Tu sa tyká, alebo vyká ?
bamba, tiež ťa to zaujalo, však? Zdá sa, že sa tu väčšinovo tyká. Niektorí užívatelia sa však pri tykaní v "dialógu" v diskusii ohradia, a vyprosia si, aby sa im tykalo. A v osobných správach si obyčajne vykám aj s tými, s ktorými si "na obrazovke" vzájomne tykáme, aspoň v mojom prípade to tak je.
nezlobte se, já jsem proti vykání , pokud nejde např. o práci, peníze ... protože si pak nikdy nepamatuju, jestli jsme si s dotyčným tykali nebo vykali. takže pokud hrozí, že se uvidíme i podruhé... a na diskuzích na internetu je vám člověk schopný říct vy jste zasraný ruský špijon, takže k ničemu. v tomto jsem pro usa cestu. navíc mě chytá deprese když mi vyká patnáctileté dítě, ač jsem jim sama byla, není to tak dlouho. uf to bylo dlouhé pojednání.
o.k. navrhujem tykanie s tým, že ak má záujem druhá strana prejdem podľa požiadaviek na vykanie.
ja to plne chápem a rešpektujem a rozumiem. len by bolo fajn, keby sme sa farebne mohli rozlíšiť /ikonkou/, aby nedochádzalo k spoločenskému faux pas.
bamba, já bych předně řekla, že na internetu v tomto směru moc "společenské faux pas" nehrozí. :-)
Docela pregantně to vyjádřila Hanka_Bohmova hned v první větě. Jinak na netu se zpravidla tyká (je to dáno právě anonymitou - nevíte s kým konverzujete, zda se ženou či s mužem, děckem nebo starochem, intelektuálem případně debilem nebo možná též je tento zvyk odvozen z angličtiny).
Osobně to porůznu střídám, nemám na to ustálený úzus, ale na druhou stranu je mi jedno, jak mne kdosi oslovuje či tituluje. Pochopitelně to neplatí v komunikaci s přáteli - s těmi si někdy dokonce i onikám.
Vzhledem k anonymitě podobných webů přednostně všem tykám a jsem rád, když je tykáno i mně. Pouze pokud někdo vyžaduje vykání, přejdu na vykání (stalo se mi to jen jednou).
Přiměřená úcta se dá vyjádřit i při tykání (stejně jako neúcta při vykání) - takže v tom problém nevidím.
Vykanie má svoje čaro, dáva "priestor" a ako tu už ktosi poznamenal, aj perspektívu. Tykanie ten priestor aj perspektívu ruší. Snažím sa vykať (aj keď občas sa "seknem"). Tykanie bývalo súdružským folklórom, možno aj preto mám voči nemu averziu. Vykať môžete každému, tykať len niekomu. Neviem, myslím, že som to už niekde nepísal, Skácel má krásny fejtón : "O Vykání", ako vždy vtipné a trefné.
Text příspěvku byl upraven 23.02.16 v 01:24
Tady většinou tykám. Je možný, že jsem třeba i někomu začala vykat. Ale myslím si, že se mi i stalo, že jsem nevěděla, jestli tykat nebo ne, tak jsem radši vykala.
Nevadí mi tyání, spíš mám divný pocit, když mi ostatní vykají, hlavně, když to jsou známí. Ale nevadí mi jim vykat, když jsou starší. :)
Tak to já jsem tradiční "vykač", vyjadřuji tím druhým úctu a pokud jsem někdy omylem tykla, tak se velmi omlouvám. Vykám i malým dětem, se kterými se osobně neznám, a líbí se mi, že je to těší. Dokonce si pamatuji, že pro výběr gymnázia u mne rozhodlo to, když jsem se u přijímaček ptala, jestli si mohu odskočit a pedagogický dozor svolil: "Ano, můžete se jít vyčůrat." :-) Asi to mám po mamince, která mým partnerům do nějaké doby vždy vykala, což bylo vtipné zejména u jídla: "Pane Petře, dáte si ještě knedlík?"
Omlouvám se tedy těm, kteří preferují tykání, mně to nejde přes pusu ani přes klávesnici, ale pokud někdy někomu vyknu a pobouří ho to, ať mi slušně odepíše a budeme si tedy tykat :-).
Tak v takových neformálních diskuzích (třeba jestli je nejlepší číst na posteli nebo pod postelí, zda je nutné při čtení pít kávu, čaj či kořalku, do jaké koleje v Bradavicích patřím, proč mi ještě nepřišel dopis z Bradavic, lze použít ponožku jako záložku...) si myslím, že tykáním se už fakt nedá nic zkazit.
V takových případech já raději tykání.
Ovšem na druhou stranu, pokud vím, že dotyčná osoba je třeba ročník 1945 nebo disponuje nějakou autoritou, tak tykání na ni nevybalím.
Kdyby se nějaký šlechtic ohradil, že tykání je pod jeho úroveň, tak v rámci zachování diplomatických vztahů (a pokud není mým cílem dotyčnou osobu naštvat) vykám.
Na internetu obecně v diskuzích či komentářích o "prkotinách" je dnes prostě přijatelnější a přirozenější používat tykání.
Avšak chce-li někdo vykat, ať si vyká a chce-li někdo tykat, ať si tyká.
Je to těžký, v zásadě souhlasím s těmi, kdo cití, že tykání je až "něco navíc", k čemu lze přejít od základu, kterým je vykání. Jenže žvatlání na internetu o všem možné, kde se každou chvíli strhne nějaká hádanice o "principiální" věci - to prakticky jakékoliv vykání vylučuje. Sice si vzpomínám na pěknou intelektuální diskusi, kterou kdysi před lety jeden můj přítel vedl ve frontě u řezníka (byli jsme na cestě z hospody do hospody a skočili jsme si na svačinku). Ten můj kámoš se s nějakým pánem ve frontě pustil do debaty o Nietzschem - netuším jak a proč to začalo, ale nakonec na sebe v té frontě hulákali: Pane, vy jste vůl, vy tomu nerozumíte!" Já, pane, že jsem vůl? Pane, vy jste vůl, vy tomu nerozumíte!" Takže možná by takové vykání mohlo prospět úrovni zdejšího akademického řvaní, ale moc bych na to nespoléhal.
Většinou tykám, ale když protějšek začne s vykáním, tak se přizpůsobím. :-)
Taky preferuji tykani, byt jsem jiz zena stredniho veku a mam pravo, aby mi bylo vykano. Ale jedna se o anonymni diskuse, samotne se mi lepe pise ty nez vy. Tykejte mi. Pokud pozadujete vykani, budu to respektovat, nemam s tim zadny problem.
No jo, kdyz ono se hur rekne vy vole, nez ty vole ! I kdyz prevlada nazor na ruznych forech, ze se spis tyka - je to anonymni. Nekdy podle toho ty diskuse vypadaji. Ale, kdyz to nekomu nevadi.......
Vložit příspěvek