemyslím. Do každé knihy její autor vloží něco ze sebe - své znalosti, zkušenosti, své myšlenky, postoje, názory - a to vše nás může nějak obohatit, zkultivovat. Jsou samozřejmě rozdíly v knihách, jako jsou rozdíly v autorech samotných.
Už malé děti kultivují pohádky (vítězství dobra nad zlem, chytrosti nad silou, pracovitosti nad leností apod.) a i v dospělosti v knihách nalézáme mnohé, co nás osloví a obohatí.
Předpkládám, že jsi přečetl více knih než těch 14, které máš v Přečtených. Ale i v nich máš hodnotné (a kultivační) knihy - např. Hovory k sobě od Marka Aurelia. Nijak tě ta kniha nezkultivovala?

Rusalko: "A přiznám se, že jakmile bych měla pocit, že čtu jen čistě pro zábavu a přestala bych v tom nalézat (alespoň čas od času) nějaký hlubší smysl, tak bych také možná se čtením skončila nebo ho značně omezila... "
Čtení beletrie tě nebaví? Já se přes beletrii dostal k historii, která mě pak chytla na celý život. Ale beletrii dál miluji i pro tu zábavu. :-)

Eldare, zajímavý příspěvek o náboženství a spiritualitě, díky.

woodward, jen jsem si říkala, že by bylo lepší, abychom omezili možnosti pro vznik náboženských debat, které bohužel posléze často vedou k hádkám. A v první řadě bych proto vynechala například Bibli - ke které se sama nevyjadřuji, přestože bych o jejím přínosu pro mě měla co říct. Ale jestli se mnou nesouhlasíte, můžete tu řešit co chcete, nesnažím se tu nikoho omezovat, jak to zřejmě bylo pochopeno. ;-)
(Zvlášť když jsem sama do náboženské debaty zaběhla... Otázka je, jestli to bylo správně.)

Spiritualita a náboženství-má to k sobě blízko? A když tedy zde povolená diskutovaná spiritualita, kde to bude mít epicentrum? Kdo bude ten vyvolený, který bude ukazovat směr a korigovat zbloudilé ovečky? Nebo každý si bude spiritualizovat po svém? Grof se vychloubá že měl spirituální zážitek a tím se pasuje na guru? Takových zde už bylo. LSD dělá divy. Za povšimnutí stojí, že každý potencionální guru se vychloubá spirituálním zážitkem před rozjásaným publikem. To je můj názor.

Text příspěvku byl upraven 24.05.16 v 13:09

„Jestlipak víš, Sokrate, co jsem se zrovna dozvěděl o tvém příteli?"

„Počkej chvilku," odpověděl Sokrates. "Než mi cokoli řekneš, rád bych tě podrobil zkoušce. Říká se jí zkouška tří sít."

„Tří sít?"

„Přesně tak," pokračoval Sokrates. „Než mi začneš vyprávět o mém příteli, možná bude dobré na chvilku zkusit prosít to, co mi řekneš. První síto se jmenuje Pravda. Máš naprostou jistotu, že to, co mi chceš říct, je pravda?"

„Ne," odpověděl ten člověk, „vlastně jsem to jenom slyšel..."

„Dobře," řekl Sokrates. „Takže ty opravdu nevíš, jestli je to pravda nebo není. Teď vyzkoušejme druhé síto, síto se jmenuje Dobro. „Chceš mi o mém příteli říct něco dobrého?"

„Ne, naopak..."

„Takže," pokračoval Sokrates, „chceš mi o něm říct něco špatného a nejsi si jist, jestli je to pravda. Ale pořád ještě můžeš zkouškou projít, protože zbývá ještě jedno síto. Jmenuje se Užitečnost. Je mi to, co mi chceš o mém příteli říct užitečné?"

„Ne, moc ne."

„Dobrá," uzavřel Sokrates, „to co mi chceš říct není ani pravdivé, ani dobré, dokonce ani užitečné, tak proč bys mi to měl vyprávět?"
CITACE: http://www.lecitel-janvas.cz/cz/m/kontakt/

Text příspěvku byl upraven 26.05.16 v 08:14

Sokratova 3 síta platí i pro diskuze o náboženství, církvích atd.. Když na to přijde tak se první argumentuje negativními událostmi, vlivy, pedofily atd.. Pak nic, nic, nic a nakonec zase negativa. O Soktratových sítech mnozí vzdělanci, kultivovaní četbou nic neví. O UŽITEČNOSTI se zásadně nediskutuje.

Uživatel svůj příspěvek odstranil.

a vy nevidíte ten rozdíl mezi pomlouváním známého a nezávazným klábosením mezi uživateli Dk, kteří se ani pomlouvat nemůžou, protože o sobě nic neví?

Bezvýhradný souhlas s Lectorem.

MarkétaLore: Ale přece nejlépe se pomlouvá ten, o němž máme pouze své virtualitou podložené představy, ne?
:-)