Překlady knih / Překladatelé


siena
siena 06.03.2016 v 23:26

Nejsem stylistik, mohu posoudit jen z pohledu obyčejného čtenáře...obě varianty se mi zdají správné.

woodward
woodward 06.03.2016 v 23:40

Hm, správné... jde v podstatě o to, že anglicky píšící autoři mají sklon rozvíjet myšlenky v sáhodlouhých větách i tam, kde ke znázornění "sounáležitosti" s danou myšlenkou poslouží odstavec a přerušení tečkou a začátkem nové věty by ničemu neublížilo - naopak by učinilo text přehlednějším.

reader.007
reader.007 06.03.2016 v 23:46

No jestli mam soudit podle sebe, at jsou klidne vety dlouhe, obcas je sice musim cist vickrat nez je pochopim (to se mi u uspavace hadu Dickense stavalo pomerne casto) ale zase je pak zaruka ze se na ten text opravdu soustredim

siena
siena 06.03.2016 v 23:48

Dobře, jsou čtoucí:) Zdá se, že nejen angličtí, ta má kniha je italského autora.

woodward
woodward 07.03.2016 v 09:20

jak kdy. kdyby někdo chtěl překládat hrabalovy taneční hodiny pro starší a pokročilé, tak mu nezbude než se držet autorova mustru. Ale u Dickense nebo Faulknera se to zvládnout dá. Ona je potíž už v tom, že v rámci pozměňování slovosledu se každá složitější věta musí zpřeházet. A u takových dlouhatánských souvětí člověk musí myslet i na melodii jazyka, na to, kam přijde důraz - a z toho často vyplývá i nutnost přeházet pořadí vět, nejenom slov. Výsledek, pokud se nerozseká na menší uzavřené věty, pak působí prostě nepřirozeně.

reader.007
reader.007 07.03.2016 v 19:55

Pak je to ale neprirozene i u toho originalu. Nemyslis woodwarde ze nas ctenare prilis hyckas? ;-)


woodward
woodward 07.03.2016 v 20:02

nemyslím. jak už jsem tu mnohokrát opakoval, překladatel musí zprostředkovat vjem. to, jak čtený text na čtenáře působí, se musí co nejvíc podobat tomu, co vnímá čtenář originálu. potíž je v tom, že rozdílnost jazyků nespočívá jenom v rozdílnostech používaných slov. je to právě o melodii a rytmu, o "toku řeči", o tom, co je v kterém jazyce "zažité". To co v jednom jazyce vypadá přirozeně v jiném působí jako pěst na oko. V anglickém textu člověka vůbec nezaskočí, když se na jedné stránce třeba třicetkrát zopakuje "he said", she said". Pokud bych v češtině na týchž místech ponechal "řekl", "řekla", bude to strašný. atd.atd.atd.

Text příspěvku byl upraven 07.03.16 v 20:02

reader.007
reader.007 07.03.2016 v 20:13

Jestli mezi vjemy nepocitas i mezi zuby cezene "Kdy uz ta zatracena veta skonci...", tak prosim. Ale autenticita je v haji :-)

woodward
woodward 07.03.2016 v 20:19

Právě že není. Pokud je tam to sdělení celé a je zachován duch vyprávění a všechny nuance, nezáleží na tom, jestli jsou tam tečky nebo středníky - stejně je to většinou všechno zpřeházené úplně jinak. Ta změna sledu je důležitá pro zachování přirozeného toku řeči a pak už je prostě jedno, jestli se souvětí ponechá v celku nebo se roztrhá. Důležitá je gradace - pokud tam nějaká je, ale tu lze vytvořit v rámci celého souvětí i v oddělených větách.

Naias
Naias 07.03.2016 v 23:10

Ja som z angličtiny preložila len pár kratučkých textov (nejaké anotácie a životopisy), zistila som pritom, že proste musím pomeniť niektoré slová a obraty, aby preklad vyznel prirodzene. Ale vety dlhé na desať a viac riadkov som sa nikdy ani nepokúšala preložiť, neskúmala som melódiu a rytmus jazyka ani kam príde dôraz. Nemohol by si uviesť nejaký príklad, kde sa, ako píšeš „celé to desetiřádkové souvětí musí obrátit naruby, rozdělit do kratších celků a znovu poskládat úplně jinak“? Aj preklad aj originál, ak by to šlo.

Inak, ak čítam knihu po slovensky či česky, netrápi ma, či je veta na štyri, desať alebo pätnásť riadkov, nemám s tým problém.

woodward
woodward 07.03.2016 v 23:15

naias: omlouvám se, už je dost pozdě a budu to muset hledat, takže jednou, v blíže neurčené budoucnosti na tebe vybafnu na kterékoliv diskusi, kde se zrovna potkáme. Teď už bych na to ani pořádně neviděl.

Naias
Naias 07.03.2016 v 23:18

Ja počkám.

Witt
Witt 09.03.2016 v 17:51

Tady asi nelze vynést definitivní soud, různé jazyky to mají jinak - francouzština třeba umožňuje celkem přirozené řetězení vedlejších vět (viz např. Hledání ztraceného času), v angličtině to jde taky celkem snadno pomocí polovětných konstrukcí. V ČJ také, ale musí se to, ehm, umět. Schválně nahodím příklad z poslední doby - je rozsekání téhle dlouhé věty Dylana Thomase spíš přínos, nebo ne?
"We returned home through the poor streets where only a few children fumbled with bare red fingers in the wheel-rutted snow and cat-called after us, their voices fading away, as we trudged uphill, into the cries of the dock birds and the hooting of ships out in the whirling bay."
„Pak jsme se vraceli ubohými ulicemi domů. Mezi vyjetými kolejemi šmaťchalo a výskalo jen několik dětí s rudými prsty. Brodili jsme se dál do kopce a jejich hlasy slábly a mísily se s křikem ptáků v docích a houkáním lodí ve zvlněné zátoce.“

woodward
woodward 09.03.2016 v 17:57

až na ty rudé prsty by to šlo. předpokládám že ta děcka neměla prsty od krve, ale zrudlé zimou.

