Se kterým autorem jste měli možnost se setkat?
V roce 1997 jsem byla na autogramiádě Jaroslava Foglara, dokonce jsem s ním vyfocená. A v roce 2000 jsme měli na táboře na besedě Miloslava Nevrlého (Kniha o Jizerských horách).
so Stanislavom Rudolfom - náhodne v Prahe - sedel vo výklade a keby okolo neho neviselo množstvo plagátov, tak neviem, že tam je.
s Marie Filipová - dostávala som od nej každý sviatok nádherné blahoželania vo viazanej a najmä neviazanej poetickej forme.
Andrej Reiner.
Kdysi dávno jsem se setkala na akci pro děti s Milošem Nesvadbou. Uzavřeli jsme tehdy výměnný obchod. Já zazpívala písničku podle jeho obrázku a on mi věnoval obrázek s věnováním a podpisem.
S panem Václavem Větvičkou, když ještě dělal ředitele botanické zahrady v Praze. Velice příjemný a milý člověk, samozřejmě výborný botanik. A vícekrát jsem se setkala s panem Jiřím Žáčkem.
Robin Cook,Dick Francis a Felix Francis..všetko to boli autogramiády v Bratislave
Vzpomínám, když jsem se jako mladý kluk v rámci své profese náhodně osobně setkal s panem Jiřím Dienstbierem starším. Tehdy bylo právě před senátními volbami (kam kandidoval) a on se mě zeptal, jestli půjdu k volbám. Já mu řekl, že nepůjdu, protože považuji senát za zbytečný. On mi odvětil, že senát například volí prezidenta. Já mu tehdy řekl, že by prezidenta měli volit sami občané. On s tím souhlasil. Z celého setkání jsem měl velmi dobrý pocit a pan Dienstbier starší patří dlouhodobě k mým nejoblíbenějším politikům. Za největší škodu považuji, že se nikdy nestal naším prezidentem. Nic jsem od něho nečetl, ale vzpomínám na něho jako na dobrého člověka. :-)
Také s Dienstbierem starším a připadal mi velmi moudrý a velmi vzdělaný na rozdíl od syna
Fedor Gál – na dosť dávnom proteste proti fakľovému sprievodu moderných slovenských neonacistov.
Kdysi pradávno na besedě ve Frýdku-Místku s Richardem Konkolskim, když ještě žil v Česku, byl zemitý, upřímný a nadšený. Moc se mi tehdy líbil...A pak - jaksi nezaviněně - s JUDr. Danielou Kovářovou. To ale nechci raději nijak komentovat...Nedávno jsem omylem viděla i její vystoupení v TV Seznam (asi), kde naprosto neuvěřitelně hovořila o feminismu....takže tak.
Jirka Šimáček je můj bývalý kolega z médii, jeho humor miluju a jeho knížky považuji za pořádnou recesi a odvaz...
A vůbec nejčastěji jsem se potkávala s Martinem Reinerem...je to můj oblíbenec a trochu kamarád...
Text příspěvku byl upraven 08.08.18 v 20:13
Kdysi jsem pracovala v knihkupectví, byla to ta porevoluční doba, kdy se hodně vydávaly knihy a občas k nim byla autogramiáda. Některé přímo u nás v knihkupectví, jiné pak s besedou v Domě Slovenské kultury.
Z těch co si pamatuji to byl Tomáš Baťa - Švec pro celý svět, operní pěvkyně Jarmila Novotná, zpěvák Karel Kryl, herečka Lída Baarova... ostatní už si nepamatuju asi se nevryli do paměti.
Nedávno jsem byla na besedě s Andorem Šándorem, zajímavý člověk a zajímavé a hlavně poučné povídání.
Setkání s irskou mystičkou Lornou Byrne bylo pro mě nezapomenutelným zážitkem.
Předminulý týden mě kamarád pozval na křest knihy Trosečník sibiřský od Světlany Glaserové do Literární kavárny v Řetězovce. Akce se moc vydařila. Bylo tam asi 50 lidí, takže jsem měl možnost prohodit i pár slov s paní spisovatelkou, která je moc milá a skromně o sobě tvrdí, že se za spisovatelku stále ještě nepovažuje (ač vydala tři knihy). Kniha samotná je pro mne objevem roku. Styl psaní je podobný, jako u knihy Hana (tedy v tom, že je příběh vyprávěn z pohledu kluka). Samotný autentický příběh je ovšem daleko silnější a dobrodružnější. Myslím, že by se měl stát doporučenou četbou na školách. Škoda, že je ze strany nakladatelství PLUS kniha tak málo propagována. https://www.databazeknih.cz/knihy/trosecnik-sibirsky-386057
Text příspěvku byl upraven 06.11.18 v 04:41
Nikdy by më nenapadlo, že se osobně setkám s Robertem Fulghumem, mým oblíbeným autorem. Bylo to loni a pro mě je to nezapomenutelné setkání.
Slovenský spisovatel Rudolf Sloboda. Téměř asociální způsob bydlení ve venkovském domě s dekama mezi dvěřmi a ty deky byly natlučený hřebíky. Moc dek. U bránky v plotě místo zvonku zavěšená prasklá litinová plotýnka a žufánek, kterým sa na plotýnku tlouklo. Dům bez televize, jenom staré lampové rádio. Maloval obrazy na strop nad sebou. Okno s výhledem na západ ponad řeku do Rakouska (výhled stál za žití na tom místě). Pil jasmínový čaj a svým briskním intelektem tiše analyzoval jsoucno. Pak se jednou oběsil. Originálně - použil zamykací oko na kolo.
