Pod květy skořicovníku
Šigedži Cuboi
I KDYŽ MLČÍM
I když mlčím
přemýšlím
Nepleťte si mě se zdí
jen proto že nic neříkám
SÍLA
Jsem záhon
jsem mrak
jsem jabloň
kypřím a rozkvétám
bobtnám a svlažuji
sládnu a dozrávám
tvá květina
tvůj déšť
tvůj plod
(Iva Hercíková-Básně milostné)
AŽ
Až zkameníš v bezvládné póze.
Až začneš psát verše v próze.
Najdeš v sobě pravé štěstí,
jež léta leží na bezcestí.
Až vzhlédneš se v pouhé róze.
Až začneš vyhýbat se sobě stroze.
Změníš všechno nebo nic,
Najdeš lásku, již šel jsi vstříc.
Sylvie Kalousková-(V) ZDECHNUTÍ
Vítr zafoukal
a nahoře,
tam nahoře,
až nahoře,
nad komínem cihelny
se zakymácela bříza,
jako by tam stál člověk
Sevřelo se mi srdce
*
Ivan Wernisch - Proslýchá se
https://www.databazeknih.cz/knihy/proslycha-se-11516
Blázniví jak kopce
kroužkujeme hladinu:
já dešťovými kapkami
ty malými slunci
*
Miroslav Fišmeister - Ten stolek je nízký!
https://www.databazeknih.cz/knihy/ten-stolek-je-nizky-11317
Tma padá na papouščí klece.
Tma padá na Židovské pece.
A chce se umřít, ne, že nechce.
*
Jan Zábrana - Celý život
https://www.databazeknih.cz/knihy/cely-zivot-vybor-z-deniku-1948-1984-11326
LISTOPAD
Listopad toulá se krajinou,
ryšavý koník s bílou lysinou
k rybníku lehá za chlumy,
hříva rákosí zašumí.
Vysoko nad lesy se vzpíná,
třpytí se sněžná lysina.
Chodívá lačný po kraji,
jen doma, doma ho neznají.
Do vrat a dveří dívá se,
poznává smutky po hlase
těch, kteří těžce a potají
snad jenom ze spánku vzdychají
k ránu, když luna zaniká,
jasná jezdkyně koníka.
(Bohuslav Reynek - sb. Podzimní motýli)
LISTOPAD
Den černá jako černá káva,
hodiny tloustnou z nečasu.
Se stromů listí opadává
A teď i zájem o krásu.
Knihy si v krámě se tmou hoví,
jakoby duchem zaklety.
K injekci panu čtenářovi
se pořádají ankety.
Recepis správné odpovědi,
bys o svém duchu hodně řek':
nejdřív něco z vážné vědy
pak básně a pak románek.
(Svatopluk Kadlec)
LISTOPAD
Vždy jednou za čas, za čas, který míjí
jako váš malý pláč, jak vaše touhy mladé,
přichází starý pán a sklání těžkou šíji.
Ztratil jsi něco snad a hledáš, listopade?
Kotouče páry, zimy, kterou saje
zavátý park a všechny jeho stromy,
s jehlami deště, který naříkaje
rozehrál rozbité a dyšné gramofony.
Co hrají? Hrají list, čáry, jež nečarují,
list hrají, který se na slepé cesty klade,
zatímco dívky spí u draků v černé sluji.
Ztratil jsi, nenajdeš, ó běda, listopade!
(Jiří Orten - sb. Cesta k mrazu)
Promluv
zas konec dalšího roku
začínám zakopávat o svoje nohy
moje máma se dnes ráno
ptala mého táty
jestli ještě žijí její rodiče
sníh sníh sníh
jako když okna letí vzhůru
krásná diamantová okna
naše životy tiše padají dolů
lhostejně zhasínají a rozsvěcují se
mámini rodiče zemřeli
nad jejich těly se tiše v zemi
vznášejí kořeny rostlin
už desítky let
blíží se nějaká setkání?
začínám zakopávat o svoje nohy
a vím, že ve snech se mi to neděje
pokud nechci
a tohle svítí
víc a víc
každé ráno
když si věším na krk
vltavín
*
Lukáš Marvan - Cestovní básně
https://www.databazeknih.cz/knihy/cestovni-basne-420229
Mrazivou dekou
čas nás přikrývá.
Proč ne smrt stálou?
Proč tu zaživa?
*
Jan Zábrana - Celý život
https://www.databazeknih.cz/knihy/cely-zivot-vybor-z-deniku-1948-1984-11326
ROZHODNUTÍ
Životem vedou mnohé cesty
a taky mnohé necesty.
Jak poznat, kde tě čeká štěstí,
u které číhá neštěstí?
Doleva? Rovně? Zpátky? Vpravo?
Nebo si sednout na ten most?
Rozhodnout se je tvoje právo
a někdy, ach jo, povinnost.