Witt
Witt 09.03.2016 v 18:17

OK, zkusíme hned první odstavec:
One Christmas was so much like the other, in those years around the sea-town corner now, out of all sound except the distant speaking of the voices I sometimes hear a moment before sleep, that I can never remember whether it snowed for six days and six nights when I was twelve, or whether it snowed for twelve days and twelve nights when I was six.
All the Christmases roll down towards the two-tongued sea, like a cold and headlong moon bundling down the sky that was our street; and they stop at the rim of the ice-edged, fish-freezing waves, and I plunge my hands in the snow and bring out whatever I can find.…

„V tom městečku u moře bývaly jedny Vánoce jako druhé. Provázelo je úplné ticho, přerušované jen vzdálenými hlasy, jež někdy slýchám těsně před spaním. Ty Vánoce byly tak stejné, že nikdy nevím, jestli chumelilo šest dní a šest nocí, když mi bylo dvanáct, nebo dvanáct dní a dvanáct nocí, když mi bylo šest. A teď se všechny kutálejí v jednom chumlu k rozeklanému moři jako studený měsíc po nebi nad naší ulicí…“
(Za mě: ne že by to nebyla jedna z možných variant, jen mi je třeba toho středníku líto.)

woodward
woodward 09.03.2016 v 18:26

No jo, to je fakt otázka osobního vkusu. Ale já jsem spíš za to ty věty dělit. Nic z ducha toho vyprávění se neztratí a je to přehlednější a stravitelnější. Jak už jsem podotkl o něco výš, jsou texty ( a autoři), kde to prostě nejde. Pokud má autor v úmyslu čtenáře "zahltit" přívalem, tak tam musí zůstat příval.

Naias
Naias 09.03.2016 v 18:35

Ja sa pridávam k tým bručícím tradicionalistům.

R.E.M.
R.E.M. 09.03.2016 v 18:52

Witt, z které knihy D. Thomase je úryvek? Vánoce jednoho kluka z Walesu nebo je můj tip vedle?

V obou jazycích a verzích zní text pěkně. V češtině mi na délce souvětí nezáleží, pokud má hlavu a patu. V angličtině mě předlouhá souvětí umí potrápit, musím se u nich
stoprocentně soustředit a někdy mi i tak jedno přečtení nestačí.

Text příspěvku byl upraven 09.03.16 v 18:57

Witt
Witt 09.03.2016 v 19:02

R.E.M: Tip byl naprosto správný, bral jsem to odsud: http://www.iliteratura.cz/Clanek/35623/thomas-dylan-vanoce-jednoho-kluka-z-walesu

Naias
Naias 09.03.2016 v 19:47

„Partridge has actually sent me a present. It’s the most hideous teacloth you’ve ever seen. But I think she must like me now because she says she embroidered it all with her own hands.“
„Dear, dear,“ I said, „Partridge is coming on.“

Našla som dva preklady: „Partridge sa prekonáva“ a „Partridge práve prichádza.“ Ktorý je správny? (Slovo is bolo napísané kurzívou).

Text příspěvku byl upraven 09.03.16 v 19:51

Witt
Witt 09.03.2016 v 20:02

To "come on" je tam jednoznačně ve smyslu "zlepšuje". Tedy ano, klidně překonává.

Naias
Naias 09.03.2016 v 20:06

Vďaka, aj som si myslela. Ten druhý preklad je plný takých nezmyslov. V tom prvom zas chýbajú kusy textu. To si človek vyberie.

Witt
Witt 09.03.2016 v 20:16

Tak třeba odeonský překlad Vlasty Dvořáčkové bude určitě dobrý :)

Naias
Naias 09.03.2016 v 21:05

Mám vydanie Knižního klubu 1997 s prekladom Vlasty Dvořáčkovej a tam mi práve chýba dosť textu v porovaní s vydaním Slovenského spisovateľa 1971. Tuším som kdesi čítala, že jedno je preklad anglického vydania a druhé amerického. Mám ešte vydanie HarperCollins 2002 a to súhlasí so slovenským prekladom (ale nekontrolovala som to celé).

rafej
rafej 16.03.2016 v 05:04

Většinou jsem k překladům dost tolerantní, ale poslední dobou mě hodně vadí některé jednoznačně odbyté knihy, ze kterých přímo trčí anglický slovosled a co hůř někdy i doslovný překlad, který v češtině nedává smysl.
Takové knihy mě opravdu mrzí, protože se mi zdá, že nakladatelství vůbec nezáleží na tom, co od překladatele přebírají. Trochu to zavání i neúctou ke čtenářům, jako by si mysleli, že mohou prodat cokoliv a nikdo se nad tím nepozastaví. Pak ať se ale nediví, že prodejnost není taková, jakou by si představovali.

O faktické chyby a další lahůdky taky není nouze. Jako perličku bych uvedla chybný překlad z jedné knihy pro ženy, který mě opravdu pobavil.
Hrdina pozval hrdinku na večeři a protože paní překladatelka neměla ponětí o tom, co je hřebenatka a nenamáhala se to překontrolovat, tak v jejím překladu se celá večeře skládala pouze z jedné jediné mušle. ;-)



Vložit příspěvek