Osobní rozvoj, duševní rozvoj, motivace, podnikání
Zdravím všetkých venujem sa literatúre týkajúcej sa osobnostnému rozvoju, autori ako Brain Tracy, Randy Gage, James Allen atd... ak niekto zdieľa podobné zameranie veľmi rád by som tu otvoril voľnú diskusiu zameranú na postrehy z danej problematiky, prípadne odporúčanie na ďalšie diela
som si aj mohol myslieť, že to bude bez reakcie, asi len málo ľudí sa tomuto skutočne venuje a radšej bude čítať drakulu alebo romantické bláboly aby sa mu v noci lepšie spalo a namiesto reality riešil hlúposti
Žádného z uvedených autorů jsem nečetl,nicméně takový Robert Kiyosaki a Donald Trump mi příjdou zajímaví.A s tím řešením hloupostí namísto reality?No nevím,to že někdo přečte Drákulu,nebo cokoliv jiného neznamená,že neřeší realitu..
Osobní růst nemůže se dít pod diktátem nějakého samozvance. Ať je to třebas věhlasný růstový hormon typu Carnegie, Kiyosaki nebo třebas Tracy a Gage, o kterých nevím ani zbla. Mám pocit, že růst pod taktovkou takovýchto emblémů nové doby, kdy se sepisujou i příručky na to jak dosáhnout orgasmu či jak se správně usmát, abychom byli společností bráni za ty správné, není růstem osobnosti, ale jen výchovou pro vskutku přebujelý parazitismus.
Člověk přeci nemůže růst s pokyny. A teď se usměju. Teď zvednu pravici. Zakynklám hlavou. Stoje ráno před zrcadlem necítím se jako idiot, i když si do očí tvrdím, že jsem krásný a že celý svět mě miluje. Kdejaký klasik by blil. Mám pocit, že s ním i spousta zcela neklasických břídilů.
K růstu se lze dostat snad jen přes hlubokou depresi a odpor k sobě samému. Ne čtením prázdných pouček bez faktické hodnoty. A už vůbec ne narcistickou láskou, která je nám tak směle očkována.
Všichni jsme hovna. Jen některá jsou tak krásná, že snad ani v septiku plavat nemusí. Vystavovat je ve vitrínkách.
Každá dobrá kniha o filozofii (láska k moudrosti) začíná tím, že devadesát procent lidského psyché tvoří osobní z k u š e n o s t, tedy empirie.
Kniha z vás jiného člověka neudělá, ani návštěva kostela.
Ale zkušenosti pracovní, mezilidské, toulky, meditace atd.
Někdy se setkávám s názorem, že filozofie je koníčkem jako třeba zahrádkářství.
Ano, až na jednu maličkost, a tou je ten fakt, že filozofie a Bůh po člověku nic nechce, a přece vždy je nad člověkem, vždy bude a s tím je třeba se smířit.
A člověk, může jen něco poznat, víc nikdo nedokáže. A člověk, každý je smrtelný, takže má na to poznání, na vytvoření zkušenosti jen neurčitý čas.
Tolik k osobnostnímu růstu.
Dovolil bych si volně, byť trochu jinak, navázat na herdekfilka.
Hovno, třebas by bylo úpravně zabaleno do dortové krabice, se přesto nestane dortem.
Stejně tak se ze skřeta s IQ 25 po přečtení několika brožur a příruček , případně po spolykání nějakých pastilek nestane rozkošatělá renesanční osobnost. To je mé hluboké přesvědčení plynoucí ze skutečnosti, že přestože tady pobíhám drahně let, se mi s nikým takovým nepodařilo setkat.
Nechci tvrdit, že se člověk nemůže měnit, že se nemůže vyvíjet. Nedosáhne toho ale čtením, ale tím, že bude přemýšlet o sobě, o světě kolem sebe a o životě vůbec (i když bych nešel tak daleko jako WEIL a nenazýval bych to filozofií). A myšlení často bolí - v tom je zakopaný pes. Snadnějším se jeví, přečíst si některou knihu z těch, které neváhám označit za bláboly.
A já bych si dovolil zase volně navázat na WEILa.
Boha je třeba. Však kdo by tu zastával roli toho nevrlého, ale navýsost tolerantního nadsamce.
Nu je pitomé, když umělým roubováním rozkošatělý člověk v průvanu opadá a zbude z něho jen olysalá plaňka. To už mu pak zůstanou jen hřebíky na přikurtování k sebevýsměchu (no asi to slovo neexistuje, no, však co).
Příručky pro růst osobnosti nutí člověka k myšlení, které bolí ostatní, včetně kolemjdoucích. Ale takové myšlení této době tak sluší. Proto ten rozmach plytkých pouček.
Slova filozofie se bojíme, myslím zbytečně - asi dost lidí leká, že je to něco moc složitého, ale není tomu tak.
Filozofii má každý, i když třeba neví, že to slovo existuje.
Ano, i tvor s IQ 25 má svou filozofii.
I když - není to tak dávno, co mě zarazil jeden člověk, který už měl jisté roky a já se ho zeptal, co ho drží při životě a on mi řekl, že o tom nikdy nepřemýšlel.
I kdyby měl někdo IQ 1000, tak stejně bude mít primární, sekundární, terciální potřeby a záleží jak se k tomu postaví...
Bůh je taky zvláštní slovo.
Jak si ho představit? Mojžíšovo desatero říká - Nezobrazíš, ale křesťané, aby lidi měli představu, tak zobrazovali a tak máme tolik podob Boha, i Ježíše, kolik lidí ho namalovalo.
