Tankový prapor vs Černí baroni: Která kniha je podle vás lepší?
Škvorecký nebo Švandrlík? Která z těchto podobných knih je podle vás lepší?
Text příspěvku byl upraven 22.08.21 v 13:39
Obě jsou v podstatě zakuklené autobiografie, ale každá podaná jiným způsobem a poněkud jiným jazykem. Asi je nezbytné porozumět době, ve které vznikly resp. o které vyprávějí. Švandrlík píše i o smutných věcech stylem, který někomu nemusí sedět právě v onom zlehčování těžkého údělu (ale on psal i jiné příběhy podobným stylem).
Tankový prapor jsem nečetla, to přiznávám. Černí baroni se mi ale líbí velice i když je to psáno v mírné nadsázce a člověk by si řekl, že se vlastně vůbec o nic nejedná. Švandrlík ale u černých baronů opravdu byl, takže věděl, o čem píše a tím, že to převedl do humorné podoby, podle mne udělal jenom to, co Jaroslav Hašek se svým Švejkem i když tímto obě knihy nesrovnávám kvalitou, jen způsobem vyjádření.
Podle mne jsou obě jen spotřební literaturou, kterou není třeba hodnotit.
...z těchto dvou zaujalo:
„Je vidět, že seš vzdělanec,“ řekl kolář uznale, „to se dá tady poznat podle výběru.
Vzdělanci si žádají detektivky nebo pornografii, zatímco ostatní dávají přednost kovbojkám, kalendářům, eventuelně pirátské literatuře
ijcro - tak třeba vše, k čemu jsem se dostal od autora Pennac., Paasilinna,Šrut, Christie, a mnoha a mnoha dšlích, i z humoristické literature je jich celá řada, jsou to autoři, kteří nepíší prvoplánově, ale jejich příběhy jsou vrstevnaté a říkají i něco víc, než je na první pohled patrné. a pak říkají ještě něco.... a mnozí ještě něco.
To ani Škoverký a ani Švandrlík, - aspon po mém vkusu, nejsou, v těch dvou knihách rozhodně ne.
Já se hluboce omlouvám. Zřejmě jsem postupně četl, přinejmenším, části obou knih. Dobře jsem se bavil, a děkoval pánubohu za modrou knížku. Obě jsem považoval za velice realistický, přesto však pečlivě vyfiltrovaný výběr humorných příhod mnoha různých osob odsouzených k tragickému osudu. Přiznávám, že jsem doposud nepochopil, že autorem obou těchto děl je více než jedna osoba, za což se hluboce stydím. Slibuji, že jak se mi podaří si některou z nich vypůjčit, začnu se pečlivě po té druhé pídit, a zkusím porovnávat. Můj dosavadní přístup byl ten, že jsem si odechl, že tyto doby jsou pryč, a dále jsem se tím už vůbec nezabýval. Bohužel roje blbců současně s tím nezanikly, pouze se přemístily, a dávají nám zabrat zase z jiných, často dokonce vyšších pozic. Blbost je bohužel asi téměř věčná, a boj proti ní se často zdá být nekonečný, ne-li marný. Přesto se nesmíme vzdát, a to především ani uvnitř sebe sama.
ijcro, souhlasím s Vámi.
Pro mne je jazyk pana Škvoreckého, jak to jen říci, moc doslovný, a proto jsem měla s knihou celkem problém. Přitom jeho detektivky se mi líbí.
Pan Švandrlík, je pan Švandrlík, jeho Černí baroni nejsou žádnou spotřební literaturou. Dle mého se hodně vyvedlo i převedení na filmové plátno. Což nebývá zvykem, a i film Tankový prapor není pro mne nijakým top filmem.
A také, Vaše poznámka, stejně jako tvá, Alix... Ano, Černí baroni je román humoristický a měli bychom na to při čtení pamatovat. Když se o ní po roce 1989, samozřejmě, tyto diskuze se vedly i před ním, začaly vést diskuze a z řad bývalých PTPáků zaznívala i kritika, zpočátku jsem jí moc nerozuměla. S přibývajícími léty ale jí začínám rozumět, i některé zdejší komentáře, jako kdyby dávaly kritikům za pravdu. Ono za tím výborným humorem nebylo humorného vůbec nic, naopak:(
Text příspěvku byl upraven 11.09.21 v 16:28
Kdysi jsem obě tato díla četl. Jeden by až pochyboval, že se všechny tyto příhody staly. Určitě zde sehrála roli fantazie obou autorů. I když se v tomto prostředí vyskytovalo mnoho zajímavých postaviček. Je také dobré se zamyslet nad dobou, jíž tyto příběhy představovaly.
Text příspěvku byl upraven 25.10.21 v 00:24
Mě se více líbily Černí baroni, jak knížka, tak i zfilmování. Tankový prapor mě nenadschnul.
