Přečtete každou knihu až do konce? Kterou jste nedočetli?
Kní, v době kdy jsem to smazal tam byly jen 4 /čtyři/ příspěvky
Habana
Eraserhead
a dva příspěvky od Naias - každý vedl k jednomu vláknu, z nichž jsem jeden použil k přesunutí
Nedovolil bych si žádný příspěvek neuvést ...
Dříve jsem dočítala téměř vše, ale poslední dobou už to neplatí. Asi jak stárnu, stávám se vybíravější a už se prostě nemám chuť přemáhat a utrácet čas s něčím, co mě opravdu nebaví.
Vliv na to asi má i čtečka, která mi umožňuje mít rozečteno více titulů a některé bohužel, když na ně není ta správná nálada, uvíznou v rozečteném stavu a čekají až na ně zase dojde.
Ale nikdy nehodnotím knihu, kterou jsem nedočetla. To mi připadá opravdu nesprávné, protože kniha není jen o tom, jaký jsem z ní měla dojem. Tvoří ji mimo jiné hlavně celý! příběh, zvolený konec i jakým způsobem byl podaný a celkové vyznění. Jak může někdo knihu správně ohodnotit, pokud se o tohle ochudil?
Rychločtení neprovozuju. Mohla bych, ale úmyslně to nedělám u knih, které si chci užít. Čtu od přirozenosti docela rychle a mám odzkoušeno, že pokud si chci knihu co nejlépe zapamatovat, prožít ji, tak je lepší nespěchat. Ale já má zvláštní zvyk, že si při čtení příběh docela komplexně vizualizuji. Vytvářím si vlastně takový soukromý film, pokud ne pro celou knihu, tak alespoň zajímavé části nebo scény, a to si prostě žádá čas navíc. Ale výsledek stojí za to.
Patřím k těm čtenářům, kteří se snaží dočíst každou knihu. Za cca 40 let čtení jsem nedočetl snad jen 2 nebo 3 knihy. Za totality jsem četl různě "hloupé" knihy, protože ten výběr byl značně omezený - i ty jsem ale dočítal. Posledních 20 let si už vcelku velmi dobře vybírám, takže málokdy se začtu do knihy, která mě opravdu nebaví.
Kdysi jsem se učil rychločtení, ale neprovozuji ho. Jak tu už mnozí zmiňují, knihu si také chci většinou vychutnat, prožít příběh, osvojit si nové myšlenky, poznatky. Stejně jako rafej si často vytvářím soukromý film, příběh mi žije v hlavě vlastním životem. A to chce trochu více času než při nějakém rychločtení. Čtu průměrnou rychlostí asi 1 kniha týdně - tzn. 50 knih ročně. Knihy faktu čtu obvykle pomaleji, beletrii rychleji.
Snažím se přečíst vždy úplně celou knihu, i když mě počátky moc nebaví. Stále věřím v to, že se to třeba časem změní :)
...nebudu se dlouze vyjadřovat jestli dočítám nebo nedočítám - nedočítám, nemám čas číst blbosti /a že je jich na knižním trhu hodně/
...ale vrátím se citací k rychločtení . Kdysi jsem se učil rychločtení, ale neprovozuji ho. Jak tu už mnozí zmiňují, knihu si také chci většinou vychutnat, prožít příběh, osvojit si nové myšlenky, poznatky.
Rychločtení používám přes 30 roků - a tady je zásadní rozdíl mezi tím, co napsal citovaný a co napíšu já...
Rychločtení neznamená, že rychločtenář vnímá text povrchně a nutně si musí méně zapamatovat.
Naopak - Rychločtení využívá při čtení oči a mozek tak, aby získávání informací probíhalo průměrně 3 a více krát rychleji a s výrazně lepším zapamatováním oproti standardnímu čtení.
A protože při rychločtení je daleko větší soustředění, dochází při vnímání více textu najednou k daleko lepšímu pochopení textu a jeho zapamatování .....
A číst rychle od přírody neznamená rychločtení .....
Pajonku, nejspíše to bude tak, jak píšeš - nakonec s tím máš velké zkušenosti, když to tak dlouho praktikuješ. Já rychločtení zkoušel jen kratší čas, ale nakonec jsem měl pocit, že se více soustředím na proces rychločtení než na samotnou knihu. Knihu jsem sice přečetl rychleji, děj si pamatoval ... ale ten příběh jsem neprožil tak, jak by se mi líbilo.
Tak jsem nakonec experimenty s rychločtením ukončil a čtu normálně. Možná jsem to vzdal předčasně a mohl jsem se výuce rychločtení věnovat déle, ale přesto nemám špatný pocit z toho, že čtu knihu 6 dnů místo 2 dnů. Proč by mi koneckonců mělo být líto, že pěkný příběh prožívám 3x déle? :-)
paní Moserová - to , že knihu rychle zhltnete, to přece není rychločtení. Rychločtení se musí naučit a nejde jen o to rychle číst ....učila jste se někdy "rychločtení" ?