Osobní růst člověk zažívá, i když nic nedělá.
Jde o poněkud paradoxní veličinu. Ano, kdo se naučí nějaký jazyk a jiný ne, tak je mezi nimi tenhle rozdíl...když někdo vystuduje obor ten a onen a jiný ne, tak je mezi nimi tenhle rozdíl...
Myslím, že důvodem proč kdokoli cokoli dělá, tak jsou jeho, tedy lidské POTŘEBY.
Slovo SEBEVÝSMĚCH se mi líbí...Sám na sebe jsem ho mockrát v různých životních situacích použil. Ne, právě tohle slovo, ale smál jsem se té nekonečné malosti člověka a závislosti na této planetě a marnosti všeho...
Prošel jsem takovým obdobím, a nakonec se s tím člověk musí stejně smířit...
SEBEVÝSMĚCH je opak PÝCHY.
Pyšný člověk se stále hlídá, aby neudělal něco špatně, aby se mu druzí neposmívali, aby se neztrapnil atd. A nedá se mu většinou nic vysvětlit, neb potom ani netouží...ani po diskusi...
Možná, že se dá najít i lepší slovo, ale o to přece až tak nejde...I když - kolikrát jsem bojoval s otázkou ---vše má smysl a současně vše nemá smysl...
A takhle člověk uvažuje, než dostane hlad a jde si připravit něco k snědku, či je mu kosa a jde se přiobléci, neb jinak by nemohl dál přemýšlet o tom - že vše má svůj smysl a vše nemá svůj smysl...No, kdybych měl jistotu, že tu budu tisíc let, to je něco jiného, ale právě nic takového nikdo nemá...
V Mechantově příspěvku mne zarazil nádech příkazu, co bychom číst měli a nádech nevole nad tím, co čteme. Já ovšem budu dál číst to, co se mi líbí a občas si možná nad přečteným i zafilozofuji, ale realitu, stejně jako hlouposti, musím řešit dnes a denně, jako každý z nás. Občas mne napadne, že ti, co nečtou vůbec a nepřemýšlí nad smyslem života, jsou možná šťastnější, protože necítí potřebu pitvat se ve svém nitru a berou život realisticky, tak nějak se vším všudy.
Ahoj, kamarádka by si moc přála nějakou knihu o osobním rozvoji, seberealizaci, ale já absolutně nevím, co by se hodilo. Máte nějaký tip?
Abbi: Jo, tip bych měla. Ať se kamarádka vykašle na seberealizaci a osobní rozvoj a žije normální život a hlavně, ať přemýšlí zdravým rozumem. Pak žádné knížky potřebovat určitě nebude.
Jak zbohatnout, jak být hubený, jak být zdravý, jak být štastný, jak, jak, jak.... Nekonečné návody na život, pořád dokola a v jiném hávu.
Nemám nic proti četbě této literatury, páč v ní někdy rád listuji. Dokáže člověka povzbudit, nasměrovat a povznést se nad každodenní realitu. Je nám ale doufám jasné, že se jedná o pouhé směrnice a doporučení. Zbytek, tedy spíše většina už je na nás.
Doporučuji: Pokud máte rádi příchuť duchovna a ezoteriky, tak rozhodně Mark Dzirasa
http://www.databazeknih.cz/knihy/mark-dzirasa-21-dnu-130693
a také Joseph Murphy
http://www.databazeknih.cz/vydane-knihy/joseph-murphy-10260
Pokud jste spíše pragmatik a realista, tak zkuste Ivo Tomana
http://www.databazeknih.cz/search?q=ivo+toman&hledat=&stranka=search
A ještě něco na poslech:
http://www.youtube.com/watch?v=5WkYFwhZ4cg
Hodně štěstí!
hledam knihu, ktera by mi ukazala cestu, ukazala mi jak byt lepsim clovekem.
Opět trocha křesťanského misionářství. Co kdyby se chytla nějaká nová ovečka.
Eicherik, nevím, z čeho tak soudíte? Paní uživatelka odpověděla jiné.
Text příspěvku byl upraven 28.02.16 v 18:58
siena: no a já jen nenápadně varuju paní uživatelku, že se stává objektem náboženské misie jiné paní uživatelky. :-)
nesměle bych se paní Hany zastala, neřekla nic špatného, zastala bych se možná i nového zákona, jsem sice ateista, ale myslím že ježíš byl na rozdíl od Mohameda v pohodě. žil s dospělou ženou , ne se sedmiletým děckem, a nesliboval po smrti padesát panen a chlapce krásné jak perly.
katynais: Pro každého znamená být "lepším" člověkem něco jiného. Obávám se, že taková kniha neexistuje.
Snad bych věděla o knihách, díky nímž se člověk může stát informovanějším, ale zpracování čteného, myšlení a ovlivňování svého chování a jednání, jednotlivá rozhodnutí jsou na každém člověku. Také není marné poznávat sám sebe...
Text příspěvku byl upraven 03.07.22 v 08:09
Abych to vysvetlila, zamilovala jsem se do jogy a poznavam tam lidi, ze kterych vyzaruje tak uzasna energie a klid, ze odchazim nabyta a vyrovnana, tak sem si chtela nacist jak na to:)
Ahoj,
doporučte prosím knihy týkající osobního rozvoje /já vím, já vím, v nadpisu jsem se upsala/, které jste četli a které můžete doporučit. Na tohle téma vyšla miliarda knih a spousta z nich jsou jen takové prázdné sladkobolné řeči o ničem. Chci něco, o čem můžete říct, že vás to změnilo, že vám to pomohlo pohnout se kupředu.
Vložit příspěvek