Nono (aneb štrikovna)
Lector: V tomto s vámi nesouhlasím. To co jste napsal mi přijde stejně manipulativní jako to, co sám vytýkáte Milošovi. 1) bavíme se přeci o neziskovkách, které dostávají dotace ze státního rozpočtu, takže ostatní nemá cenu zmiňovat. 2) jak chcete z obchodního rejstříku vyfiltrovat neziskové organizace, které dostávají dotace od státu? Na justici lezu každý den, ale ještě jsem na to nepřišel. Možná na to máte nějakou fintu, tak mi jí prosím poraďte, abych se po tom nemusel pídit. 3) obratně jste hodil do jednoho pytle nějaké fanatiky s lidmi, kteří požadují, aby se peníze ze státního rozpočtu prostě vyplácely transparentně a účelně. Jak chcete být konkrétní, když ani netušíte, kdo všechno a kolik konkétně dostává? 4) dotace z EU do soukromého sektoru považuju za největší svinstvo, které z EU přišlo. Je to zdroj korupce a narušení rovného podnikatelského prostředí. Bohužel nevzít si je, když je ostatní státy dostávají, je ještě větší hloupost.
ten argument Mr. Newtoryho je asi podobný tomuto
Slovák znásilnil v Ostravě dvě děti, odsedí si za to 10 let
http://tn.nova.cz/clanek/zpravy/cernakronika/slovak-znasilnil-v-ostrave-dve-deti-odsedi-si-za-to-10-let.html
a proto jsou všichni Slováci špatní
Inteligentní lidé vidí nesmyslnost takových argumentů na první pohled, ale na voliče MZ to očividně zabírá.
Dotácie všeobecne deformujú spoločnosť. Samotný fakt, že niekto dostáva peniaze (aj keď na niečo "b-humilé") je deformujúci. Už len preto, že ich nemôžu dostávať všetci, že to nefunguje na princípe zásluhovosti ale akýchsi nečitateľných, neznámych kritériách (tu pridáme, tam uberieme...).
Systémové dotácie sú z princípu zlo a je celkom jedno kam idú a načo. Navyše "lacné" peniaze sa nehospodárne míňajú.
Krásná práce, Jaccku, díky!
PK: Kontrola vašeho účetnictví je, pokud vím, velmi přísná. Neštve vás, že se u Člověka v tísni kontroluje každá koruna, zatímco u mnoha státních zakázek se penězi plýtvalo a plýtvá?
ŠP: Tak to by mělo štvát především ty, kteří mluví o tom, že by chtěli být dobrým hospodářem a že by chtěli lépe hlídat státní peníze. Já se za sebe starám o to, zač mohu ručit, tedy abychom peníze používali co nejlépe. Samozřejmě kontroly zatěžují, jen loni a letos u nás dohromady proběhlo či probíhá na sto auditů a finančních kontrol, určitě to pro nás představuje finanční zátěž v podobě statisíců, možná milionu korun ročně. Kdybych o tom mohl rozhodovat, tak bych byl pro to, aby bylo méně kontrol v neziskovém sektoru a více u velkých státních zakázek, také by se asi ušetřilo více peněz ze státního rozpočtu a troufám si tvrdit, že by to bylo přiměřenější, méně jednostranné, kdy nevládky jsou pod drobnohledem a veškeré státní struktury či formy realizující zakázky státu pod dohledem, řekl bych, slabým...
PK: Člověk v tísni za dobu své existence výrazně nabobtnal, jak velkou jste vlastně neziskovkou v mezinárodním porovnání?
ŠP: Řekl bych, že jsme středně velcí. Skýtá to některé výhody. Určitě jsme flexibilnější než ty opravdu velké neziskovky, jejichž rozpočty dosahují třeba jedné miliardy eur. Pořád u nás nefungují odcizené vztahy velké korporace, lidé z Člověka v tísni se mezi sebou znají. Jsme ze střední Evropy, takže jsme finančně přece jen méně nároční než třeba norské, americké nebo britské neziskovky, což je určitá výhoda. Jsme ale zároveň natolik velcí, že nežijeme projekt od projektu, jako některé malé neziskovky. Můžeme více investovat do rozvoje systémů, řízení, softwaru, do lidí či do controllingu.
Je rozdiel medzi príspevkovými organizáciami.
Menované.
A rôznymi neziskovkami žijúcimi z dotácií.
