Proč mit knihovnu

Zajímá mě, proč máte doma knihovnu a jaké knihy do ní přidáváte. Já tam mám převážně knihy z povinné četby ze střední školy, plus pár dalších knih, které mě zaujaly. Nedávno jsem si počítala, kolik už v tom mám peněz. Snažím se si to sama před sebou obhájit. Hlavně když si uvědomím, ze téměř žádnou knihu jsem nečetla dvakrát a jsou tam jen pěkně vystavené.

Kupuju hlavně naučnou literaturu, protože ta časem nebývá k sehnání. Beletrii dost málo hlavně jako dárek ostatním. Protože máme společnou rodinnou knihovnu, tak to tam skončí všecko. :D V knihovně tak jsou knihy po prarodičích, rodičích a co jsme nakoupili. Takže je to přes 1000 knih. Peníze nepočítáme a nic neobhajujeme. :)
Minimálně 60 knih jsem četl dvakrát. A podobný počet vícekrát. Existují knihy, které jsem třeba četl 7-8krát. U některých se to nedá spočítat, protože jsem je nečetl souvisle, ale nahodile dlouhou dobu. Ke spoustě knih se hodlám vracet. K některým knihám se vracím pravidelně. Protože kvalitní knihy čtou i ostatní vyplatí se je vlastnit. A potom. Já čtu knihy podle nálady a vybírám si co mě zrovna zajímá nebo jaký problém zrovna řeším. Mám tak v knihovně k dispozici 400 knih, které jsem nečetl, ale které mě zajímají a mám je v plánu číst. A některé logicky časem ne. Pokud u nějaké knihy usoudím, že je pro mě zbytečná, tak se jí zbavím v antikvariátu.

Text příspěvku byl upraven 02.09.19 v 21:19

Knihovnu mám spíš z tradice, protože už minimálně 5 let (nebo víc) do ní nic nepřibylo. (Spíš se snažím, aby z ní ubylo, ale to se mi moc nedaří.) Totiž co se týká knih, přešel jsem na kompletní elektronizaci.

Proč se namáhat učit číst, když máme softwareové hlasové interprety?

Knihovnu mám, protože si do ní ukládám své vzpomínky a možnosti těch příštích. I složka s e-knihami/audioknihami by pro mě byla knihovnou, kdybych tyhle náhradní formáty musela používat. Zatím vidím a fyzickou knihu v dlaních udržím, tak si toho haptickovizuálního procesu užívám. Mnohem méně než dříve, leč přece. A vzdávat se ani knihovny, ani čtení nehodlám do své tolik druhými očekávané smrti.
:-)

Text příspěvku byl upraven 01.04.19 v 07:45

Uživatel svůj příspěvek odstranil.

Komunitní pouliční knihovny jsou požehnáním v obou situacích výše popsaných uživatelkou tsal.

Dekuji za odpovědi. Ja se rozhodne knih vzdát nehodlám. Ty, které ve své knihovně mam, bych nikdy nedala pryč. Maximálně tak tri tituly, které me opravdu zklamaly, nebo necítím, ze by pro me měly nějakou přidanou hodnotu. Jsem optimista - stále verim, ze az deti odrostou (nebo az se jednou propracuji do důchodu), tak si některé knihy přečtu znovu. A samozřejmě doufam, ze aspon jeden syn po mne zdědí vášeň pro knihy a čtení. Beru to jako koníček a koníčky neco holt stojí. Asi nad tím přestanu takto přemýšlet a budu si to jen užívat :)

Priznávam sa, domácu knižnicu mám z mnohých sebeckých dôvodov. Pre potešenie, pre lásku ku knihám, pre samotný pocit a pohľad, ale sú aj iné dôvody.

Mám dve malé decká a knižnica v mojich očiach predstavuje akúsi protihodnotu k prchavým a márnivým slastiam súčasnej doby, v ktorej vyrastajú. Ide samozrejme hlavne o bezduchosti v podobe komerčných televízií, sociálnych sietí, či inak všeobecnému úpadku pravých hodnôt.

Neviem, či moje decká budú zdieľať moju lásku ku knihám, ale budú ich mať na blízku a ja verím, že si prečítajú aspoň niektoré z nich a niečo si z nich do života odnesú.