Na rozdíl od drtivé většiny dnešních kolegů jsem absolvoval vojenskou službu v půlce osmdesátek právě u nástupců oněch Černých baronů a zažil jsme tam řadu zcela absurdních příhod, které by se po bok oněch Švandrlíkových mohly zařadit bez jakékoliv úpravy, doplnění a hlavně přehánění. Diskuze o tom, že je Švandrlík "jenom" humorista a že svojí knihou "znectil" tyto oběti komunistické perzekuce v padesátých letech neberu. Jenom ješitní a hloupí lidé se přes svoje utrpení a křivdu nedokážou přenést a za vším vidí urážku a znevažování. A škodí tím nejvíc – sami sobě. Mám rád Patrika Ryana a jeho poručíka Goodbodyho, kterého mě Terazky a spol. připomínají a rozhodně si nemyslím, že to je plivnutí do tváře britským a dominiálním padlým ve druhé světové pod praporem krále Jiřího. Je to jenom jiný pohled, pod jiným úhlem na to samé. Mladí lvi, část Posledního kabrioletu nebo třeba Nebeští jezdi jsou o tomtéž, ale navzájem se humoristickou a troufnu si říct satirickou „větví“ doplňují. Kritici Švandrlíka – dokonce jsem svého času zachytil hlášky, že by "baroni" neměli být vydávání kvůli onomu znevažování, mě vedla k poznání, jak hluboko mají někteří lidé, vystavující na odiv svůj antikomunismus pod kůží ono totalitní myšlení a jeho praxi. Škvoreckého mám hodně rád, ale paradoxně, Tankový prapor mezi jeho největší díla rozhodně neřadím. Připadá mi něčím násilný (rozhodně ne ale rozsahem používání cizích slov, jak se některé útlocitné dámy rozhořčují) a hlavně dost nesourodý. Tak trochu nevím, co jím vlastně kromě modifikovaných vzpomínek chtěl Josef Škvorecký, autor zcela přelomových Zbabělců touhle knihou vlastně říct...k oněm útlocitným čtenářkám bych si dovolil ještě poznamenat, že nejfrekventovanějším slovem během mé služby socialistické vlasti u stavebního praporu v Bratislavě bylo ono slovo, označující nejvulgárněji ženský pohlavní orgán (na čtyři písmena a začínající na pé) a to nejen jako podstatné jméno, ale také jako jméno přídavné, sloveso a velice často i jako citoslovce, nebo oslovení. A návrat do civilu byl u nás všech, ať jsme tam byli na rok nebo na dva, pozoruhodný tím, že v hovoru nám leckdy chyběla slova a občas jsme se i zajíkali a naučit se zpětně mluvit bez onoho slova a jeho modifikací (o dalších podobných slovech se nebudu rozepisovat) nám nějaký ten měsíc v civilu zabralo. K Tankovému praporu jako filmu dodám, že už sám režisér byl spolehlivou indikací toho, o jaké "dílo" se bude jednat a jeho manželka byla jedním z těch posledních indikátorů "kvality". Černí baroni byli zfilmováni dvakrát, a právě porovnání jejich odlišného pojetí bylo ukázkou toho, jak zoufalá snaha po popisnosti a pitvoření a přehánění dají vzniknout paskvilu (který si pan Švandrlík, ale ani skalní milovníci nezasloužili) - mám na mysli onen brněnský seriál a naopak jak vynikající a bohužel předčasně zesnulý režisér Zdenek Sirový dokázal najít naopak zcela odlišnou polohu a vyznění, aniž by jakkoliv manipuloval s podstatou díla. Ve filmu je totiž možná ještě víc ukázáno, že drtivá většina oněch vojáků, ale i nižších důstojníků (všimněme si třeba, jak je pojatý poručík Hamáček a nadporučík Mazurek a jeho tragédie) byli chudáci, které semlela děsivá doba. A těch, kteří tuhle dobu "vytvořili", zde hlavně Václav Postránecký v roli "několikahvězdičkového" generála stačilo dost málo, aby tomu x-násobku kolem dokázali udělat ze života peklo a vlastně jim dost podstatnou část života zcela zkazit. A tím nemyslím jenom oněch několik let nedobrovolného otročení. A tím také říkám, že Černí baroni jako Švandrlíkova kniha a z ní vycházející Sirového film stavím nad svého jinak uznávaného, velice oblíbeného i obdivovaného Škvoreckého. A ti, kteří literaturu dělí na tu vysokou, vyšší, uměleckou a nebo naopak podbízivou a prvoplánovou ať si tvrdí, píšou a melou co chtějí, potažmo, abychom zůstali u problematiky ať jdou tam, kam jsme se během mé služby u 106. silničně- stavebního praporu posílali celkem bežně...
Text příspěvku byl upraven 26.10.21 v 22:26
Omlouvám se, uvědomuji si, že to do tohoto vlákna nepatří, ale na níže uvedený příspěvek musím zareagovat.
jadran, cosi na odiv stavíte jen sám. To, že jste sloužil v 80. letech v silničně-stavebním praporu, je zcela irelevantní. Opravdu svou službu nemůžete srovnávat s tím, za jakých podmínek absolvovali vojenskou službu ti u PTP. Dokonce vás to nijak neopravňuje vynášet soudy, že ti, kteří si nesli tuto křivdu celý život v sobě, že se mnozí ani své rehabilitace nedožili, že to jsou lidé ješitní a hloupí. A už vůbec je označovat jako ty, co mají snad totalitní myšlení zažrané v krvi. Že se některých z nich dotklo humoristické zpracování, protože to zkrátka humoristický román je, sám autor o něm i tak mluvil, není nic zavrženíhodného. Uvědomte si, že to mnozí říkali v době, kdy stále stáli na okraji společnosti, kdy stále byli evidováni jako nepřátelé státu. Já pro jejich postoj našla porozumění, paradoxně, po přečtení zdejších komentářů... Ona to opravdu žádná velká legrace nebyla. A hlavně, službou u PTP to pro ně rozhodně neskončilo. V Naštěstí se zdá, že mladší zdejší čtenáři pochopili smysl románu a že se zajímají, co vlastně ty PTP byly.
Ještě jednou se omlouvám, ale na některé příspěvky by se reagovat zkrátka mělo.
Text příspěvku byl upraven 27.10.21 v 17:59
Vložit příspěvek