PK: Co všechno se v Člověku v tísni od jeho založení vlastně změnilo?
ŠP: Mám pocit, že snad úplně všechno, kromě základních pilířů, které jsme si mezi sebou říkali v kuchyňce Lidových novin, kde jsme začínali v letech 1992 a 1993. To znamená, že nelžeme, říkáme to, co děláme, a děláme to, co říkáme. Že za to, co děláme, osobně ručíme, že vysvětlujeme věci, jakkoli jsou složité, a že přijímáme odpovědnost jak za to, co se daří, tak za to, co se nedaří. Že jsme tu pro ty, kterým pomáháme, ne pro sebe nebo pro vlády nebo pro média.
PK: Když s ostatními neziskovkami soupeříte o vypsané projekty, vládne mezi vámi ostré konkurenční prostředí?
ŠP: Konkurenční prostředí bezpochyby vládne, panuje mezi námi rivalita, což je ale správné, protože nás to nutí se neustále zlepšovat. Na stranu druhou, i když si konkurujeme, tak spolu velmi snadno a dobře kooperujeme. Nemáme si ostatně co závidět, nejde o peníze, a to vztahy činí podstatně měkčí než v byznysu.
PK: Jak těžké je sehnat zaměstnance, když soudě dle výroční zprávy můžete nabídnout spíše podprůměrný plat?
ŠP: Na rovinu řečeno, s těmi penězi nám to poslední zhruba dva roky opravdu drhne. Chodí ke mně lidi s tím, že jeli tramvají a viděli inzerát s nabídkou platu na pozici řidiče ve výši 35 tisíc. Oni pro Člověka v tísni pracují již pět let a berou třeba 27, kolem třiceti, podle pozice... My se samozřejmě snažíme vytvářet pro zaměstnance prostředí, aby mohli slušně žít, ale poslední dobou je to na trhu práce těžké. Pořád jsme zajímavou alternativou pro lidi, kteří nechtějí ani do byznysu, ani do státní správy. Jsme nejviditelnější nevládkou u nás, máme oprávněně pověst organizace, kde se sice hodně pracuje, ale práce je zajímavá, lidé v ní dostávají rychle důvěru a dostanou se k velkým věcem. Určitě nemáme, co se lidí týká, zásadní krizi, nicméně je to těžší než před pár lety.
PK: Do první humanitární akce jste se pustil před třemi dekádami. Za tu dobu jste se musel setkat s velkou měrou lidského utrpení. To musí být dost depresivní a frustrující, neokoráváte citově?
ŠP: Když děláte něco, co tváří tvář všech těm obrovským průšvihům přece jen může nějak pomoct, tak to člověka strašně nabíjí. Dovedu si představit, že kdybych obden četl zprávy ze Sýrie a nemohl vůbec nic udělat, tak bych byl daleko frustrovanější. Takhle vím, že přes všechnu tu hrůzu a ohromné počty mrtvých má smysl tam pomáhat, protože většina lidí třeba právě v té Sýrii přežije a bude chtít jít životem dál.
Lectore, díky za Vaše příspěvky. Bohužel, i na konkrétní argumenty je druhá strany hluchá, dál bude vést svou.
A pár čísel pro představu. Pro ty, kteří Český rozhlas považují za veřejné zlo, za další instituci ke zrušení, data v článku uvedeném, jsou data vládních institucí...
https://www.irozhlas.cz/zpravy-domov/neziskove-organizace-sektor-financovani-skrty-vlada-andrej-babis-vydaje_1808280600_pek
Text příspěvku byl upraven 12.10.18 v 13:10
AD: Lector
Je to problematika na dlho a zložito.
Faktom je, že treba rozlišovať organizácie podľa efektivity, spôsobu nakladania so zverenými prostriedkami a samozrejme aj podľa zriaďovateľa (aj štátom zriadené môžu byť pekní prevíti). Ďalšie delenie by bolo podľa toho, kde subjekt pôsobí. Na organizácie zaoberajúce sa tretím svetom by som nedával ani halier. Nakoľko nevratne menia spôsob života ľudí v treťom svete a tí sa zas ponáhľajú sem k nám meniť ten náš. Iné je pomoc v núdzi, ale v Naozajstnej Núdzi a tam by som nerozlišoval, pretože aj vyspelé krajiny nemusia zvládať aktuálnu situáciu.
Ale naozaj si myslím že táto diskusia sem nepatrí.
