Filosofování pod starým mohutným dubem
encyklopedie: Tak jestli si můžete vybrat, doporučoval bych sokolí. Nebo alespoň rysí. :-)
.......už si zasloužily vyměnit, koukají na tenhle pokroucený svět už 70 roků....nejhorší je, že pořád budou vidět i když možná lépe ....stejný bordel.....
encyklopedie - nejlepší je, že oči budou vidět... Spoustu dobrých knih, spoustu hezkých věcí...
denib - je to Ostrov žen moře od Lisa See, od které jsem před nedávnem četla Tajemství hedvábného vějíře. Je to dost dobrá spisovatelka, oblíbila jsem si ji a chci si vše od ní přečíst. Je to drsnější čtení, ale moc dobře podané, líbilo by se ti to, myslím také.
Vedlejší vlákno mě opět inspirovalo k úvaze a otázce. Stejný vzorec knihy. Vadí vám, pokud autor použije stejný vzorec, který už byl použit u jiné knihy, jiného autora? Já velice rád porovnávám hudbu s literaturou. Pokud nahraje nějaká kapela album, které se podobá albu jiné kapely, tak jsem naopak rád. Samozřejmě v případě, kdy se mi dotyčné album líbí. V žánru, který poslouchám to není nic neobvyklého. A teď se vrátím k literatuře. Pokud někdo napíše podobnou knihu, která se podobá jinému mně oblíbenému dílku, tak mi to taky nevadí, protože on to každý autor stejně pojme po svém a kniha se bude i tak lišit dostatečně na to, aby to nebylo nudné. Svého času jsem až maniakálně hledal knihu, která by se podobala Jménu růže. To bylo ovšem velmi bláznivé počínání. Na druhou stranu velmi rád používám zdejší funkci "Podobné". :-)
Ak je to otrepaná šablóna, tak je to otravné – napríklad dvaja ľudia sú donútení spolupracovať, zo začiatku sa neznášajú, ale potom sa samozrejme skamarátia. Alebo ak autor používa tú istú šablónu stále dokola – to robil Dick Francis. Pri ixtej knihe už mi to začalo liezť na nervy. Ale môže to byť aj zaujímavé, ak je to dobre spracované. Čítala som detektívne poviedky odohrávajúce sa v krajine snehu a veľmi riedko osídlenej. Detektív – ako sa písalo v anotácii – je kanadský Sherlock Holmes, stačí mu pár stôp k oslnivej dedukcii. Akurát, že Holmes mal k dispozícii preplnené mesto a haldy potenciálnych páchateľov, ale tento kanadský detektív pátra v prakticky ľudoprázdnom kraji a svedkami bývajú akurát tak stromy. Úplne iné podmienky, ale pátranie je značne podobné.
Mimochodom, niektoré tie „podobné“ knihy sú ako nebe a dudy.
Eicherik: Jak kdy. Obecně mi to spíš nevadí. Alespoň u dobře napsaných knih. Ty, co jsou napsané špatně, mi vadí tak jako tak :-) Ale někdy mě roztrpčují módní vlny, kdy se najednou vyrojí spousta knih na jedno téma.
U sérií se mi to obvykle nestává, ale začínám se bát, jestli se mi budou líbit další knihy o Pendergastovi. Jsou hodně podle stejné šablony - přestává to být zajímavé, začíná to být všední. Uvidím, jaké budou další díly.
Mně takové napodobování sama sebe moc nevadí - spíš z toho mám srandu, jak ta klišé dokáže autor/ka omílat neustále dokola...
Pendergasta jsem měl moc rád, ale v době, kdy byl ještě původní verze, záhadná postava ve stylu Sherlocka Holmese. Ale potom z něj začali dělat člověka, manželka, děti, potom mě dost přestal zajímat. To souvisí přímo s tou šablonovitostí. Když jsem před téměř dvaceti lety četl knihu Agent bez minulosti, bylo to fajn, líbilo se mi to. V dalších pokračováních měl Bourne (to snad není spoiler, ale známá věc, jsou to knihy, co u nás už dávno vyšly) novou manželku, a tu mu zase zabili, a nové děti, a zjistil, že jeho staré děti žijí, a tak dokola v několika knihách. Něco jako u Pendergasta. Nebo u agentky Jett. Nebo u tolika jiných, že už jsem se dostal tak daleko, že už nechci číst podobné knihy. Vybírám si už jenom knihy o svobodných a bezdětných hrdinech.
