Politická cenzura literatury, mrzačení literárních děl kvůli politické korektnosti a jejich zneužívání z komerčních důvodů.
V knihách, které jsem četl, se mluvilo o „vlně“. Goethe sám tím byl tak znepokojen, že do dalších vydání napsal báseň nabádající čtenáře, aby „byl muž“ a Wertherova příkladu nenásledoval. https://en.wikipedia.org/wiki/The_Sorrows_of_Young_Werther#Cultural_impact Podobně zapůsobil na vrstevníky Otto Weininger, i když ten ne až tak knihou (o níž Wittgenstein mluvil celý život) jako osobním příkladem.
Pane jo, sebevražda z poezie... kdo by to byl řek. Ale vzpomínám si, že nám teta Milda z Hradce kdysi přivezla jeden vtip o vražedné kultuře. "Slyšeli jste to? V Pardubicích se otrávilo 40 vojáků!... Byli na ruským filmu."
O vlivu knih na celé národy a generace se dá mluvit např. u takových knih jako Bible nebo Korán. Nakolik ten vliv byl pozitivní či negativní je na jinou diskuzi.
A když si vezmu i název tohoto vlákna - jaký jiný důvod by měla mít politická moc pro zakazování či cenzurování knih než ten, že ty knihy mohou nevhodně ovlivnit populaci? Nevhodně pro onu politickou moc.
Vliv knih na lidi je nepopiratelný.
A stejně tak jiných médií, zvláště v současnosti.
Je to sice vlastně mimo téma, ale dám sem kousek o pozitivním vlivu literatury na lidi: „Tony Harrison při pražském pobytu na podzim 1986 poskytl interview časopisu Mladý svět. Formuloval v něm svou nádherně osobní verzi obecné lidské potřeby sdílet pocity a zážitky. Moderní člověk je podle něj samotář schoulený doma potmě před televizorem, v němž sleduje všechny hrůzy světa, a neumí se z nich vnitřně očistit, protože se cítí sám. Naproti tomu antický člověk v řeckém divadle pod širokým nebem a na plném světle středomořskeho slunce sdílel tragédii se všemi spoluobčany, dovedl ji zařadit do řádu lidského chápaní a dokázal dál smysluplně žít."
HTO: hezky to formuloval.
Vždy mě lákalo přenést se do antického divadla a shlédnout nějakou tu tragédii či komedii - už jen pro tu úžasnou atmosféru.
Tomu se koukání na TV nedá vůbec přirovnat.
Ano: u filmu, který člověk sleduje sám, si dovedu představit (a zažil jsem) katarzi, u zpráv (hlavně komerčních) těžko.
Možno by bolo zaujímavé zamyslenie, aký podiel na tom mal samotný film a aký možno iné činitele. Pretože človek dnešnej doby, by sa pokúšal nájsť v tom nejakú zákonitosť, možnosť prenosu, alebo opakovania.
Text příspěvku byl upraven 11.02.16 v 22:40
Nie, myslel som momentálne nastavenie, situáciu počas ktorej sa tak stalo. Jednoducho okolnosti a podmienky. Všetko čo priamo nesúvisí s ... v tomto prípade filmom.
Ano, newtory, máte pravdu, například já sahám po těžkých, vážných filmech (řekněme ekvivalentu řecké tragédie) když mi není dobře a potřebuju to nějak usměrnit a nějak s tím pracovat. Někdy to teda nefunguje – po Čisté duši jsem nedokázal usnout. Ostatně podobné je to s hudbou: když je člověku veselo, sluníčko svítí a děláte něco milého, těžko si k tomu pustíte Throbbing Gristle, kteřížto se ale jindy ukáží být nenahraditelnými.
To znamená, že človek vlastne sebapoznaním presne vie, z ktorej "tubičky" sa má obslúžiť, aby sa z niečoho (niekam) dostal.
Pročítal jsem si události dnešního dne a dočetl jsem se, že v roce 1978 zavedla Čínská lidová republika zákaz publikace prací Aristotela, Shakespeara a Dickense.
To by mě zajímalo, co jim na jejich díle vadilo. :-)
nechápu, proč bychom měli bádat nad tím, proč komouši, ať už kdekoliv na světě, něco zakazujou.
Tak pokud bych věděl, co konkrétně jim třeba na Aristetolovi vadilo, tak bych možná lépe pochopil, v čem je ta ideologie chybná.
No právě že nevím :-)
A bohužel jsem od nich ještě nic nečetl, tak se ani nemohu domýšlet, co jim asi mohlo vadit.
Jsem zvedavej na hodně věcí. A když se to týká knih, tak jsem ještě zvědavější ...
Moje tipy jsou:
Dickens - otevřené remcání proti celkovému společenskému zřízení, školství, dobročinnosti, morálce (prostě všechny ty věci které byly v Číně v naprostém pořádku :-))
Shakespeare - příliš mnoho hrdinů odhodlaných se obětovat, jako příklad nepřijatelné
u Aristotela nemohu soudit já
Na těhle debatách se mi líbí, jak člověka nutí se vzdělávat. Teď jsem 20 minut pročítal informace o Aristotelovi a přemýšlel, co mohlo komunistické Číně na něm vadit. Na nic podstatného jsem nepřišel. Snad jen to, že neuznával společné vlastnictví.
Takže nevím. Třeba se to časem někde dočtu.
Možno vychvaľovanie aristokracie, ako najlepšieho spôsobu vládnutia. Aj keď ona tá Čína,nie je až taká ľudová,ako sa tvári a tí čo jej vládnu,ona verchuška má možno bližšie k akejsi dedičnej aristokracii, ako k ľudovej demokracii.
Inak napadá mi, že hľadať vo všetkom racionálne zdôvodnenie nemusí byť najlepší spôsob ako interpretovať realitu. Pretože komunisti sa riadia ideológiou a hľadať v tom zákaze racio, môže byť iracionálne.Ten zákaz môže mať za príčinu niečo, čo je celkom "od veci".
Tohle mě také napadlo. Že to může být nějaká zcela obyčejná narážka, větička, která se nějakému papalášovi nelíbila, tak autora dali na index. To se u nás také běžně stávalo svého času - cenzura se často pletla a zakazovali i zcela "nevinná" díla.
K předešlým návrhům bych doplnil, že třeba král Lear je v podstatě velmi "nečínský" příběh. Hlava rodiny v plné síle se zříká své role a odpovědnosti - to je prostě nemyslitelné. A to, jak se k němu zachovaly jeho děti, zrovna tak.
Vložit příspěvek