Překlady knih / Překladatelé
Koka - myslím, že to onikání je úplně jiná věc. Tykání v našem jazyce je nějak dané vztahem mezi osobami, které spolu mluví. Proto mi to přišlo zvláštní a začal jsem se pídit po tom jak je to na Islandu. Nechtěl jsem samozřejmě poučovat, či nabádat Islanďany k vykání. Takže mě to přišlo zvláštní, ale p. Kratochvíl z nakl. Moba mi vše vysvětlil a jsem rád, že mě četba obohatila o další poznatek a to je myslím smysl literatury-obohacovat. K tomu onikání, tam je vidět vzájemný vztah mezi účastníky hovoru. Určitě neonikal otec synovi. Přeji hezké zážitky z četby knih. Ještě k V28 ve vydání knihy Severní blata nebylo žádné vysvětlení k tykání. To by asi bylo vše.
Ještě jsem se chtěl omluvit za případné gramatické přehmaty v mém příspěvku. Český jazyk je sice mým rodným a považuji ho za krásný, ale ta gramatika není jaksi mé hobby. Někteří lidé se pozastavují nad tím, že když člověk čte, tak by měl vnímat gramatickou stránku. Já ale oponuji, že čtu kvůli příběhu a gramatika mi jaksi uniká. Proto raději mluvím, než píši, tam se ta gramatika neprojevuje v takové míře. Nechci rozproudit přestřelky na téma gramatika, protože ty zde již před časem proběhly. Jde jen o prosbu ke shovívavosti k mému projevu. Děkuji.
Text příspěvku byl upraven 22.03.16 v 20:19
k vincek1 - no to máš smolu. Tu sa upaľuje aj za menšie prehrešky, než je nejaké to yps.
myslím, že to tykání je součástí charakteru země a lidí, kteří tam žijí, a čtenář překladu by o to neměl být ochuzen. Island je malá země a Islanďanů je jen kolem čtvrt milionu. I když se určitě všichni navzájem neznají ani od vidění, o jménech rodin a o příbuzenství tam určitě existuje mnohem větší povědomost než v zemích s miliony obyvatel, takže na tom tykání není až tak ni divného.
U angličtiny je to jiné, tam je vykání a tykání prostě nutné citlivě odhadovat. Pokud vím, například ve Švédsku si všichni tykají - jedinou výjimkou jsou příslušníci královské rodiny, kterým se musí vykat. (Bjorn Borg kdysi odmítl finanční odměnu za lekce v tenisu pro jednoho z princů a místo toho si vyžádal glejt, že mu smí tykat). U takových jazyků bych vykání-tykání řešil spíš odhadem podle věku postavení a vzájemného poměru hovořících osob. Ale tu "komornost" islandského prostředí podle mě právě tykání může dobře vystihovat.
Sice jsem už vkládala odkaz do diskuze ke knize, ale myslím, že mohu i sem...
http://www.iliteratura.cz/Clanek/34617/indri240ason-arnaldur-severni-blata
Zvláště bych upozornila na názor paní překladatelky de Bruin v diskuzi.
Text příspěvku byl upraven 23.03.16 v 06:51
.siena: v podstatě jde jen o to, že pokud překladatel usoudí, že pro autentičnost překladu se způsob oslovování z originálu má v překladu zachovat - a pro čtenáře je to nezvyklé, stačí v úvodu napsat pětiřádkové vysvětlení.
Nevybavuji si, jestli v těch mých přečtených knihách byla zmínka, V28 říká, že v některých byla. A jak je vidět, zvídavý čtenář si poradí a ještě se seznámí s panem překladatelem:)
Já jsem tento odkaz dala především jako reakci na nekompromisní názor tsal, s kterým úplně nesouhlasím. Možná jsem byla nejprve překvapená, ale zvykla jsem si docela rychle a nedělalo mi problémy rozlišit situace, kdy by čeština použila vykání...
Text příspěvku byl upraven 22.03.16 v 22:24
tohle jsou věci, o kterých se dá debatovat léta a nikdy nikdo na to žádnej spolehlivej "mustr" nevymyslí. Překladatel se musí spolehnout na vlastní cit pro jazyk a na to, že ti, co to budou číst, to budou cítit tak jako on. což rozhodně nemůže vyjít na sto procent.