Souhlasím. Když vidím že je něco "podobné", vzpomenu si na osmdesátá léta, kdy tady jedním hlasem dabované videokazety uváděli s tím, že je to podobné jako něco, a potom to bylo někdy docela zklamání. Teď to beru volně, spíše jako inspiraci, jako knihy spojené podobným tématem, ale různě zpracovaným. Něco jako je podobnost mezi Deadpoolem a Harley Quinnovou. Nebo dokonce Deadpoolem a Deadpoolem. Dřív byl Deadpool úplně jiný, nemám rád jeho starší příběhy, i když jsem se dobře bavil u těch novějších. Naopak jsem se skvěle bavil u všech příběhů s Harley Quinnovou, a všem bych je doporučoval, i když mezi některými velká podobnost není. Harley od dua Connerová-Palmiotti je jiná než ta z Harleen, než z knih Zkouškové peklo, Harley Quinn: Utržená ze řetězů, Kopanec do zubů a dalších, ale přesto jsem se vždy skvěle bavil. Nebo ne přesto, ale spíš právě proto. Protože když je vždy jiná, nikdy nenudí.
Eicherik: tak to jsem zvědavá jestli se podle řazení Anthonyho (Agathy) zařadíš mezi úspěšné nebo neúspěšné lidi :-)
Eicheriku - stejný vzorec knihy mě dost zaskočí, ale pokud jde o dobrý vzorec, tak to není problém, ale musí to stát za to, ne ty otřepaná klišé, o kterých tu byla řeč. Takže mi to vadí, nevadí, jak a kdy.
Viděla jsem zajímavé video, kde se rozebíralo téma kliše. Podle mě je kliše a vzorec psaní něco jiného. A tam padla věta "Proč je vždycky hlavní hrdina ten vyvolený, ideálně sirotek, kterého všichni podceňují, když on si taky sám nevěří a nakonec to všem natře?" A mě napadla otázka: "Fakt by si někdo chtěl číst knihu o úplně normálním hrdinovi, s tím, že ten zmiňovaný stereotyp by byl vedlejší postava?" Odpověď je samozřejmě "Ano." a řečeno hodně rychle. Jenom si nejsem jistá, zda by se to tak dobře prodávalo a zda by to byl materiál na sérii...
Ale pokud má někdo typ na knihu, kde to je, prosím, odkaz. Já bych toho šla ráda ;)
Text příspěvku byl upraven 26.09.21 v 16:33
Já se v tom moc nevyznám, ale pro mě jsou právě příběhy s Harley Quinnovou ten typ příběhů, kde hlavní není ten vyvolený, ale hrozná mrcha (většinou, někdy je jenom zlobivá, jindy ani to ne) Harley, a vedlejší postavy jsou ti vyvolení, hlavně Batman. Mám moc rád Sebevražedný oddíl, tam je to nejlépe vidět. I když Harley je teď už jedna z hlavních postav DC a její příběh splňuje to z poskoka superhrdinou, takže nevím, jestli nejsem vedle. Ale tím tipem moc nepomůžu, tyhle knihy jsou hodně známé, bude to spíš jako nosit dříví do lesa. Docela škoda, že toho u nás nevychází víc. V její původní sérii je ještě hodně padoušská, ale u nás vyšel jenom první díl ze čtyřech, Preludia a nokurňa, kde se navíc příběh jenom rozjíždí.
Eicherik: Super, že Deset malých černoušků mělo úspěch. :)
U toho opakování stejných věcí, tam dost záleží, po jaký době to čtu. Měla jsem s tím třeba problèm u knih Rachel Abott, byly si hodně podobné, takže jsem si dala pauzu, že si zbytek přečtu po delší době (zatím k tomu ještě nedošlo).
Druhý problém jsem měla u jedné nejmenované série, kdy kriminalistka u dvou knih za sebou skončila v tak nebezpečný situaci (z velký části svou vinou), ze který ji vysvobodil stejný chlap u obou knih. Poprvý to bylo v pohodě, nějak mi to nevadilo, jak to dopadlo, po druhý už mi to vadilo. A u třetí knihy, co chci číst mám obavu, aby to tam nebylo znovu. :D
Vložit příspěvek