Newtory, díky za Vaše příspěvky. Bohužel, i na konkrétní argumenty je druhá strana hluchá, dál bude vést svou :) Právě proto bych navrhoval tuto debatu zde na DK ukončit.
Český rozhlas a Českou televizi by bylo opravdu nejlepší zprivatizovat. Současnou snahu navýšit koncesionářské poplatky považuji za hodně velkou drzost. Neziskovky by bylo dobré omezit po vzoru Maďarska. Argumenty nebudu uvádět, protože je to zbytečné. Polovina národa má názory jako já a druhá polovina má názor opačný. Aby se utvořil kompromis, který bude vyhovovat oběma polovinám je na našich politicích.
Nejlepší řešení by bylo, kdyby tato média mohl sledovat jen ten kdo si zaplatí. Technicky to není žádný problém a bylo by to spravedlivé.
PK: Za rok to bude třicet let od sametové revoluce. Co by dnešní Šimon Pánek vzkázal tomu mladému jednadvacetiletému studentovi biologie?
ŠP: Asi bych mu řekl, aby nepodceňoval to, co mu tehdy říkali jeho rodiče. Totiž, že je naivní, když si myslí, že bude v zemi do deseti let všechno v pořádku. Protože ti, co lhali, budou lhát dál, ti, co kradli, budou krást dál, a ti, co byli slušní, tak ti budou slušní i nadále. že to bude trvat nejméně dvě generace, než ze sebe setřepeme ten morální balast a pokřivení, které nám komunismus způsobil. Já tehdy myslel, že to nebude tak hrozné, a byl jsem evidentně naivní. A jestli bych něco změnil? Určitě by bylo bývalo lepší, kdyby Člověk v tísni začal daleko dříve pracovat doma v Česku. Tím myslím práci v oblasti vzdělávání, vedení ke kritickému myšlení, aktivnímu a zodpovědnému občanství, výchově k demokracii. S tím vším jsme začali po nějakých deseti patnácti letech existence a teď vidíme, jak málo jsme se těmto tématům věnovali. Podcenili jsme to, mysleli jsme, že svoboda bude stačit, aby se tohle všechno dalo do pořádku. Jenže jak se ukazuje, svoboda funguje, jen když se na ní strašně pracuje, sama o sobě ne.
Budu se opakovat, už jsem to psala i jinde. Silné řeči o tom, jak všichni mají jet za své, platí do momentu, kdy každý jeden z nás zjistí, kolik toho je placeno druhými za ně samotné...Dneska jsou na pořadu dne neziskovky, až je zlikvidujeme, najdeme si zajisté jiné terče, jiné nepřítele. Pro někoho je drzost zvyšování koncesionářských poplatků, pro někoho jiného to zase může být automatické počítání s tím, že každý bude přispívat na např. knihy z knihovny, ačkoliv do nich nechodí. Ano, proč by si je čtenáři neměli platit jen ze svých poplatků. Vždyť i tam si můžete půjčovat nevyvážené knihy. Alespoň to je argument, který se používá právě proti veřejnoprávním médiím.
A ještě si dovolím...
newtory, dneska ráno jsem sledovala rozhovor ředitele české pobočky, také zde již zmiňované "podezřelé" organizace, Lékařů bez hranic. Vyprávěl o tom, jakou tragédií je dnešní, poslední, epidemie viru Ebola v Konžské republice, protože je poprvé přímo v centru vojenské konfliktu. A jak se zdravotníci z Lékařů bez hranic starají o nemocné i jejich příbuzné. Takže "... Na organizácie zaoberajúce sa tretím svetom by som nedával ani halier. Nakoľko nevratne menia spôsob života ľudí v treťom svete a tí sa zas ponáhľajú sem k nám meniť ten náš. ...". ...?!? A než začnete s tím, že snad vytrhuji z kontextu, dovolím si říct, že se zde píše obecně o neziskovkách. Vážila bych tedy svá slova. V Čechách se říkává, kdo s čím zachází, tím také schází. Snadno se můžeme i my dostat do situace potřebných a někdo jiný bude, v teple svého domova, pronášet podobně rychlé soudy směrem k nám.
Text příspěvku byl upraven 12.10.18 v 20:43
To neustálé vměšování se evropanů do života jiných etnik je strašnej zlozvyk. Nechte afričany ať si žijí po svém způsobu a nevnucujte jim ten evropský.
Vložit příspěvek