Nevím jak v papírovém vydání, ale v elektronickém byla tahle hláška : „Na Islandu každý každému tyká. Lidé se navzájem oslovují jen křestními jmény. Při překladu se k tomu přihlíželo.“
Citace z knihy: Indriðason, Arnaldur. „Duel.“ Moravská Bastei MOBA,
Tsal, tak já myslím, že bychom tedy měly přestat překládat, resp číst, knihy autorů z takových "divných" zemí, kde si dovolují nevykat...:) Omlouvám se za tu poťouchlost.
Já jsem naštěstí jednoduchý čtenář, který nerozumí natolik lingvistice, aby mě od těchto knih odrazovala...
Text příspěvku byl upraven 22.03.16 v 23:30
binýsku, proto je to překvapení:)
V každém případě, je zajímavé jak se jednotlivé jazyky vyvíjejí, jak se liší navzájem. Byla by škoda, kdybychom jako čtenáři o takové nuance přišly převodem v překladu.
Text příspěvku byl upraven 23.03.16 v 06:57
Tsal: co provedeme se Šógunem? hodíme ho do stoupy, protože tam nějaké to san, čan, či sama najde člověk na každé stránce? to je prostě nesmysl.
Díky vinckovi se tady rozpoutala skvělá diskuze, jakou se snad na téma překladů nepovedlo rozvinout ani v specializovaném vlákně. Názor tsal je pozoruhodný, poučný, ale nesdílím její přesvědčení, že nelze v českém překaldu tykat všude tam, kde se tyká v islandštině. Každopádně - ti Islanďané nám ale zamotali šišky, že?
Velmi by mě zajímalo, jak se s převodem islandského tykání popraly jazyky znalé a velmi dbalé rozdílu v oslovování starších, cizích či nadřízených - tedy francouzština a němčina. Prosím, pokud máte příbuzné či známé v těchto jazykových oblastech a četl z nich někdo něco ze současné islandské literární produkce, zeptejte se jich. Bylo by opravdu zajímavé, jak to vyřešili jinde.
S tím souvisí i téma, které sice woodward nakousl u Tří můžů ve člunu, ale hodí se i sem - převod cizích jmen do jejich českého či slovenského ekvivalentu.
Je vám v anglickém historickém románu či v americkém westernu milejší Henry, nebo snesete Jiřího? Když jsem totiž po mnoha letech nabrala odvahu a přečetla si K domovu pohleď, anděle!, tak kromě zklamání s obsahu té knihy mě doslova iritovaly české verze jmen hrdinů - Jiří, Jindřich atd. Vzhledem k okolním reáliím, kde se děj odehrával, to působilo hrozně rušivě. Zdá se však, že v 20. - 60. letech XX. století to byl snad nějaký český překladatelský úzus, od něhož se zřejmě později ustoupilo, a tak je to teď v knihách samá "Rejčl", Sarah, John či Giovanni.
Koka: Já osobně jsem spíš za zachovávání jmen v jazyce ze kterého se překládá - až na některé výjimky, kdy třeba jméno nějak naznačuje konkrétní vlastnosti svého nositele (třeba v Harrym Potterovi bylinkářka profesorka Prýtová, prťavej profesor Kratiknot). Nebo když se překladatel snaží čtenáři co nejvíc přiblížit postavy příběhu, aby bylo jasné, že nejde o to, jestli se to děje někde daleko, jelikož nemlich stejní lidé se stejnými problémy a maléry žijou i tady, v každém zdejším zapadákově, jako ve Zvonokosech.
Pokud máš na mysli můj příspěvek k diskusi u Tří mužů ve člunu, v podstatě se nijak programově nezastávám toho, že George je Jiří. Reagoval jsem na qwillův komentář k téže knize, kde se navezl do překladu právě kvůli tomu jménu. Ten překlad je vynikající, bez ohledu na to, jak se tam Georgovi říká. Ale kdyby mu překladatel místo Jiří říkal George, nebylo by mi to nijak proti mysli.
Co se týče zkoumání, jak řeší v překladech tykání a vykání francouzština nebo němčina - fakt nevím, kdysi dávno jsem ve francii čítal leccos, jenže žádný island ani jiná exotika v tom nebyly. Mohu jenom říct, že u překladů anglicky píšících autorů se francouzští překladatelé řídili citem stejně jako to dělají překladatelé čeští. nevzpomínám si, že by mně tam něco připadalo nějak zásadně nesprávné nebo jiné, než jak bych to já vnímal česky.
