Pod květy skořicovníku
Píšu ti potmě báseň z lásky,
píšu ji nehty do kůže.
Zbudou ti po mně leda vrásky,
ty nikdo smazat nemůže.
Jiří Žáček - Z lásky (sb. Kapesní básně)
O TŘECH KOLECH
Jan Neruda
Za tabulí u plného
pytlák Joza vesel sedí,
na šenkýřku, hezkou vdovu,
jak by zamilován hledí.
"Ale ženo, vámť se daří!
Rozkvítáte jako růže!"
"Viďte? Vždyť jsem pochovala
třetího teprve muže!"
"Třetího! - Však povídají,
že jste jim vždy udělala!"
"Nu jen potud, abych sama
dříve v hrob si neustlala!
První klekl před oltářem
dřív než já při svatbě naší -
mohu-liž já za to, že to
muži dříve smrt přináší?!
Druhý umyl při hostině
ruce sobě v vodě živé,
kdo dřív béře vody živé,
známo, že též umře dříve.
Třetí za svatební noci
usnul dřív než já jsem spala -
to přináší smrť dřívější! -
Tak - no tak jsem udělala!"
"Eh což! Však bych se vás nebál!
Vdova tří a předc jak růže!"
"A což myslíte, že bych já
čtvrtého se bála muže?"
"Ne? Nu tedy na pozoru,
sic vás k čtvrtým vdavkám svedu!"
"Budiž tedy, aspoň k peklu
o třech kolech nepojedu!"
(Knihy veršů)
Půl království a ruku princezninu!
Psala mi nedávno jedna dívka,
zda má chodit po obživě,
nebo (jako neviditelný plod)
čekat na poslední strom světa ve výši jinocha....
Odepsal jsem jí do sněhu pod oknem,
aby počkala, až Mozart ještě jednou
vyjádří tlukot zamilovaného srdce
dvojími houslemi v oktávách....
Odepsala mi: Já už jsem dal a dobře vím,
že Janáčkovi stačily tympány,
aby vyjádřil smyslný život ženy....
Odepsal jsem jí, že ke smrti
stačí nápěv klarinetu...Vím, byl jsem zlý,
ale ta dívka na to nic nedala
a žije a bude žít a bude čekat,
zvědavě čekat, i když ví,
že lýko se dře za mízy....
Dítěti řekneš: Zavři dveře!
A ono: Co sem jde?
- Marsyova kůže, miláčku!
Vladimír Holan, Noc s Hamletem, úryvek
BÁSEŃ PRO TEBE
Včera odpoledne jsem pocítil nutnost
napsat ti báseň
Vše potřebné jsem měl k dispozici
čistý papír
propisovací tužku se zbrusu novou náplní
židli s opěradlem
a psací stůl
Věděl jsem naprosto přesně
že v levé zásuvce mám
svou jistotu
své znalosti
svou zkušenost
že v pravé zásuvce mám
svou lehkomyslnost
svou ironii
svou víru
Báseň se mi nepodařilo napsat
(Ivan ŠEINER-Inovace srdečního svalu)
Text příspěvku byl upraven 02.02.19 v 18:45
Na prádelní šňůře vzadu za domy
moje košile a tvoje halenka se suší
Ve větru se objímají lásko jako my
když jsme ještě přísahali
na splynutí duší
Jiří Žáček - Zátiší (sb. Tři roky prázdnin, 1987)
MOŘE KNIH
Přečetl jsem už spoustu knih
a plno písmen bylo v nich
a spousta řádků, spousta stránek...
Až v poslední jsem našel plánek,
kde najít jednu knihu knih.
Přeplaval jsem už moře knih
a spousta soli bylo v nich.
Konečně vidím na obzoru
knihu knih tyčit se jak horu.
Ještě tu rád bych přečíst stih.
Poštou havraní - Kniha básní Radka Malého na obrazy Pavla Čecha
stačí jen vánek
a pohne se i skála
v zrcadle řeky
*
Petr Petříček - Květ včelou dotýkaný
https://www.databazeknih.cz/knihy/kvet-vcelou-dotykany-haiku-192565
Někdo se bojí říci Tma
tak řekne Den, co zavřel oči.
Někdo se bojí říci Nic,
tak řekne To Bůh Zemí točí.
Někdo se bojí říci Smrt,
tak řekne Vracíme se domů.