Pokiaľ ide o samotné knihy, ide o mix od beletrie, poézie, filozofie, histórie až po náučnú literatúru. Ale v drvivej väčšine je to beletria.

Text příspěvku byl upraven 02.04.19 v 00:28

Pro mě knihovna = ráj :-) Čtení je pro mě nejlepší relax, jaký si mohu představit a nedostanu se k němu tak často, jak bych si přála a o to jsou pro mě chvilky s knížkami cennější. Domácí knihovna je rodinná, takže je tam od dětských knih a povinné četby od každého něco. Sice některé žánry preferuji, ale nikdy bych knihu nevyhodila nebo nějak jinak zničila. Ta která mi není "sympatická" se dá vždycky poslat dál, ať už do antikvariátu nebo do malých veřejných knihovniček na nádražích a veřejných místech. I když já to mám s knihami jako se zvířaty, nejraději je daruji tomu, kdo o ně projeví zájem a doufám, že u něho budou v dobrých rukou :-) A peníze uložené v knihách, ty by u nás už nikdo nespočítal, přiznám se, že ročně za knihy utratím tisíce i když chodím do veřejné knihovny. Zkrátka nedovedu si život bez knih představit a ve své knihovně mám takové miláčky, které musím přečíst každý rok, aby se mi nestýskalo. Asi úchylka :-)

Tak to já mám úchylku přesně jako Kory98 - některé čtu opakovaně každý rok, některé dokonce i častěji. Některé zase méně často. Pak máme v naší knihovně i takové co jsem zatím nečetla. Pořád jsem říkala, že jednou, až budu v důchodu. Teď v tom důchodu jsem a knih co chci číst přibývá a přibývá a já to nějak nezvládám. Jejich seznam roste. Jednu přečtu, tři přidám. Protože stále nakupuji, přestože chodím do veřejné knihovny, a naše knihovnička není nafukovací, už jsem hodně knih poslala dál. Píšu naše knihovnička, ale je to KNIHOVNA. Má mnohem víc jak tisíc svazků. Začala jsem dělat soupis. Jsem asi tak v polovině a už jich mám 820.
Dokážu se obejít bez spousty věcí, ale ne bez knih. Těžko se loučím s těmi co posílám dál, ale zase mám hřejivý pocit, že někomu udělají radost.

Máme doma velkou knihovnu a co je důvodem, těžko říct...některé knihy máme ještě z doby, kdy byly za pár korun a protože jsme vždy rádi četli celá rodina, tak se prostě nakupovalo. Teď nakupuju hlavně ve výprodejích a pak jako dárky na Vánoce, tam cenu neřeším. Některé knihy prostě chci mít v knihovně. Je ale pravda, že některé jsem kupovat nemusela, což jsem zjistila až po jejich přečtení :-) Když se nad tím tak zamyslím, tak jednoduchým důvodem, kterým by se to dalo označit, je hromadění, kterým snad trpí každý člověk...já nevlastním moc oblečení, ani bot, ani kabelek a jiných zbytečností, kterých ženy, některé, mívají plné skříně, ale knihy hromadím, to jo. Knihovnu máme doma snad v každé místnosti, i v ložnici. Papírové knihy mám nejraději, i když čtu i na PC a na tabletu, ale není to ono, a proto si ebook pořizovat nebudu.

...proč mít doma knihovnu?...abych nebyl 100 let za opicama... moje knihovna se začala formovat v rokách, kdy jsem ještě vůbec netušil, že budu někdy na tomto světě. Ve třícátých letech děda /mimochodem, podle pamětníků - největší čtenář u nás v dědině/ vesele kupoval mnoho ze čtiva, které se tenkrát objevovalo /Wallaceovky, TaM, ale i moje oblíbené rodokapsy, rozruchy apod...tohle všechno se zachovalo až do dnešní doby - z toho bych nedal pryč ani poslední, neposanou stránku....od doby kdy jsem začal já kupovat, narostla moje knihovnička do několika tísíc svazků.... /1700 jsem věnoval v roce 1998 do nově vzniklého domova pro postižené občany velikou potopou v Přerově a Troubkách ..a okolí/
Stále přikupuji, některé knihy musí být v papíru ....v té další své knihovničce mám 3x více ebooků, než papírových knih ,....a ebooky jsou u mne na stejné úrovni jak papíráky.... jsou knihy, které bych nikdy v ebooku nečetl /třeba Dějiny úmění a podobné knihy/ ....ale jestli mám bestseller v knize nebo ebooku nehraje žádnou roli....čtečka je u mne fenomén