(Radek Malý - sb. Poštou havraní)
Jsem jako načmárán na zdi
Dost možná že se mi stýská
Všecko mi od ní nosí dopisy
Tak naškrábané že je nepřečtu
Všecko mi od ní nosí dopisy
Už jsem ji zapomněl už bych ji nepoznal
Už na ni ani nevěřím
Jak se mi stýská
Ivan Wernisch - Dopisy, sb. Kam letí nebe
FAIR PLAY
Kto siaha po hviezdach
Ten musí skrotiť strach
Je krásne zvíťaziť
Len nikdy nestrať cit
Tou cestou širokou
Vždy kráčaj bez okou
Ak nechceš priveľa
Tak dôjdeš do cieľa
Oh
Život nehrá fér
Čítam z tvojich pier
OOh Ooh
Óh
Život nehrá fér
Aj tak stále ver
Ooh Ooh
...
(Meky: Miro Žbirka Songbook)
Text příspěvku byl upraven 19.11.21 v 15:56
Šálek
Blankytný šálek po mamince,
suvenýr z časů-nečasů.
A na dně knoflík, prsten, mince,
pár sponek do vlasů.
Pila z něj léta, ještě loni.
(Jestlipak se jí v nebi zdám?)
Uvařím do něj kávu. Pro ni.
A pít ji budu sám.
(Jiří Žáček, sb. Třetí poločas)
Andělé
Jestli vám vydám všechny svoje čerty
odejdou s nimi moji andělé
Zůstanu sám a bude mi to líto
a ptát se budu kde je naděje
a marně za mne z rozbořených zvonic
dřevěné zvony budou vyzvánět
Zelené sněhy nedosněží
andělé bílí nevrátí se zpět
(Jan Skácel, Dávné proso)
Bajaja z 1.B
Chtěl být rytířem z pohádek
Hledat sluje dračí
Písmenka psal nad řádek
Prý moc ryje a tlačí!
Na bránu hradu tluče
Domů cválá přes padací most
Zapomněl pytlík na papuče
Už toho máme dost!
Ještě chvíli věřil
Že podobá se víle
Ještě párkrát s obry se bil
Paní učitelka nasadila brýle
Pak už jen sčítal a násobil
Pavel Čech, prstýnek z kopřivy
Čaj
Sušené lístky bylinek
Horká voda, lžička medu
Všechno, co říct Ti nedovedu
Je to čaj, co rýmu zahání
Kromě toho kašel, smutek, zklamání
Pavel Čech - prstýnek z kopřivy
VEČERNÍ PÍSEŇ
Možná se probudíš ráno
a možná taky ne.
Nemůžeš znát, co je psáno
a co tě nemine.
Jedno je ale dáno
jistějc, než by sis přál:
bude ti spočítáno
všechno, cos napáchal.
Až vyjdou najevo věci,
o nichž se nemluví,
můžeš jen doufat, že přeci
se někdo přimluví
a řekne: "Prosím Tě, Pane,
měj soucit s hříšníkem.
Dopřej mu klidný spánek
a ať je mu lehká zem."
1997
(Jan Nedvěd - sb. Žiju život naruby)
Prý vraždíme, co milujeme.
Nikdy tě nezabiji.
A přece spolu nedojdeme.
Přetneš mi šíji.
Jsi němá gilotina,
skláním už hlavu.
Až vypadne ti z klína,
ukaž ji davu.
Nepadl v bojích ni bídou strohou,
léta ho nezlomila.
Zhroutil se u mých hedvábných nohou,
když jsem ho pokořila.
Stanislav Kostka Neumann - Prý vraždíme, co milujeme (sb. Láska)
Aleš Kovář: Axiom
nemám rád bonsaje
do svého stínu mě pozvat nemohou
přes jejich větve nepřehodím provaz
a z kořenů
jen to tak trochu křupne pod hlínou
je vyrvu dvěma prsty
kdybych měl důvod
*
z antologie Pomlčky v těle
https://www.databazeknih.cz/knihy/pomlcky-v-tele-247701
Na paměť mléka crčícího
a rorýsků a borovic.
Co z tebe zbylo, milá kniho?
Z tebe jak ze mne. Taky nic.
*
Jan Zábrana, cca v roce 1979
https://www.databazeknih.cz/knihy/cely-zivot-vybor-z-deniku-1948-1984-11326
ŽALOZPĚV PÁTEČNÍ
Slož svoje unavené kosti
a chvíli koukej na displej.
Cítíš se hochu ztracenej?
Marnost se plouží za marností...
Marnost se plouží za marností...
Znáš někoho, komu je hej?
Co není k pláči, to je k zlosti.
Cítíš se hochu ztracenej?
Cítíš se hochu ztracenej?
To odpovídá skutečnosti!
A proto tiše před displej
slož svoje unavené kosti...
1987
(Jan Nedvěd - sb. Žiju život naruby)
Vložit příspěvek