Někdo se bojí,
a věří tomu.
z knihy "František z kaštanu, Anežka ze slunečnic" - autor Radek Malý
Text příspěvku byl upraven 27.12.23 v 10:46
Tvou obálku
se dvěma žlutými a červenými známkami
jsem zasadil
do květináče
Chci ji
každý den zalévat
potom mi vyrostou
tvé dopisy
Krásné
a smutné dopisy
a dopisy
jež voní tebou
Měl jsem to
učinit dříve
ne až
tak pozdě na sklonku roku
Erich Fried - Zahrada v zimě (sb. Milostné básně)
8. básnička na zrcadlo
Klárce Humhalové na otázku "Co je to víra?"
Když boží muka
rozpadlá
zlodějská ruka vykradla,
strach srdce svírá.
Mlha jde ...
Co je to víra,
poklade?
Když hluchým zpíváš,
maluješ-li chrámy
pro slepé,
když nezazlíváš,
i když srdce mámy
dotepe,
když láska není
prázdná černá díra
neznámá,
když sen - je bdění
potkala tě víra,
milá má.
Karel Kryl - Spisy 2: Básně, napsáno 1991 (vydáno 1997)
BALADA Z NEMOCNICE
Dvacet lůžek stojí v síni,
na nich dvacet nemocných,
na tvářích horečné jíní
a na rukou padlý sníh.
V koutě, jenž se věčně stmívá,
od okna nejdál v jizbě té
leží, trpí, odpočívá
člověk, číslo třinácté.
"Pane doktor, slunce svítí
do všech loží mimo mé.
Proč v kout jste dal mě položiti,
když bez slunce hned zemřeme?
Kdyby na hruď svítilo mi
jak jiným denně na pozdrav,
zítra už bych lámal hromy
a byl bych jako ryba zdráv.
Montér jsem a musím žíti,
mám v hlavě velký vynález,
aeroplán chci sestrojiti,
jenž s celou zemí by se vznes
a přeložil ji v kraje jiné,
v okruh laskavějších hvězd,
kde chudák lehko nezahyne.
Nemluvím z cesty! Na mou čest!
Proto tam, kde slunce svítí,
dejte mě hned přeložit.
Mám-li stroj ten sestaviti,
musím k tomu přece žít!"
"Dvacet lůžek stojí v síni,
na nich dvacet nemocných.
Jak dát vás tam, kde leží jiní,
když slunce chce mít každý z nich.
Však počkejte, - u okna leží
fthisis gallopans, - číslo tři,
ač slunce má, přec dýchá stěží
a konec týdne nespatří.
Až umře, dám vás přeložiti
do jeho slunné postele.
Teď musíte však léky píti.
Jste jako oheň po těle."
Ubíhá noc prvá, druhá,
jitro mdlé se plíží z niv,
chorý hlídá svého druha,
ale ten je ještě živ.
V koutě zatím nemoc tuhá
tiskne víc, než tiskla dřív,
chorý čeká na smrt druha,
kdo ví, dočká-li se živ?
Ubíhá noc šestá, sedmá, -
v tmavém koutě zved se muž,
v očích oheň, v rukou led má,
čekal strašně dlouho už.
Po síni jde tichým krokem,
všechno spí a všechno spí,
spí i ten, co je mu sokem,
úbytě rychlé, číslo tři.
Ruce na hrdlo mu klade,
ruce stiská ze všech sil.
"Chtěl jsem žíti, kamaráde,
proto jsem tě uškrtil."
Ráno nesou v pytlovině
mrtvé tělo, číslo tři,
soumrak do celé pad síně,
v oknech hvízdá povětří.
Chorý, který ležel v stínu,
přenesen je k oknu blíž.
Bože, ty znáš jeho vinu,
zda mu, bože, odpustíš?
První den bez slunce přešel,
marně čekal chorý naň,
druhý den bez slunce přešel,
chorý smutně sklonil skráň,
třetího dne slunce vstalo,
v okna střáslo zlatý pel,
devatenáct loží hřálo,
mrtvý je už neviděl.
Jiří Wolker, Balady
KOLEJE
Dvě hodiny v noci: svit měsíce. Vlak zastavil
na rovině v polích. V dálce světýlka města,
ledově se třpytily na obzoru.
Jako kdyby člověk vešel tak hluboko do snu,
že si už nikdy nevzpomene, že tam byl,
až se jednou vrátí do svého pokoje.
A jako kdyby člověk vešel tak hluboko do nemoci,
že to, čím byly jeho dny, se scvrkne na pár zářivých bodů,
na studený roj, téměř neviditelný na obzoru.