Knihovnu podle svých představ jsem si začala vytvářet tak před 7? lety. Do té doby jsem se řídila názorem rodičů - je zbytečné za to utrácet peníze, když si je můžeš půjčit v knihovně. Ale měla jsem pár svých knižních lásek, které jsem prostě chtěla a nakonec se přesvědčila, že opravdu svou vlastní knihovnu "potřebuji". A od té doby mě zahřeje u srdce, kdykoli se na ni podívám. Bude se tam nacházet kolem 70 knih, možná i víc, o některých přemýšlím, že bych je poslala dál, ale těch je opravdu jen minimum. Naopak marně hledám v pokojíku další prostory pro mé budoucí papírové miláčky.
A na to, jaká jsem bordelářka, knihovnu si udržuji neustále v (dle mého vkusu) perfektním stavu :)

Já si buduju knihovnu z knih, které mně zaujaly. Mám jich cca 50. Plus ještě nepřečtené knihy ze sérií, které tam po dočtení zařadím. Některé z nich jsem nejprve přečetla v knihovně a potom dokoupila.
Peněz je tam spousta, ale jen malý zlomek z toho, co jsem za knihy dala. Ty, které se mi nelíbily natolik, abych je zařadila do své knihovny, její součástí nejsou a nemám o nich takový přehled. Čtení je můj koníček, který dělá špatný den nebo hektické období snesitelným a dá odpočinout hlavě. Pohled na knihovničku mi dělá radost. Peníze beru jako investici do mého duševního zdraví, protože mi stačí jen se podívat na ta má zlatíčka a den je hned veselejší.
Občas mě mrzí kniha, která se mi moc nelíbila, ale co se dá dělat.

Moc nerozumím otázce. Knihovnu mám prostě proto, abych ji měl. Bez vlastní knihovny jsem žil jenom dva roky na vojně a prvních pár měsíců v emigraci, než jsem si stačil nasyslit nějaké knihy. Knihovnu mám, protože to patří k životu. Neumím bez knihovny existovat.

Protože ke mně patří.

Bez knihovny bych snad žít dokázala, ale s knihovnou jsem šťastná a můj život je určitě bohatší. Co si pamatuji, vždycky jsem ji měla. Zpočátku to byla jenom malá knihovnička dětských knížek,ale byla jenom moje. Dnes už není jenom moje, tak jako na život i na knihovnu jsme dva. A už to není malá knihovnička, ale knihovna čítající víc než 1500 svazků. Jsem náruživý čtenář a "sběratel" knih. Těším se s nimi a dopracovala jsem to tak daleko, že se mi stává, že vypůjčenou knihu přečtu a pak ji koupím.
S knihovnou jsem šťastná a spokojená.

Knihovnu je třeba mít, jelikož jinak o knihy zakopáváte, nemůžete je najít, ničí se apod. V knihovně mám knihy, které čtu průběžmě, slovníky, gramatiky, encyklopedie, kuchařky a pak knihy mého srdce, básně - ty jdou číst v nekonečném cyklu, filosofie - kterou člověk čte pokaždé jinýma očima. Moje oblíbená báseň od Chan Šana o knihovně je:

Slaměná střecha, zde bydlí venkovan
jen zřítkakdy kůň před vraty mu zastaví
Temné lesy zvou ptačí hejna
v širokém potoce se ukrývají ryby
sbírám tu s dětmi lesní plody
se ženou ořu pole na svahu.
A uvnitř v domě, co tam mám?
Jen stojan u lůžka, kam knihy odkládám

Text příspěvku byl upraven 11.04.21 v 21:30

Tak to je snad jasné, ne? Kdo má knihy, musí mít knihovnu, je to dominanta pokoje, odpočinkový ráj, ozdoba a oáza.
Kdo nemá knihovnu ale má knihy, je to, jakoby měl duši ale neměl tělo.

