Vášniví čtenáři vs. gramatické chyby?
vincek1: Nemám na mysli "hysterické příspěvky". A taky nemám pocit, že ti gramatika nejde. Není to pravda. Asi nikdo z nás, co jsme tady, nemá gramatiku úplně v malíčku. Já si jen myslím, že češtinu bychom ovládat měli. Možná ne na sto procent, možná uděláme chybu, možná těch chyb bude víc, ale JE to naše rodná řeč. Nevím, jak vy, ale já češtinu miluji a nepřestávám žasnout nad tím, kolik kouzla v sobě má.....
Já jako velice nevšímavý člověk na detaily si chyb skoro nikdy nevšimnu a i když náhodou jo, tak je mi to fuk. Všichni děláme chyby. I když jsem se s češtinou narodila, taky dělám chyby a ne a ne se jich zbavit a někdy prostě netuším, jak je to správně. Pro mě je česká gramatika přehnaně komplikovaná a zbytečná. Absolutně nesnáším rozdělení na Y/I nebo mně/mě (v tom tápu nejvíc a prostě nejsem stavu to pochopit :D a aplikovat správně, ať dělám co dělám). Takže pokud to opravdu není nějaká do očí bijící chyba, tak to se mnou nehne. Jiná věc je pokud člověk seká jednu viditelnou chybu za druhou, to si někdy říkám, jestli to dělá schválně nebo je opravdu tak blbej.
LucieRej: Pro tebe zřejmě česká gramatika zas tak komplikovaná není, protože žádné zásadní chyby neděláš. A už vůbec ne v Z/I...
Alix no jak kdy, když píšu třeba článek nebo recenzi k sobě na blog a pak si pustím kontrolu pravopisu a zpětně si to po sobě čtu, tak se někdy nestačím divit :D jako třeba neudělám chybu že bych napsala chiba nebo tak, ale jinak hlavně v koncovkách Y/I tam jo, třeba mluvili/y, nebo s/z, nikdy nevím to mně/mě, navíc mě rozčiluje, že na to musím dávat tak bacha :D ale to je možná jen moje lenost, se mi na to nechce soustředit a pak to podle toho vypadá. Ale tak jako závažný chyby nedělám, to asi ne. Ale stejně mě ta česká gramatika štve :D
Nevím moc, co na to říct, ale mne gramatika neštve, protože vlastně celý život čtu a tím pádem ten správný způsob psaní v hlavě "vidím", nemusím nad tím vůbec přemýšlet a vlastně mne to nikdy ani nenapadlo. Gramatika mne nikdy nezajímala a pravidla moc taky ne. Mám to v hlavě a jediné, co mi občas dělá problémy, jsou čárky ve větách. Tam si jistá nejsem. Jinak je to v pohodě.
Tak já taky čtu celý život, ale jak už jsem podotkla, já si vůbec nevšímám detailů, já když čtu, tak ani moc nevnímám text jako takový, prostě se mi to odehrává v hlavě ten příběh jako obrázky a nevnímám moc slova jako taková, tištěná, možná proto mě je jedno, když někdo napíše chybu, já ji ve většině případů ani nevidím :D o to víc mě pak štve, když se právě musím soustředit na to, abych nenapsala chybu já, najednou to všechno musím vnímat a moje hlava by vždy nejraději explodovala, určitě mám nějaké věci zažité, že v nich chybu neudělám nikdy, ale z toho pak něco napíšu a moje kamarádka češtinářka protačí panenky až k sousedům :D....no to já zas jsem si vždycky byla víc jistá v kramflecích právě v čárkách :D
LucieRej: Nerozumíš mi.
Když vidím výplody typu: Pravda bolý...
Vydím to jasně...
Lofinkám Edwarda...
tak se mi docela obrací žaludek.
Nemusíš být žádný literát, ale ...
Nedá mi to, musím se přidat k Alix. Ne snad, že bych byl kdovíjaký vlastenec v "americkém" stylu - myslím si ale, že vztah k rodnému jazyku leccos napovídá k o vztahu k zemi, kde jsem se narodil a kde jsou hroby mých předků. Jistě, každý může udělat překlep nebo chybu. Není ale problém mít zapnutou kontrolu pravopisu a po ruce odkaz na jazykovou příručku na netu (protože i počítač dělá občas chyby). V řadě knih vyskytují pravopisné chyby - i když čtu rychle, vnímám je, ale ku podivu mi vadí míň, než chyby, se kterými se člověk setká tady. Nepřipadá mi to tak osobní, nemusím přemýšlet, jestli je autor pitomec, nebo jenom lempl.
A ta pajonkova ukázka mne nepřekvapuje. Člověk vidí jak se nejrůznější "osobnosti" vyjadřují ať už písemně nebo verbálně, takže ho nějaký martin nevyvede z míry a ta kniha musí být tak zelená, že by ani v kamnech nejspíš nehořela.... Škoda mluvit.