Vlak stojí nehybně.
Dvě hodiny: jasný svit měsíce, pár hvězd.
Autor: Tomas Tranströmer
Zdroj: https://www.citarny.cz/index.php/nove-knihy/poezie/poezie-socasna/transtroemer-prijde-smrt-a-vezme-ti-miry
NESPAVOST
noční obloha
zavřela krám
po dírkách do jiných světů
ani stopa
jen vítr hvízdá
pro nespavce
svou tichou hudbu
v nesnadném usínání
"Přísahám, že nemám žádnou pistoli"
zpívá Curt Cobain
Já taky ne...
A - kurva!
dneska by se sešla!
Hana Brázdová
Noc plná žen: Almanach české poezie 2018
NEMÁVAL A UTONUL
Nikdo jej neslyšel, umrlce, naříkal i po svém skonu:
Byl jsem dál, než jste mysleli, já jsem vám nemával - já tonul.
Chudák vždycky sršel vtipem a teď je po něm,
určitě prochladl a selhalo mu srdce, říkali kolem.
Kdepak, chladno mi bylo pořád (lkal mrtvý i po svém skonu)
vždycky jsem byl opodál, já jsem vám nemával - já tonul.
Autorka: Stevie Smith
Zdroj: https://www.citarny.cz/index.php/nove-knihy/poezie/poezie-klasicka/stevie-smith-pryc-s-melancholii
ČLOVĚK
Mé dlaně nejsou větší
než javorový list,
a přece v jejich stínu
sám vadnu.
Hoří noc a déšť se lije.
Nikdo nikde není.
V bouři stromy, jak se vám tu žije?
Hluboko v zemi kořeny máte
a od věků
jen na ně spoléháte.
Nikdy se vám nezasteskne
po člověku.
Kdybych se mezi vás postavil
s rukama k nebi vzhůru,
dál v smutku a bázni bych žil,
že v korunu mou
na jaře ptáci neslétnou,
tep lidského srdce
by je poděsil.
Konstantin Biebl, sb. Dobrodruh
Budu na vás čekat
za bílými kopci,
na zamrzlé řece,
v malém háji stromů.
Vždy mne tam najdete.
Můj oheň bude hořet,
planout v chladné noci,
svítit mně i vám,
neboť vás miluji.
Někdy se může zdát, že nejsem přítomna.
Však vězte, že můj oheň bude hořet vždy
pro ty, kdo mají v srdcích
lásku
a ochotu dávat ji dál.
(Robert Jackson Bennett: Město schodů - Kniha Rudého lotosu, část II. Přeložil Milan Pohl.)
*
https://www.databazeknih.cz/knihy/bozska-mesta-mesto-schodu-248277
Jenny mě líbla na rty hned,
jak se náš pohled prvně střet,
však
seznam si píše, čas, ten darmojed,
lahůdky shání, jak včela snáší med:
tak
piš si, jsem ztracen a smutek na mě sed,
piš si, že zdraví mi dalo špatné karty,
piš si, že stárnu, ale dodej hned,
Jenny mě líbla na rty.
Leigh Hunt - Rondi / recitováno v knize Zátiší od L. Penny/
Nočnípták, to je krásná báseň, v originále i překlad... Kdo ji přeložil, víte?
Text příspěvku byl upraven 15.04.19 v 17:42
JAPONSKÝ DŘEVORYT
Nechoď za mnou,
příliš mnoho je tě v bílém dopise.
Nemohl bych jej v ruce zmuchlati.
Měl bych pocit, že pod křídly
tisknu holubici, jež bez dechu umírá.
Pod jasným nebem bez mráčků
jen tys byla podobna
bílému obláčku.
Nemohl jsem tušit, že taková bouře
vpadne mi tebou do srdce.
A proto nechoď za mnou,
příliš mnoho je tě v tvém dopise.
Možná že uměl bych hedvábím
vyšívat růže. -
Konstantin Biebl, sb. Dobrodruh
ZÁVĚŤ
V třicátém roce mého žití,
ne zbrklého, ne zmoudřelého,
bylo mi hanbu na dno píti.
Ba, přemnoho jsem zažil zlého,
a kdo je strůjcem toho všeho?
Nikdo než Thibault d’Aussigny.
Biskupa ctí v něm velebného.
Však já ho ctít? To nikoli!
