Filosofování pod starým mohutným dubem

Tvoj pokus o poéziu mal prozaické účinky,idem hľadať ukryté rýmy do našich "zasobárničiek".

Díky Eicherik. :-)

Díky newtory, přeji Ti chuťově harmonické rýmy.

Text příspěvku byl upraven 21.08.17 v 21:23

Nejsem nějakej fanoušek Tomáše Kluse, ale tahle písnička se docela povedla a pro dnešní den se hodí.
Tomáš Klus - Malčik
https://www.youtube.com/watch?v=aMNv36DBWag

A ještě jedna stará klasika.
Běž domů Ivane.
https://www.youtube.com/watch?v=Cq4gltPR0ho

Čo ste robili 20, 21 a 22 augusta 1968 ? A ostaneme na chvíľu na úrovni kádrových dotazníkov...

Text příspěvku byl upraven 21.08.17 v 22:24

To vím přesně, byla jsem na houbách.

Přesně, tak i já byla na houbách.

ja som si myslela, že z tej úrody húb vyžijeme, kým odtiahnu. Po celej chate boli natiahnuté nite so sušiacimi sa hubami.

Bamba: tak to vám přeju, já ještě nebyla na světě.

My sme sa vracali z bývalej Juhoslávie a uviazli sme v Maďarsku. Hranice boli uzavreté,tak sme sa museli vrátiť do Budapešti kde sme u našich kamarátov strávili asi týždeň,kým otvorili hranice.Otec chcel do Rakúska (nevrátiť sa) a mama len domov a domov,kvôli rodičom...

Text příspěvku byl upraven 21.08.17 v 22:53

newtory: To jste měli štěstí, že jste měli kamarády v Maďarsku a mohli jste u nich zůstat než se znovu otevřely hranice.

Já jsem taky ještě nebyl na světě a jsem rád, že jsem u toho nemusel být. :-)

Byla jsem na prázdninách u babičky na severní Moravě, měla rohový domek přímo na náměstí a v noci mě vzbudil rachot. To jsem ještě nevěděla, že kolem projíždějí tanky. Brzy ráno pro mě přijel táta na motorce, protože rodiče chtěli, abych raději byla doma a my pak projížděli na motorce přes Ecce Homo mezi kolonou tanků. Dojeli jsme naštěstí v pořádku, ale druhý den byl táta ve městě a vrátil se až pozdě večer. Vyprávěl, jak se na autobusové zastávce bavil s kolegou z práce, když do nich začali střílet projíždějící Rusové, kteří podle otočených značek nemohli najít cestu na Brno. Jemu se s několika dalšími podařilo utéct do průjezdu nedaleké hospody, ale jeho kolega byl jednou ze tří obětí, které ten den v Prostějově Rusové zastřelili.

Uživatel svůj příspěvek odstranil.

Pamätám si nádherný moment,ako som bol so spolužiakmi s fakulty na niekoľkodňovom výlete v lete v roku 1990.
Ležali sme vysoko na kopci,pod nami sa kľukatila cesta a po nej sa v množstve zákrut vliekol nekonečný had ruskej vojenskej techniky,bolo vzrušujúce a neopakovateľné len tak ležať na bruchu a vidieť,ako "osloboditelia" odchádzajú. Vtedy som si spomenul na Olomouc pár rokov predtým a početnú sovietsku posádku rozlezenú po celom meste aj vojenskú techniku korzujúcu po cestách,pamätám sa,ako ma rozčuľovali obrovské ruské nápisy na železničnej stanici a na to,ako som tú armádu vtedy veľmi nenávidel.

Text příspěvku byl upraven 22.08.17 v 12:12

Tak naštěstí už jsou pryč. :-)

Mám tu jedno částečně knižní téma, které mě napadlo cestou do práce. Psali jste si někdy deník? Já jsem si ho psával někdy cca od 15 do 21 let. Ke konci tohoto období už to byl spíše občasník. Některé části ještě mám. Je docela zajímavé se občas podívat, jaké měl tehdy člověk názory. :-)

Je publikovateľný ?

No hlavně je neprodejný. :-D

To čo za niečo naozaj stojí je väčšinou neprodejné.

Tohle nebude ten případ. :-D Hodně se tam psalo o problémech ve škole, s rodiči, s autoritami, s láskou... Ale pak se to ke konci hodně zlepšilo a dostavili se první úspěchy v lásce a opojení metalovou muzikou a nekonečné odpočítávání konce vojny. :-) No a pak přišla divoká devadesátá léta, kdyby to i za přečtení stálo, ale to už jsem si bohůmžel nezapisoval. :-D

Text příspěvku byl upraven 22.08.17 v 18:55

Vidíš,to je zaujímavé.Denníky sú vlastne akousi psychoterapiou.Keď sú problémy zveríš to papieru.
No a keď sa veci usporiadajú tak sa vykašleš na písanie a život beží ďalej...

No vida takhle jsem na to nekoukal. :-)

Také jsem si psala deníky, ale asi tak od 14 do 17 a hlavně o prázdninách.

ja som s denníkom začala asi dosť neskôr. A písala som ho najmä na pobavenie pre mamu. Dokonca som začala písať mamin dialyzačný denník - tam sme sa ale okamžite dohodli s mamou, že ešte počkám na jeho uverejnenie. Primárne môj "denník" bol určený na pobavenie rodiny a kamarátov.Okrem maminho dialyzačného denníka som najmä spísala naše rodinné dovolenky, funusy a vôbec čo stálo za zmienku a nebolo až tak typické. To asi bolo skoro všetko.

Možno,že práve Vy ste tá výnimka,vďaka ktorej sa nám tak krásne paušalizuje.