Text příspěvku byl upraven 23.03.16 v 09:48
Island a tykání - jsem velice ráda, že zachovávají v překladech tykání, kdyby ne, spousta čtenářů by si vůbec neuvědomila, nepídila by se,proč že to tak je - je to podle mne právě obohacení čtenáře o další vědomosti, kniha není jen o obsahu.
Navíc - jak jinak lépe by" pasovalo" užívání jmen, která jsou na Islandu brána jako hlavní a my pro ně máme nepřesně označení pouze jako křestní.To, co nazýváme příjmeními oni odvozují od jména rodiče a přidávají koncovku podle pohlaví. Například Yrsa Sigurdardóttir (jen tak mimochodem měla by přijet v květnu na Svět knihy do Prahy) je tedy především Yrsa (řazeno pod "Y" ve všech knihovnách) a potom dcera Sigurdara. Nebo Sigurjón Birgir Sigurðsson (umělecké jméno Sjón - zkratka ze Sigurjón - aby se odlišil) je příjmením syn Sigurðse. I průměrý čtenář podle koncovek pozná tradici přidělování příjmení na Islandu - takže další nový poznatek pro něho.
Tady jsme už u zvyklostí překladů - a u nahozené otázky, jestli překládat do češtiny jména. Přeložit pouze jméno - Jiří Bird, je samozřejmě nesmysl - překládat celé také, některá příjmení ani jak víme nejdou. A překládat pouze jména....je to pak nedodělek podle mého. A to se nezmiňuji o ženských příjmeních :-) ty by to zamotaly úplně - už mnou zmiňovaná Yrsa by byla v překladu dcerou Sigurdara a podobně.
Jestliže je Island zemí dost odlišnou od naší, tak pak by to mělo být znát i z překladu z lingvistického hlediska. To není myslím o kvalitě překladu. (Teď mám na mysli i překlady děl z jiných zemí než z Islandu, našemu národu ne tolik blízkých.)Jen ať to čtenář vidí, cítí. Ten zvídavý a přístupný bude možná nakonec rád, ten tvrdohlavý prostě knihu odloží...
Rozdíl vidím ale třeba už v několikrát přeložených klasických dílech, kde příjmení buď nejsou nebo křestní, které je v historii používáno i jinde než v knižním díle - např král Jindřich. Tohle vše je skutečně o překladatelském úzu i citu. Ale domnívám se, že právě nyní s hojnějšími překlady z jazyků a zemí, na které český čtenář není ještě zvyklý, se určitý standard překladu začíná tvořit - tak hlavně aby byl nejen lahodící oku českého čtenáře, ale i smysluplný.
Navíc i česká ženská příjmení při překladech do cizích jazyků dělají problém, takže možná na cizozemské databázi knih někdo řeší překlady z češtiny :-) .....četl jste někdo českého auora v cizím jazyce a vybavíte si jak tam překládají ženská česká příjmení? Zajímalo by mě to .
Ještě poznámka na okraj, jen tak pro zajímavost: Oficiálními úředními jazyky Islandu jsou Islandština a islandský znakový jazyk neslyšících.
A koho by víc zajímalo, jak je to s tykáním, vykáním a onikáním jinde, tak zde:
https://cs.wikipedia.org/wiki/Zdvo%C5%99ilost_v_r%C5%AFzn%C3%BDch_jazyc%C3%ADch
Text příspěvku byl upraven 23.03.16 v 12:11
evelinaevelina - veliký dík za zajímavé informace a výklady.
A pokud by to někomu nestačilo a byl z Prahy nebo k Praze v dosahu, tak připomínám, že 9. dubna je v Městské knihovně na Mariánském náměstí celodenní Islandský den, kde bude jistě spousta islandistů a islandologů (možná i nějací Islanďané), a tak bude možnost dozvědět se na toto téma něco dalšího.
