Filosofování pod starým mohutným dubem
Já nikdy nezapomenu jak jsem asi před deseti lety míjela jednu... paní kterých je plný Most a ta zrovna, svolávajíc své hejno, na jedno z dětí řvala Kasandróóó!
Ačkoliv, co je to proti jménu Vinetů, že...
Text příspěvku byl upraven 08.02.19 v 19:20
Ako úradníčke mi prechádza rukami množstvo dokumentov. Ľudia dávajú deťom cudzie mená aj s cudzím pravopisom Jeanette, Sarah, niekedy majú deti aj po dve mená, trebárs Anne Charlotte, proste od výberu sveta. A najviac fantázie mávajú práve tí sociálne znevýhodnení.
To já jsem dostala dokonce tři křestní jména - Miloslava, Marie, Hedvika. A nakonec zůstalo u té Miloslavy...
Jedna známa, ktorá sa volá Beata, mi raz prezradila, že jej dali druhé meno Blažena. To sa im fakt podarilo.
alekis - jednu úbohú Pětiletku volali našťastie Letty.
Ja som tiež dostala meno podľa partizánky a hrdinky - to by naštvalo každého, nielen mňa.
Isté je, že meno môže život riadne okoreniť, ale aj spríjemniť. Dôležité je, aby sa s ním jeho nositeľ stotožnil, aby sa stalo jeho "druhou kožou".
alekis - a mne tedy nenapadlo zpětně uvažovat o cestě osudu - jak říkáš : jde se dál !!!
Přiznávám se, že já dala synovi taky jména 2, ale než z nějaké nabubřelosti to byl spíš důvod praktický, ono by totiž jméno s příjmením (bez vloženého jména navíc) znělo trochu jako vlastní ozvěna.
Asi za měsíc se mi narodí synovec... a protože jeho rodiče jsou lidé bez fantazie, nejen že dostane jedno z nejčastějších současných klučičích jmen, ale navíc půjde celé jméno vzhledem k příjmení velmi špatně vyslovit za sebou... A protože rodiče nemají ani jazykový cit, vůbec ten zádrhel "neslyší." Ufff! Já bych jim z fleku vymyslela tři super jména, ale nikdo se holt neptal... :-)
Ja som mala byť Matúš, ale keď som sa narodila, rodičia museli vymyslieť iné meno.
Muž občas trochu sadisticky vzpomíná spolužáka, který slul jménem Roman Pekař, což by nebylo sice zlé, kdyby ovšem silně neráčkoval a ř navíc nevyslovoval spíš jako chrochtavé "ch".
Ja som mal byť v dievčenskej verzii Elza. Nie je to podľa Adamsovej, ale vysvetľujte to niekomu v škole, alebo na dvore...
AD: reader.007
to mal V.H. kliku.
Text příspěvku byl upraven 08.02.19 v 20:00
Já nemůžu z té kombinace mužského a ženského příjmení.
Milada Rajský Vomáčková
To mi připadá dost ujetý. :-)
Jednu Naděždu z Jižáku jsem znal. Říkal jsem jí Nanynka. :-)
Myslím, že moc nečetla, tak tady asi nebude. :-D
Text příspěvku byl upraven 08.02.19 v 20:05
K trendům: dost pracuju se starými matrikami, a v 18.-19. století na venkově jižních Čech frčela jména mužská Jan, Josef, Václav, František, Matouš, Matěj, Vojtěch, Jakub - ženská Anna, Magdaléna, Marie, Mariana, Anežka, Rozálie, Terezie, Veronika. A pořád dokola v každé rodině! Ve městech to bylo samozřejmě mnohem pestřejší.
Naši mají na svědomí bratra a mne, tudíž v dokladech udělali pomyslné Ctrl+C a Ctrl+V, ale mohlo být hůř... jednou jsem na dětském dni v sychrovském parku potkala nějaké rodiče s malým chlapečkem a (už ani nevím proč) z nich při hovoru vypadlo, že je to Valentýn asi 5. generace. Bylo mi ho trochu líto...
newtory: za něj mluvily činy...
Text příspěvku byl upraven 08.02.19 v 20:17
Vložit příspěvek