Text příspěvku byl upraven 25.10.13 v 01:43
LucieRej:
Naše paní učitelka češtiny, dej jí pánbu věčnou slávu, říkala - když nevíš mě/mně, řekni si tobě/ti.
Nebylo to trochu jinak? Tobě i ti mi obojí pasuje k mně..
.. elfos si říká mne (mě) a mi (mně).
(viděl mne, řekl mi)
Zase se vracím k tomu, mám-li nebo nemám-li rád rodný jazyk (v mém případě čeština). Jen jsem chtěl říci, že slabá znalost gramatiky neznamená že nemám rád svůj rodný jazyk. Jinak již na základní škole jsem psal čárky většinou tam, kde jsem se nadýchával.
Zaplať příroda, že nemám krátký dech, to by byla samá čárka. Jinak souhlasím i s mě/mně to je také můj problém. Jinak moje krevní skupina je asi LucieRej, když čtu tak vnímám příběh a gramatika jako by nebyla. Ale tohle jsem psal v několika komentářích k přečteným knihám. Navíc si myslím, že mám fotografickou paměť, ale ani ta mi v tomhle nepomůže. Hezký den, hezké volby a krásný víkend přeji všem.
To je jednoduché zjednodušení si rozhodování, kdy napsat ve větě mě a kdy mně, tyziku. Viděl mne = můžu napsat viděl mě, řekl mi = můžu napsat řekl mně.
Dvojice mě/mne oproti mně/mi.
Dovysvětlení:
Když si můžu říct "mne" a (nepasuje tam mi), píše se mě, když to nemůžu říct (nebo když můžu říct mi), píše se mně.
Například věty Řekl mi to (řekl mně to). Vadilo mi to (vadilo mně to). Mi se to nelíbí (mně se to nelíbí).
Oproti tomu věty Čekal na mne (čekal na mě - nejde říct čekal na mi). Urazil mne (urazil mě - zas nejde říct urazil mi - ledaže by mi urazil hlavu, a pak tu hlavu urazil mně).
A když nejde říct mne? Pak se nepíše mne/mě, nýbrž mně/mi. Například Povídali si o mně: povídali si o mne je nesmysl, proto nepíšu mě, ale mně - o mně.
Takhle rozepsané to vypadá asi složitě, ale stačí si zapamatovat dvojice mě/mne a mi/mně, a pak už stačí dosadit si, co tam zní a co ne. Časem to tak přejde do krve, že to jde samo, bez rozmýšlení.
Hebrejština je ovšem taky krásná a zajímavá :-)
http://www.youtube.com/watch?v=E45uWRUu1pU
S čárkami to mám horší, asi podobně jako vincek1 je píšu tam, kde je říkám - občas tedy i špatně. A když píšu rychle a vychrlím to ze sebe bez nadechnutí, tak mi tam zas čárky chybí, prostě je tam napsat nemůžu, i když vím, že tam patří.
(Jsou ovšem výjimky, kdy se je opravdu snažím zařadit správně.)
Text příspěvku byl upraven 25.10.13 v 14:11
A pro jistotu zopakuji, že mi (mně) chyby, překlepy a jiné nedostatky v komentářích lidí nevadí. Nejsme stroje a nejsme dokonalí, určitě nikdo z nás nenosil z češtiny samé jedničky s hvězdičkou, tak co. Navíc, důvody mohou být různé, někdo nemůže psát moc dobře, někdo je už příliš dlouho v cizině nebo se tam narodil a češtinu má hlavně naposlouchanou od rodičů či prarodičů, někdo úmyslně slovo odliší, aby ho zdůraznil (člověče, ty jsi úň! Čoveče fakt jo. atd.), napíše ho sobě vlastním způsobem, píše svým stylem.... čeština je překrásná řeč a jsou i lidé, kteří s ní dovedou kouzla.
Jak už tady padlo mnohokrát, důležité je, co říká, než jestli tam chybí čárka nebo tečka.
vincek1 Aj aj pri čítaní vôbec nevnímam gramatiku. Podstatný je predsa len ten príbeh a nie to či sú v texte chyby.