Text příspěvku byl upraven 21.04.21 v 13:16

Az budete mat 3000 knih, vsetky steny obohnane regalmi plnymi knih, zoberete vdacne aj botnik alebo kartonove krabice. Verte mi.

Corso, tolik knih ještě nemám, ale začíná to u nás doma vypadat velmi podobně. Já jsem ještě ke všemu kladeč, takže knihy mám odložené opravdu všude. Moje dobrá přítelkyně má takovou malou příruční knihovničku i na WC. Takže, když ji rodina začne lehce prudit, tak se tam prostě zavře a je klid.

RMarketa, ono sa to nakopilo rokmi z pozostalosti, a ja tiez nakupujem ako divy ked daco vidim hned to chcem. Uz to trosku teraz zmiernili ebooky, takze taka polovica knih novych je teraz uz len subor :) A vyriesil som to elegantne. Z bytu po starej mame som spravil kniznicu. Dakto nema kde byvat, ja si platim jeden byt len na knihy :)

Kdybych dnes nenavštívila stránky naší městské knihovny, nepadlo by mě dnes psát příspěvek do této diskuze, která se zdá být "uspaná". Asi jako každý, kdo do této diskuze kdy přispěl, i já mám ve dvou pokojích knihovnu. Celkově něco přes 500 knih. Jako každý snad řeším místo na "nové" knihy a také to, zda každou jednotlivou knihu, kterou jsem přečetla, si ponechám v domácím knihovně nebo pošlu dál. Řekněme si to na rovinu, žádná knihovna nebude nafukovací a ačkoliv většina čtenářů jsou "střádalové" stejně jako já, někdy nastane bod, kdy začnete třídit knihy a vyřazovat. Celkově jsem za poslední půlrok poslala dál asi 9 knih. Svoji knihovnu považuji za takový miniarchiv knih, které mne po přečtení oslovily a předpokládám, že si je někdy ještě jednou přečtu, anebo někdo z mé rodiny. Taková pokladnice "moudrosti". Čítá spoustu svazků klasických románů a děl tzv. klasiků, historických románů, pár detektivek i dost odborné literatury. Několikrát se mi stalo, že jsem si koupila knihu z nějaké série a ještě jsem ji nezačala číst. A nakonec jsem si řekla, že zbytek knih z té série si vypůjčím z knihovny. Tak jsem zavítala na stránky naší městské knihovny. A ze zvědavosti jsem se i podívala, jestli mají k vypůjčení i některé svazky starých známých klasiků, např. Dumase staršího, které jsem ještě nečetla. Docela mě nemile překvapilo, že za tu dobu, co jsem nebyla v knihovně, dost knih od známých autorů, tzv. klasiků, již v knihovně není. Pamatuji si, že jsem třeba četla Královnu Margot od Dumase z knihovny a teď už jí v katalogu nemají. Nebo od Grahama Greena mají k zapůjčení jen jednu knihu atd. Vím, že ani městské knihovny nejsou nafukovací a musí každý rok vyřadit nějaké knihy. Ale stále si myslím, že většina z těch klasiků jsou pořád čtiví a mají, co předat i dnešním čtenářům. A tak se tímto oslím můstkem vracím k tématu, proč mám svoji domácí knihovnu. Jednoduše, mám v ní knihy, které již ani v některých knihovnách nejsou k zapůjčení, a přitom jde o literaturu leckdy hodnotnější, než to, co v dnešní době vychází. Proto bychom si všichni měli hýčkat naše domácí knihovny a nepodléhat trendům zbavování se všeho.

Já osobně už nemám v knihovničce místo takže si knihy dávám úplně všude....
Bohužel se kvůli nim nevejdu do postele......
:/
:)

Text příspěvku byl upraven 22.02.24 v 17:57

Nemít svou domácí knihovnu,tak si hodně knih už nikdy nepřečtu.
V Městské knihovně v Praze spousta knih není dostupných - vyřazené, ztracené, ukradené........A na spoustu knih jsou nekonečné rezervace (a to dnes už stojí rezervace 25 Kč). Takhle jsem měla jednu rezervaci skoro rok a pak mi přišlo oznámení, že v celé síti knihovny už svazek není dostupný.
Naštěstí se někdy zadaří sehnat v antikvariátu.

Text příspěvku byl upraven 22.02.24 v 17:44