Nedal mi ani grešle půl
a nemám, proč bych se mu kořil,
rab jeho nejsem ani mul,
a nijak si mne nevyšňořil.
O vodě, o chlebu mne mořil
celičké léto vězením
a jako skrblík na mně spořil.
Jak se mnou on, tak Pánbůh s ním!
A jestliže mne lidé haní,
že mu prý zlořečím a lám,
já odpovídám: Ne tak, páni,
ne, nezlořečím, přísahám,
naopak, já zaň prosbu mám:
On-li byl ke mně milostiv,
ty, Ježíši, jenž vládneš nám,
buď duši jeho milostiv!
Však byl-li jsem jím sužován —
a víc, než budu vykládati —‚
nechť se ho rovněž ujme Pán
a nechť mu stejné stejným splatí!
...
...
...
François Villon - Sb. Básně (přel. Otokar Fischer)
Text příspěvku byl upraven 19.04.19 v 12:49
POCHYBY
Mlád dvacet devět let
a devět měsíců
dost starý hledět zpět
do dětských střevíců
jsa příliš mlád, bych přezíral
co každý z vás má zásluh
jsa hluchý dost, bych předstíral
že spoléhám se na sluch
hovořím k vám.
Vzrůst nedaleko dřepu
a úsměv naruby
a ústa plná střepů
náhradou za zuby
Mám kolena, jež neklečí
když má mi někdo dáti
Mám oči, které nebrečí
byť nesmějí se smáti.
Tak možno žít.
Já žvaním tu a tam
a slova nechybí
však jistota ta tam
a vládnou pochyby
Je pofiderní poslání
jež odvahu mi vrací
a nedostatek vzdělání
dnes nahrazuji prací
Tak tomu jest.
Lze s plným pupkem mžourat
a ssáti tokajské
a poté krotce kňourat
veršíky lokajské
Lze kráčet cestou vyjetou
a nepohlédnout zpátky
Lze snadno býti poetou
a nestvořiti řádky
jak mnozí činí.
Dát tupcům pocit lordů
Být dvorním holičem
Mít roztlemenou mordu
a kušnit o ničem
Pět dámám verše o mracích
a dostat ránu kyjem
pak omluvit se v rozpacích
že dosud vůbec žijem -
- tak možno přežít.
...
...
...
Karel Kryl - z knihy Krylogie
VYPRODÁNO
Píše si
Do rytmu
Všechny
Ty paměti
Píše si
Do srdce
Večery
Krásnější
Jež nejsou
Pro všechny
.....
Hlavně ne
Pro děti
Píše si
Do těla
To, co znám
Z paměti
Píše si
.....
O lásce
V sladkosti
Těch rtů
Píše si
O psaném
Co všem
Je dáno...
Že v příštím
Životě
Bude
Vyprodáno...
.....
Píše si
Martina Mareček /Krejčí/
Noc plná žen: Almanach české poezie 2018
CHYBÍVÁ MI POCIT PŘÍTOMNOSTI
zdá se, že všechno je minulostí
do níž se budoucnost noří
ve které přítomnost hoří
cokoli stane se, mění se v bylo
a co se nestane, o tom se snilo
myslelo, mluvilo anebo psalo
případně doposud i nepoznalo
houpá se obloha, houpá se země
snad, že jsem u tebe, snad že jsi u mě
Jaroslav Lejček
Noc plná žen: Almanach české poezie 2018
SLOVA
řek jsem si tuhle: dáš si práci
napíšeš pár velkejch slov
dřív než tě bafnou funebráci
a vodlifrujou na krchov
prolez jsem všecky knižní sklady
pár slov si vopsal, pár jich škrt
až zbyly tři bez větší vady
a to jsou život, láska, smrt
příšernej smutek na mě z těch slov doleh
poněvadž až je pochopím
jako zbloudilej krtek v dolech
se v tý hloubce utopím
nebo jak lačná moucha v mléčný dráze
nebo jak boxer v provazech
nebo jak saze v noční Praze
nebo jak básník v obrazech
řek jsem si tuhle: dáš si práci
a napíšeš pár velkejch slov
dřív než tě bafnou funebráci
a odlifrujou na krchov
tak jsem poslouchal, co se říká
a snažil jsem se nepropást
ty slova, kterejch se to týká
a to jsou žrádlo, ženský, chlast
Jiří Dědeček
nazpíval V. Mišík: https://www.youtube.com/watch?v=s46nVaAMZf8
Vložit příspěvek