Filosofování pod starým mohutným dubem
Marika: Myslím, že by se Ti ta Poslední deska mohla líbit. :-)
Dudu: Sedm statečných se mi líbilo, ale dnes mě žánr western míjí. :-)
Mně se líbí s Clintem Eastwoodem :-) - Pro hrst dolarů, Pro pár dolarů navíc, Hodný, zlý a ošklivý a hlavně Pověste je výš.
Dudu : taky Sedm statečných, jako Eicherik, ale taky už to nějak nemusím.
Co mě vždy chytne je Limonádový Joe, ale to nebude western, že?
Dudu: westerny mám hodně rád a stále se na ně koukám, i když už jsem některé viděl mnohokrát.
Sedm statečných - to je klasika, na kterou se vždy rád podívám.
Mezi mé nejoblíbenější patří:
Mackennovo zlato s výborným Gregorym Peckem
hvězdně obsazené Silverado
většina westernů s Eastwoodem (Pověste je výš, Hodný, zlý a ošklivý, Nesmiřitelní, ...)
vynikající Tenkrát na západě (s úžasnou hudbou Morriconeho)
Hombre s perfektním Paulem Newmanem
starší westerny jako V pravé poledne, Poslední vlak z Gun Hillu, Winchester, Velká země, Bandolero! a další
a samozřejmě jsem odkojen mayovkami z 60. let - Vinnetou, Poklad na stříbrném jezeře, apod. - zrovna včera jsem se v TV díval na druhý díl Vinnetoua (už asi podvacáté :-)
Opravdová kuráž se mi také líbila - ale nedávno jsem viděl starší verzi: Maršál s Johnem Waynem - také to nebylo špatné.
Vzpomínat bych mohl na desítky dalších skvělých filmových westernů - to je ovšem žánr, který mám rád i v knihách. Vynikající je např. Muž se srdcem kovboje nebo Jezdec z neznáma od Schaefera, stále rád čtu vše od Zane Greye, samozřejmě mayovky, výborné jsou od Hamiltona oba díly o Buffalo Billovi nebo třeba Bezhlavý jezdec od Reida.
Dudu: Z těch čistokrevných westernů mě napadá jen Sedm statečných.
Ty další už patří spíš do dobrodružných nebo mayovek? - třeba kniha Bezhlavý jezdec (jako holce se mi moc líbila a bylo by milé si ji po letech přečíst), indiánky od základní trilogie Vinnetou, Pokladu na Stříbrném jezeře po Ducha Llana Estacada.
Před časem jsem v antikvariátu koupila Muže se srdcem kovboje a plánuji přečíst..., letos.?
Syn má rád ungerovky.
Moc ráda bych si znovu přečetla https://www.databazeknih.cz/knihy/poziar-indianskeho-pohrebista-160604. Kdysi na mě hodně zapůsobila. Už jsem se několikrát dívala do nabídky antikvariátu, ale zatím jsem na ni nenarazila. :)
Text příspěvku byl upraven 17.07.18 v 20:05
R.E.M. ....Bezhlavý jezdec .... a co tak se podívat na filmové zpracování.....
encyklopedie: A víš, že si nevybavím, jest-li jsem viděla film nebo ne. Asi spíš ne. Dobrý nápad. Opravuji, výborný. :-)
Hm, zapomněla jsem na nejoblíbenější filmový western Butch Cassidy a Sundance Kid
Text příspěvku byl upraven 17.07.18 v 22:04
Tak Butch Cassidy a Sundance Kid mám taky ráda a Hombre s Newmanem a některé s Terencem Hillem, třeba Cibule nebo pistole, Malý unavený Joe a jo, pár se mi jich dostalo pod kúži, to je fakt.
Líbilo se mi vyprávění Horníčkovo, kdy vzpomínal na nějakou tu hru s Old Shatterhandem, v které nepřemožitelný Olda přemůže nějakého domorodce ,- a ten se s porážkou nemůže smířit, načež mu Olda prozradí, že je Olda, což indiánovi rozjasní tvář, páč prý od Oldy dostat přez držku je vlastně čest... :-))
Text příspěvku byl upraven 18.07.18 v 00:14
Jestli jde o Oihtikeh-ejakučin-vakona neboli Kanteh-pehtu, řekl, že „být poražen Old Shatterhandem není hanba“, nikoliv že je to čest.