Text příspěvku byl upraven 20.01.19 v 21:37
Michel Faber: autogramiáda a křest knihy, byl tam i jeho dvorní překladatel Viktor Janiš.
Vilma Kadlečková: Křest knihy a beseda na Světě knihy
Petra Neomilnerová: Autogramiáda ( a také byla na Světě knihy, beseda s autorkami fantastiky, přítomny byly ještě Hanina Veselá, Františka Vrbenská a Julie Nováková)
Jana Divišová plus její další identity, je to moje internetová známá, nějak jsme se domluvily na setkání a nechala jsem si podepsat některé její knížky
Text příspěvku byl upraven 14.01.19 v 13:19
Drahoslav Machala. Jeho knížka Reportér Hemingway se mi moc líbila.
Dělal pro tehdejší slovenskou vládní stranu. Byl tzv. mečiarovec. Asi politicky hodně rozporuplný člověk. Ale i žoviální, zábavný, taky se žurnalistickým nadáním. A hodně sympatický, komunikativní, s jistým šarmem. Pravicoví novináři a vůbec tehdejší opozice mu nevěděla přijít na jméno. To oni ale nikomu, kto nepapagájuje jejich mantry. Brzo zemřel, byl relativně mlád. Možná mu ti troubové už vypili moc krve.
Text příspěvku byl upraven 21.01.19 v 22:06
Karel Kryl, považujeme-li ho za spisovatele. Byl básník, řekl bych, takže jo.
V kavárně Gremium v Bratislavě na uvedení filmu Kdo jsem. Šarmantní, bystrý, veselost mu hrála v koutcích očí. Uměl rychle vyhmátnout a pojmenovat jádro věci. Lehce sa vypozorovalo, že vládne slovem. Kreslil angažovanou satiru. Takové mastodonty nebo co (Ross Geller by věděl přesněji). Vycházeli v tehdejším slovenském denníku Směna. Kamarádil mimo jiné se scénaristkou Erikou Vincourekovou. Byl jsem v tom hloučku s nima. Nikdy jsem zcela nepřijal jeho trpkost v textech. Třeba mu v skrytosti trpce bylo. Nezapomenu na něj.
Několikrát jsem se setkal s Jaromírem Poláškem, od něhož jsem četl Pověsti a legendy Moravy a Slezska a Moravskoslezské pohádky, často totiž pořádá přednášky. Potkal jsem se s ním například v říjnu minulého roku v Hostinci U Čendy, kde tehdy v rámci oslav 630 let Hodoňovic měl přednášku o historii obce.
já znám osobně Záviše, párkrát jsem s ním popíjel. Ne že by to byl nějaký důvěrný vztah, spíš jsme se párkrát potkali ve stejné hospodě. Jednou jsem taky pracoval pro Petra Jandu, ale mám na jeho aroganci velmi špatné vzpomínky a od té doby se mi Olympic zprotivil
Na střední školu k nám přijela Simona Ingrová (Monyová) na besedu, v knihkupectví na autogramiádě jsem se setkala s Pohlreichem a znám se osobně s Mariem Petrejem (kniha JÁ, VOAYER).
Já na fb aktivně sleduju všechny knihkupectví a píšu si do diáře, kdy má kdo autogramiádu. Paradoxní je, že jsem ještě na žádné nebyl :D
Slovenský spisovatel Peter Štrelinger. Nenápadný člověk bohatýrské postavy. Kultivovaný, pokojný, s rozhledem a vhledem. Pracoval jako novinář ve stejné redakci s Drahoslavem Machalou. Psal v tématech co nebyly taháky, a psal dobře, hladce a s nadáním najít podstatné.
Simon Mawer autor Skleněného pokoje. Ve vile Tugendhat (architektonické předloze jeho knihy) jsem přibližně 2 a půl roku prováděla. Jednou jsem měla tu možnost účastnit se prohlídky pro "VIP", kterou vedla naše skvělá šéfová ing.arch. Černá, ředitelka vily, přičemž této se účastnil i pan Mawer. Já jsem se samozřejmě snažila poslouchat spíše "za dveřmi" abych nezabírala místo důležitějším návštěvníkům, ale pan Mawer se ukázal jako pravý anglický gentleman a stále mě pobízel, ať si stoupnu před něj - abych lépe viděla :) Nakonec jsem mu tedy řekla, že v budově provádím a mám tedy to štěstí v ní trávit výrazně více času, než on. Na základě toho jsme prohodili pár slov, kdy se o moji práci zajímal a choval se opravdu velice mile. I přesto, že mě jeho Skleněný pokoj neuchvátil, jsem byla moc ráda za tuto příležitost se s ním osobně setkat a zjistit, že to je normální, příjemný pán.
Slovenský novinář a spisovatel Ján Čomaj. Hm...taky v devadesátkách "mečiarovec". Ale nedá se říct, že by to dělal politicky huráspůsobem. Jen si dělal dobře svou práci v tehdejším nejsilnějším slovenském denníku Republika. Jako zástupce šéfredaktora. Patrně viděl co za troubu je pan šéfredaktor, ale nedal to znát. Literárně se orientoval na literaturu faktu. Napsal moc dobrý dokument třeba o případu reverenda Jonese. A jiné zajímavé věci. Chodil na frťánka do Umělecké zahrady. S dalšími novináři a spisovateli. Kupříkladu s Vladimírem Mináčem mladším, s Drahem Machalou, s dalšími. Někdy tam udělal i pracovní poradu. Byl moc chytrý a v létě nosil džínovou bundu. Nedělal zbytečnou noblesu.
Vložit příspěvek