Prvá veta v knihe na rozčítanej stránke
mysimas: pardon toho příslevku jsem si nevšimla. Ale zase na druhou stranu, dík, už se mi to zdálo divný, že by mi letos nikdo jako každý rok nenapsal, že kvůli mě nechodí lidi do diskuse. Dohnala jsem to na poslední den. Yes! Hezký konec roku a nový ještě lepší :)
Text příspěvku byl upraven 31.12.22 v 12:20
Zanechat všech povinností, i těch, které od nás nikdo nežádá, zavrhnout všechny domovy, i ty, jež nám nepatřily, žít z neurčitosti a náznaku, zahalen mocným nachem šílenství a nepravým krajkovím vysněného majestátu…
Fernando Pessoa - Kniha neklidu
Pieskové hrady vo vesmíre nikdy spontánne nevznikajú, iba miznú.
(Dan Brown - Pôvod)
Text příspěvku byl upraven 01.01.23 v 21:23
Narodil jsem se v době, kdy většina mladých lidí ztratila víru v Boha z téhož důvodu, z jakého ji jejich předkové měli – aniž věděli proč.
Fernando Pessoa - Kniha neklidu
Dráždí mě štěstí všech těch lidí, kteří nevědí, že jsou nešťastní.
Fernando Pessoa - Kniha neklidu
Kdo z nás, když na cestě, odkud není návratu, pohlédne zpátky, může říci, že po ní šel tak, jak jít měl?
Fernando Pessoa - Kniha neklidu
Ak viete, ako sa spojiť s Ambrou Vidalovou, budúci kráľ vám bude naveky zaviazaný."
(Dan Brown - Pôvod)
Sela,Carol a Barb seděly v zahradních křeslech přímo v centru dění.
Linda Howard + Linda Jones-Po západu slunce
Jímá mě hrůza, když si představím, že i oni snad začnou měřidly ducha poměřovat to, co nejde změřit metrem. (Mika Waltari, Temný anděl)
Doktor Kent Abner zahájil poslední den svého života v dobrém rozmaru a spokojeně.
J. D. Robb, Závan smrti
Text příspěvku byl upraven 09.01.23 v 21:16
Potom Ben z náklaďáku vytáhl žrádlo a ostatní věci pro psa - včetně své staré boty - a zanesl je do domu.
Linda Howard+Linda Jones-Po západu slunce
Trochu půjdu proti pravidlům :-). Není to první věta na stránce a není to jedna věta. Jsou to tři věty v prvních dvou krátkých odstavcích na stránce knhy Šestnáct stromů na Sommě
Protože i mi dva s dědečkem jsme někdy někam chodili. Navštěvovat lidi.
Byli jsme normální než jsme zemřeli
Text příspěvku byl upraven 12.01.23 v 08:32
Neduživá, tenounká rostlinka zasazená nad ránem opilci se úporně dere za vzdáleným sluncem úspěchu.
(Skořápka - Ian McEwan)
Po skle žárovky lezla moucha.
...a ostružinou pobíď koně-Vlastimil Třešňák
Ke konci století se sem od západu přivalila banda odrbaných kočovníků oděných v kůži a se zakrslými zvířaty dávajícími mléko; místní je nakonec pobili, ale ještě před tím místní stáda chytila nějakého hnusného parazita.
J. Tiptree jr, Povídka Muž, který šel domů z knihy Žena, kterou muži neviděli
"To špatný svědomí," deklamoval pomalu vyšetřovatel, "to dělá divy."
(Jan Poláček - Arvéd)
Dnes už je pro mě takřka nemožné vzpomenout si, proč jsem si vzal svou první ženu; kdybych ji potkal na ulici, snad už bych ji ani nepoznal.
(Michel Houellebecq - Možnost ostrova)
I když měla tak promrzlé ruce, že ji pálily, svírala oranžovou rukojeť cepínu jako o život.
(Amy McCulloch - Smrt v ledu)
Rychle jsem dopíjel svou ledovou tequilu a vykládal Esther, že většina mé kariéry a mého bohatství stojí na tom, že jsem obchodně využil špatných instinktů, vytěžil absurdní vzhlížení se Západu v cynismu a zlu, a proto se cítím být dostatečně v právu, abych mohl tvrdit, že mezi všemi obchodníky se zlem je Larry Clark jeden z nejbanálnějších a nejsprostších, čistě proto, že se neomaleně staví na stranu mladých proti starým, že všechny jeho filmy nemají jiný cíl než ponoukat děti, aby se ke svým rodičům chovaly bez špetky lidskosti, bez kapky lítosti, a že na tom není nic nového ani originálního, ve všech kulturních sférách už dobře padesát let běží to samé, tato domněle kulturní tendence v podstatě jen skrývá touhu po návratu k primitivnímu stadiu, kdy se mladí bezohledně, bez výčitek zbavovali starých prostě jen proto, že ti už byli příliš slabí, aby se mohli bránit, znamená to jen pro moderní dobu typický surový návrat k období předcházejícímu civilizovanému světu, neboť každou kulturu je možné hodnotit podle osudu, jaký přisuzuje těm nejslabším, těm, kteří už nejsou ani produktivní, ani chtění, a Larry Clark a jeho podlý přisluhovač Harmony Korine jsou určitě dva nejtrapnější – a umělecky nejubožejší – typické případy téhle nietzscheovské sebranky už pěkně dlouho se bujně množící na kulturním poli, a v žádném případě nemůže být stavěn na tutéž úroveň jako Michael Haneke nebo třeba já – který jsem se vždycky nějak zařídil, abych do svých představení zapracoval i určitou formu pochyb, nejistoty, nepokoje, i když byla (já to poznal jako první) v souhrnu odpudivá.
(Michel Houellebecq - Možnost ostrova)
Vložit příspěvek