Jak jsme si povídali o tuzemské a zahraniční literatuře, spočítala jsem, že letos jsem přečetla 19 českých a 21 zahraničních.
Taky jsem si to spočítal. Letos jsem zatím přečetl 21 českých a 32 zahraničních knih. Ale jelikož mám naplánováno čtení MAGNETek a mám vytipováno několik českých knih, které se zaobírají koncem druhé světové války v Československu, tak na konci roku nejspíš ty české zvítězí. :-)
Hlavně už aby pořádně zapršelo. Dnes jsem si to frčel na kole podél Labe do Pirny. Pod Bastají jsem se pěkně natáhl na lavičce a při čtení pozoroval, jak rybám čouhaj místy hřbetní ploutve nad hladinou. Takhle málo vody nepamatuji.
Čtu asi víc zahraničních autorů. Není v tom žádný úmysl, zahraničních je logicky prostě víc než českých, takže mi častěji přijdou pod ruku. Ale v knihovně už na mě čeká připravená Hana od Mornštajnové :-) Jen jsem nějak ve skluzu, tak uvidím, kdy na ní dojde.
Déšť bych taky uvítala. Vlastně ho vítám vždycky, protože se alespoň trošku ochladí a pročistí se vzduch. Mám ráda vůni deště :-)
Tu Hanu si asi taky někdy přečtu. Tuhle jsem koukal, že je na prvním místě v hodnocení knih. Je potěšitelné, že tuto příčku obsadila česká kniha. :-)
Nejlépe hodnocená detektivka je Deset malých černoušků, což není překvapivé a taky ji mám v plánu. To je prostě klasika. :-)
Vůni deště mám taky rád. :-) Mám rád i skladby v kterých "prší". :-)
Myslím, že Deset malých černoušků jsem tu vychvalovala už tolikrát, že nemá cenu se opakovat. Když jsi mi jí připomněl, mohla bych si jí ale opakovaně poslechnout - asi posté :-)
R.E.M.: Myslím, že je jasné, že bych si nepřála déšť, který někomu nebo něčemu škodí. I když mně samotné by asi neuškodil, nepřeju to ani nikomu jinému :-)
A nejčtenější "detektivka" je Dívka ve vlaku. Moji přátelé ji ohodnotili od pěti hvězd až po odpad. :-D Také ji mám v plánu. :-)
Právě začínám číst knížku, kde vystupuje kluk, o kterém už z předchozího dílu série vím, jak to s ním dopadne. Autor si sám napsal spoiler :-) Pravda, hlavní postavou nebude on, ale jeho snoubenka. A taky předpokládám, že to s ním tak dopadne už někdy na začátku knihy (zatím jsem na první stránce, takže to ještě nevím). Ale stejně mi to připadá zajímavé :-)
R.E.M.: Částečně jsem to tušila, proto jsem raději přidala smajlíka. No ale jistá jsem si nebyla :-)
Uznej ale, že pak v Tatrách museli mít krasně svěží vzduch :-)
Text příspěvku byl upraven 20.07.18 v 21:47
Denib: To ano. V Tatrách je krásně, když svítí slunce, po dešti... Ani déšť (pokud se nezapomene, jako teď, zavřít včas nebeský vodovod) není problém při dobrém vybavení. :)
Příspěvek jsem smazala před tvým, přišel mi moc černý, i když jsem spoušť neviděla zachycenou obrazově.
Červený dům odpočíval v ospalém vedru letního odpoledne. S květů bylo slyšeti líný bzukot včel, v z vrcholků jilmů něžný vrkot holubů. Ze vzdálených luk doléhalo hrčení žacího stroje, tento nejklidnější ze všech zvuků venkova, jenž zvyšuje rozkoš ze zahálky tím, že vypravuje o práci jiných lidí.
Je sobota ráno, tak si čítam. Začína to pekne, že?
Vložit příspěvek