Filosofování pod starým mohutným dubem
Lector - píšu výš, není to zřejmé každému, hlavně někteří starší lidi budou věřit tomu, že to tak skutečně bylo a že je to umění jim moc nevysvětlíte, vlastní zkušenost. Ani to tak moc nesouvisí se vzděláním. A mimoto sám Marhoul v rozhovorech uvádí: Nabarvené ptáče je pravdivé a lidem je líp, když na nepříjemnou pravdu nemyslí. (Z iDnes odpověď na otázku, proč lidé odcházeli)
Vášnivou debatu netřeba rozpoutávat, četla jsem, viděla filmy, nezpochybňuji nic z toho (mám na mysli dokumenty a dokumentární filmy, abych to ještě upřesnila).
Text příspěvku byl upraven 16.09.19 v 11:51
To se má jako každý kulturní artefakt přizpůsobovat tomu "nejmenšímu společnému jmenovateli"?
Tvořit něco "pro všechny", to se snad snaží jen takoví Karlové Gottové a oba pohrobky Maxim Turbulenc, ne?
Nebyla tu zaznamenána ani mizivá stopa vášně, vážně!
Text příspěvku byl upraven 16.09.19 v 11:58
reader.007: V knize Sedm stupňů do pekla od Kačírkové. Jsou to dvě detektivky a tohle je v té druhé - Předpověď minulosti. Kniha mi zatím připadá jen průměrná, nebýt toho "mýrniks dýrniks", ani bych jí tu nezmínila.
Tak tedy pravdivé v jiném smyslu slova. To ale jen potvrzuje to, že to prostě není film pro každého a nejde jen o to, co zobrazuje.
Milovat bližního svého je možno, ale nad jeho chováním či jinými projevy se žaludek zvedat může.
Vy, vždy-a-pořád-morálně-dokonalá paní alekis, umýváte z podlahy zvratky s radostí?
A proč by měl být Hančin příspěvek smazán? Jaké zdejší pravidlo porušuje? Ona mluví o svých pocitech při čtení některých příspěvků zde, vůbec nehodnotí pisatele, čili nelepí mu žádné nálepky.
Text příspěvku byl upraven 18.09.19 v 12:16
alekis: svatý Augustin říkal: Miluj hříšníka, ale měj v nenávisti hřích.
Mám pocit, že když se otřesu hrůzou nad chováním jiného člověka, nemusí to znamenat, že toho člověka nemám v lásce, že jsem ho přestal mít v lásce. Milovat člověka totiž neznamená schvalovat všechno co udělá, neznamená to ani, že se mi má líbit všechno, co udělá.
Z mého pohledu jsou to dvě různé věci.
Diskuze na DK nesleduji tolik, abych se k nim mohl vyjadřovat (když jdu občas kolem, tak mi z mnoha názorů dobře není, to s Hankou souhlasím, a hlavně mi není dobře z toho, jak bezproblémově jsou mnohé názory a způsoby chování přijímány - ale to teď opravdu nechci tématizovat), ale v běžném životě se mi to děje často: vidím a slyším například rasistu nebo člověka, který schvaluje násilí na ženách, ano, je mi z něj zle a potřebuji se od něj distancovat (v praxi to nejčastěji znamená, že dopiju a jdu, někdy i nedopiju a jdu rovnou), ale neznamená to, že toho člověka v modlitbách přestanu ukládat do Boží náruče a přimlouvat se za něj.
Dává vám to takhle smysl, tento můj pokus o vysvětlení, nebo jsem to spíš ještě zamotal?
Víte, Lectore, já si skutečně o tom, koho se veřejně zastanu a koho naopak utřu, rozhoduju sama.
Paní alekis, znovu podtrhuji, že Hanka ve svém příspěvku napsala, že je jí k blití z diskuzí, nikoliv z diskutujících. A už vůbec nikde nenapsala, že se těch dotčených diskuzí účastníte vy osobně.
Já bych "řešení" viděla v tom, že byste ostatním čtenářům zde NIC nedoporučovala vy.
Berete?
Text příspěvku byl upraven 18.09.19 v 13:45
Jak to tak čtu, tak některé diskuze by místo moderátora potřebovaly spíš mediátora...
Společnost je rozdělená. Rozdělená byla nějakým způsobem vždycky, jen dnes je to více na očích. A jelikož se potkáváme na sociálních sítích, tak to někdy hodně jiskří. To je holá realita. Proto se nám často nelíbí názory jiných. Mně blivno není, ale často nevěřím svým očím, když si tady třeba přečtu koho někteří lidé podporují.
Řeknu vám, že Plechový bubínek je opravdu zvláštní knížka. Nechystáte se na ní někdo? Celkem by mě zajímal váš názor. Přečetla jsem si komentáře ostatních, ale zase jednou mám potřebu se podělit :-)
Jsem teprve cca ve čtvrtině, takže nemůžu celkově hodnotit. Ale zatím mě to opravdu baví. Je to takové fantaskní, zvláštní, určitě originální. Hlavní postava Oskar už od narození přemýšlí a vnímá jako dospělý. Ale jeho rozhodnutí, že od tří let nebude růst a setrvání v něm, mi vlastně přijde dost dětinské. I když tím dokáže skvěle manipulovat ostatními. (Tedy zatím, uvidím, jak to bude dál.) A i forma je zvláštní - většinou o sobě vypráví v první osobě, jak je obvyklé, ale občas o sobě mluví ve třetí, jako o Oskarovi. A tuhle změnu udělá klidně v jedné větě. Třeba "...já je ovšem neslyšel, Oskar stál příliš daleko..." Ale není to ani rušivé, ani matoucí.
Jenom už teď mám pocit, jestli bych si to neměla přečíst ještě jednou :-) Celé to je jako jedna velká metafora, ale asi mi uniká čeho přesně ... Asi bych se neměla chlubit tím, že mi něco nedochází, ale je to tak. Líbí se mi to, ale mate mě to. I když i to kupodivu zvyšuje můj zájem v knize pokračovat. Zní to nesmyslně?
denib: Já se na něj sice chystám, ale dostanu se k němu asi za dlouho. :-)
Eicherik: I tak, když si pak vzpomeneš, tak ráda hodím řeč. Myslím, že mi zůstane nějakou dobu v paměti :-)
denib - jsem na tom jako Eicherik, mám ho dlouho na seznamu, ale nevím, kdy na něj dojde?
Vložit příspěvek