...a je zásadní jaký text se čte
pajonek
Jen pro vysvětlení - čtu rychle od přírody - takže moje "pomalé tempo" s vizualizacemi a se vším je tak 80 stran za hodinu.
Když jsem provozovala rychločtení, většinou u odborné literatury, tak jsem bez námahy dosáhla tak 2-3 násobku, ale u knih pro zábavu mi to připadá zbytečné, a proto jsem zmiňovala, že radši upřednostním své přirozené tempo.
Subjektivně jsem měla pocit, že při rychločtení nevnímám tak komplexně a tak dobře si nepamatuju, ale může to být jen důsledek toho, že jsem to dostatečně nezvládla nebo se nesoustředila. Vliv může mít i trochu jiný styl vnímání - lépe si pamatuji slyšené nebo vizuální podněty.
Jinak jak píše Richie1 beletrii si čtu pomaleji taky kvůli tomu, abych s hrdiny knihy mohla prožít delší čas. S některými se člověk obzvlášť těžko loučí. ;-)
Mě se taky občas stane, že sem tam něco nepřečtu celé. Ale když už se stane, že mě kniha fakt nebaví a nemůžu se jí prokousat, tak si vždycky přečtu poslední kapitolu, epilog, aby mě pak třeba netrápilo, jak to tedy dopadlo ;).
Ale zase jsem zjistila, že ty knížky, do kterých se moc nechce, bývají nejlepší :)
Sem tam se mi stane, že nějakou knihu nedočtu, v tom případě ji opravdu většinou nehodnotím, leda napíšu komentář, kde uvedu, že jsem to nedokázala dočíst a příklady z poslední doby: P.C. Cast - Označená, tuto knihu jsem odložila v půlce, přišlo mi, že je dost povrchní, neustále se tam kritizovalo oblečení z konfekce...
Smaragdový atlas od J. Stephense, opravdu mě to nudilo...
Temný plamen (4.díl série) od A. Noël, to jsem zjistila hned na začátku, že to už nedokážu číst, iritovala mě tam jedna postava
a z knih pro dospělé Skladatel bouří od A. Pascuala, zabalila jsem to těsně před koncem, jelikož jsem ztratila zápal pro knihu...
Dá se tedy říci, že se mi to občas stane, že knihu rozečtu a nedočtu, samozřejmě nemyslím knihy z povinné četby, já byla vždy chronický nečtenář povinné četby...
Ale nikdy jsem nepodváděla a vždy jsem přiznala učiteli, že jsem to nečetla, opisování čtenářských deníků není nic pro mne...
PS: Jako malá jsem nedokázala přečíst Macourkovu Arabelu, od M. Bootha Alchymistova syna a bohužel od mého oblíbeného autora Eoina Colfera - Seznam přání...
Myslím, že jsem to vyjmenovala všechno, tedy, to co se mi zapsalo v paměti...
krom Muminů, které jsem už pitvala v jiné diskusi...
Nedočetla jsem knihu Otrok od Sylvy Lauerové. Jinak se mi daří knihy dočítat.
Když se mi kniha nelíbí a nezaujme mě tak ji nedočtu.Ale občas to překousám do poslední stranky.
Vždy se snažím každou knihu přečíst do konce, protože ji nechci odsuzovat hned když přečtu pár stránek a nelíbí se mi to. Raději si udělám, ať už negativní, pořádný názor na celou knihu i když mi přečíst ji trvá trochu déle. Někdy ovšem je kniha tak nesnesitelná, nudná a nehodnotná, že ji přečíst prostě nedokážu. Takové knihy většinou házím rovnou do koše...
Nedočetla jsem např. Rebelky od sarah Mlynowske, po pár stránkách jsem si řekla, že tahle kniha fakt není pro mě, a pak Hobita, protože se mi to po opakovaném poslouchání audioknihy opravdu nečetlo dobře. Jinak spíš odkládám dočtení na neurčito, jako u Posledního upíra nebo Doktora Proktora a prdící prášek. Jinak, jsem schopná přečíst zhruba 300stránkovou knihu za den, pokud mám čas a kniha mě opravdu chytne.
Text příspěvku byl upraven 08.07.15 v 14:00
Nedočetla jsem třeba Atlas mraků - přišlo mi to neskonale nudné. Pak jsem si pustila film a ten byl super. Ale k dočtení knížky mne to teda nenaláká.
Text příspěvku byl upraven 13.07.15 v 11:14
Věci od Markuse Zusaka (kromě Zlodějky knih) a Mrazení, tu největší zrůdnost s jakou jsem měla tu čest.
Vložit příspěvek