koka: o islandském dnu vím....bohužel také vím, že tam moc nebudu :-( podle programu tipuji že stihnu možná až tak Velorexy (vezou tam jeden od nás, v ČT jsme ho vynalezli :-) na Islandu a jejich metal - určitě je to ale od tebe výborná připomínka pro pražské
binýsek: v ruštině nevím...v islandštině:
- dcera - je jasná, matka je skoro vždy
- syn - matka vybere někoho z rodiny
- adopce - přebírá příjmení nových rodičů, jestli se nemýlím, tak v případě minima odložených dětí kde není znám ani jeden rodič právo na výběr jména může mít stát a do určité doby také může být bez "příjmení" tam tedy opravdu přesně nevím :-)
- přistěhovalci - když chtějí islandské občanství, musí přijmout islandské "příjmení"
Text příspěvku byl upraven 23.03.16 v 12:25
rozhodně nelze generalizovat - to ostatně v ničem, co souvisí s překládáním a vlastně vůbec v ničem, co souvisí s jazykem. při překládání mě musí vést logika a "duch" příběhu, které jsem povinen "beze zbytku" zprostředkovat čtenáři. a o tom, jak to udělám, co je v daném případě potřeba, co je správné a co ne, rozhoduje jazykový cit. neexistuje žádný mudrc, žádná autorita, na kterou bych mohl hodit rozhodování ve věcech použitých jazykových prostředků. a pokud někdo taková moudra publikuje jako univerzálně platná, to je jeho problém.
Pro zasmání - náhodou mi přišla do ruky knížka Černý jestřáb sestřelen a tam jsem narazil na neuvěřitelný překlad. Velitel Somálců měl u amaričanů pro vojenskou operaci kódové označení Yogi Bear - teda všem dobře známý Méďa Béďa. Překlad - medvědí jogín :-) Někdy člověk žasne.
Výborné jsou taky překlady Bigglese, kdy zjevně autor vůbec neovládá základní technickou a leteckou terminologii. Ale to se objevuje i v TV pořadech - zrovna nadávno jsem díval na pořad o 2. světové válce (už nevím, ale asi to byli Stíhači) - věta, že zadní střelec bombardéru pálil z 7,5mm děla, byla taky dost zábavná.
Spis je to casto chybejici vseobecny prehled, o tom, ze odborne veci by mel po prekladateli projit nekdo s prislusnymi znalostmi ani radsi nepisu, na to dneska nejsou penize ani cas ...
poctivej překladatel si věci dohledá a ověří. není to nesnadné, jenom namáhavé a spotřebuje to čas. na odborné texty dohlížejí lektoři, to je normální, ale na nějakýho bigglese si nikdo lektora platit nebude - nicméně tam zase nejsou věci, které by solidní překladatel nedokázal najít a ověřit i bez odborné pomoci. a na Méďu Béďu stačí google - to by se ovšem někdo musel obtěžovat párkrát kliknout...
Ale uznejte, že překlady vznikaly i před Googlem. Vidím třeba, že Černý jestřáb sestřelen vyšel u nás poprvé v 2002. Překládán byl třeba v roce 2001 - to ještě hledání informací a "informací" na Google nebylo - naštěstí - tak běžné, jako je tomu dnes. A ani G ještě nebyl naplněn tím vším, co dnes.
O nejhorším českém překladu, jaký jsem kdy držela v ruce, jsem slyšela, že před vydání jej četlo snad 10 odborníků. Všichni prý byli spokojeni. A já - naprostá neodbornice - jsem tu knihu otevřela a šla jsem "do kolen". Knize pak jen o vlásek uniklo I. místo v soutěži o anticenu Skřipec. Myslíte, že ten překladatel nebo vydavatel se alespoň zastyděli, nebo nabídli čtenářům vrátit pětistovku? Kdepak.
Na jednom literárním webu (nebudu jmenovat, mnozí jistě víte), právě probíhá zevrubná diskuze nad jedním nepochybně spatlaným překladem z finštiny. Jednou z vyjmenovaných chyb je i skutečnost, že překladatelka nějakého snad nosorožce (omlouvám se, nejdu hledat detaily) vyobrazeného na hrníčku přeložila jako slona. A odborná komunita se tam teď dohaduje, zda je či není jedno, že na kávovém hrníčku nějaké postavy byl vyobrazen slon, a ne nosorožec, když tento údaj nemá vliv na průběh děje. Co myslíte?
Já jsem přeložil spoustu knih v době, kdy jsem ještě neměl doma internet. stálo to spoustu hledání v knihách, telefonování nejrůznějším odborníkům na všechno možné. zajímavý je že například kromě pana Větvičky z botanické zahrady (ten mi pomohl s nějakými rostlinami na Floridě, které autor jakési detektivky považoval za nutné pojmenovat pokud možno místními lidovými názvy) jsem narazil v nějakém fyzikálním ústavu na doktora Sílu - nomen omen. jak jsem řekl, není to těžké, jen namáhavé a zabere to čas.
Vložit příspěvek