Text příspěvku byl upraven 15.12.13 v 16:05
Srdečně Vás zdravím.Toto téma je pro mě velice známé.Nečetla jsem celou vaši diskusi ,ale dovolím si k tomu také pár slov.Když už tu kritizujete jak kdo dělá chyby ve psaní napadlo vás někdy že jsou také lidé kteří mají v tomto směru vrozené vady a sami jsou nešťastní z toho že jim to nejde jak by chtěli a z toho že jiní se jim smějí a nebo na ně poukazují?Sama z vlastní zkušenosti vím jaké to je jelikož i já mám tuto vadu a nebýt toho že mi tu net vše špatně psané podtrhne tak se mi to tu červenalo hrubkami.A však i já přes to že jsem si zvykla že se mi lidé smějí a poukazují na mé psaní musím říci že i přesto to bolí.A tak každému říkám jestli se ti to nelíbí jak píšu tak se mnou nemusíš bavit,jsem jaká jsem a jiná už nebudu.A to co mi bylo v tomto směru vzato mi bylo v jiném směru mnohem více dáno.A jsem ráda za to jaká jsem že dokážu bez ohledu na to jak špatně píšu pomáhat dosti lidem právě tím svým co říkám že mi bylo z hury dáno.Ono je velmi lehké soudit druhé když je neznáme ,ale neprve by jsme se měli každý zamyslet sám nad sebou nežli začneme soudit jiné a když s tím začneme tak bychom nejprve měli si o tech lidech zjisti proč tomu tak je a ne je rovnou bezhlavě soudit.Toto je můj názor souhlasit s ním nemusíte to je vaše věc.Ale ještě jedno dodám lidé nebyly stvořeni na to aby jakkoli ubližovali ale spíše aby si pomáhali a měli se rádi.
Tak nevím, pokud jde o gramatické chyby v textu, jsou jen tři možné příčiny, dysgrafie, lenost blbost. Vyjma lenosti, jsou zbývající omluvitelné, dotyčný za ně nemůže. Co ale může udělat každý, je zapnout si na kompu kontrolu pravopisu, ta dokáže většinu chyb vychytat - jak se o tom zmiňuje ducháček 88. Osobně nechci říkat, že mi chyby v textu vyloženě vadí, spíš mne ale často mrzí, když je zajímavá myšlenka vyjádřena hohentotským stylem, který ji de facto hned na první pohled znižuje. A o tom, že to svědčí o neúctě k rodnému jazyku ani nemluvím, to už tady bylo vícekrát řečeno.
Je taky třeba si uvědomit, že (alespoň ve většině případů) není účelem upozornění pachatele chyb zesměšnit, ale upozornit.
Pro příklad nemusím chodit daleko: pochopit projevy třeba našeho známého tyzika, byl vzhledem k jeho stylu psaní ze začátku dost velký problém a po tom, co jej řada z nás (určitě k jeho nelibosti) docela cepovala, se kupodivu začíná vyjadřovat docela srozumitelně i když si zachovává svůj svérázný a charakteristický styl. Tyziku - to ti nenadávám, to tě chválím.
Zajímavá diskuze. :)
Souhlasím s již zmíněným názorem, že pokud naleznu gramatickou chybu v textu knihy, zamrzí mě to. Přesně jak bylo psáno, za knihu dáváme mnohdy značný obnos, tak bychom si zasloužili kvalitu. Stejně tak jako budeme naštvaní, pokud zaplatíme 400,- Kč za steak, který nám však donesou připálený.
Co se pisatelů na DK týče, chyb si všímám, ale nemám potřebu je komentovat, nikdo nejsme dokonalí a nikdy nemůžeme vědět, kdo za počítačem sedí. Zda-li je, jak bylo již psáno, pouze líný či ovlivněn nějakou vrozenou vadou.
Já sama vím, že dělám chyby také. Mnohdy pouhou zbrklostí a při následném přečtení je teprve opravuji. V poslední době jsem se naučila psát si komentáře do Poznámkového bloku, zkontrolovat je a teprve poté pustit do éteru. :)
Češtinu též miluji, ačkoliv i já jsem míšencem všemožných národností a české krve v sobě mám pomálu. Přesto jsem dlouhá léta bojovala s mně/mě, než jsem se konečně naučila používat stejnou poučku jako Elfos a nyní myslím, že už v tom tolik nechybuji. Neměla jsem štěstí na dobré učitele pravopisu, takže jsem si to musela natlouct do hlavy sama.
Často se také zaseknu při psaní s/z, ale většinou mi pomůže si slovo napsat na papír v obou variantách a ta špatná možnost mě hned uhodí do očí. A když si přesto nejsem jistá, pak existuje např. server pravidla.cz, který mi ve vážných dilematech pomůže. :)
Mou noční můrou jsou však čárky. Ačkoliv se je snažím stále vychytat, vím, že je mnohdy opomenu a samotnou mě překvapí, že tam měly být. :D
Podtrženo, sečteno: K chybám v knihách bychom měli být kritičtí, ale při pročítání komentářů, bychom měli umět přimhouřit oko, případně pisateli s gramatikou nenásilně pomoci, nežli ho peskovat.
Přeji hezký den :)
Text příspěvku byl upraven 16.12.13 v 16:36
Vložit příspěvek