Knihy, ktoré (žiaľ) nevyšli v češtine či slovenčine

súhlasím takmer vo všetkom.
len poznámka - ak koncom 60. rokov vyrastáte v dedine na konci sveta, kde jedinú kultúru zabezpečuje futbal a kostol, asi to nie je tá správna atmosféra na učenie cudzích jazykov. a ak nie je motivácia z rodiny, tak z toho ani nič nebude. takže sa tešte, že máte osvietených rodičov. mne totiž rovnako prekáža, že neviem hrať na žiadny hudobný nástroj:) jednoducho sa to v čase adorovania nízkosti nenosilo.

dabingom sme rozmaznaní. ale skúste si len tak, z plezíru, pustiť rozprávku - trebárs slovenskú v češtine alebo českú v slovenčine. v mnohých prípadoch je to neporovnateľné, niekedy až šialené. žiaľ, kulturtrégrov máme na oboch brehoch Moravy.

áno, veľmi by ma potešilo, keby také Nakladatelství Lidových novin oprášilo niektoré edície dejín štátov, ktoré sa dnes predávajú za horibilné sumy a aj tak sa nedajú zohnať. akurát som nezaznamenal, že by na to reeagovali, hoci trebárs na stránkach majú aj možnosť, aby čitateľ prejavil záujem o nové vydanie príslušného diela. celá politika vydavateľstiev sa točí okolo jedinej mantry - prežiť. žiaľ. tie malé, idealistické skupiny ľudí to nedobehnú.

nesťažujem sa, čo všetko nebolo preložené. skôr hľadám iné možnosti ako sa v zrozumiteľnej podobe dostať k tomu, čo ma zaujíma.
a nakoniec aj tak skončím pri myšlienke slávneho českého filozofa maxipsa Fíka: „Kolik řečí umíš, tolikrát jsi zvířetem!“

a v dnešnom atomizovanom svete považujem za výhodu už aj to, že používam dva jazyky a v dvoch ďalších aspoň rozumiem, wocogou:)

Máte pravdu, že takové Dějiny Skotska v rámci NLN jsou lukrativním titulem k prodeji. Jejich anketa na reedice se nese v duchu "skutek utek".

Teď mě ještě napadlo k těm večerníčkům, většinou znám obě verze, Smolíkovy i Miazgovcov, zafúľaného Ferdu i výkřiky "Chlapi, naše budzogáne!" ze slovenské verze Mrazíka.
Moji slovenští vrstevníci vždy v debatách český versus slovenský dabing ostře vyžadovali ten český, prý jsou zvyklí a ten slovenský se jim nezdál dobrý. Byli rovněž zvyklí na české knihy, což se postupně víc a víc po revoluci a rozdělení ČSFR projevovalo ve vzájemné znalosti jazyků, určitě byli víc zvyklí na češtinu než Češi na slovenštinu.

nějak jsem to nikdy nevnímal. jako česko-slovenské dítě jsem trávil prázdniny jednou u babky podruhé u bábinky a moje hodně velká přízeň je rozlezená opravdu po celé zemi. dokonce mám jednoho bratrance starostou na Moravě a druhý starostuje v městské části Bratislavy.
nelze ovšem říct, že znalost češtiny a slovenštiny by byla nějak více rozšířená jak v Česku tak na Slovensku. je to spíš pouze idealistická představa nás, co čteme a kultura je pro nás stejně přirozená jako vzduch nebo voda. každou chvilku narazím na tlupy nepřátel, kteří Slováky pohrdavě nazývají „čoboláky“ a stejně tak slyším ozvěnu výzvy „Češi peši do Prahy“. a je to čím dál horší. někdy mám v Česku pocit, že když otevřu hubu slovensky jako bych mluvil maďarsky a to samé na Slovensku, když mluvím česky už jenom čekám, že se někdo zatváří něchápavě a řekne něponimáju... (jistě znáte skvělý český film Volná noha s Mariánem Zednikovičem v hlavní roli:).
prostě svět se stále někam řítí a nejhorší je, že navrch získává blbost.
takže naše lkaní nad nepřeloženými knížkami mi občas připadá jako pláč nad neupečeným dortem na Titanicu. kdyby to bylo v mé moci, nejraděj bych na obrazovce a také knižně viděl třeba Karla Pecha a jeho přítelkyni Šimako, které jsem žral někdy v roce 1968. a jak jsem se dočetl, byl pan Pech někým, kdo v dnešní době moc schází - kultivovaným, vzdělaným, tolerantním a nadevše zapáleným průvodcem, který neustále dělal všechno pro to, aby se vztahy mezi lidmi a jejich sebedůvěra a dovedosti a vzájemná úcta staly normou. (třeba na youtube jsem našel kousek jeho seriálu Tajemství výchovy, mrkněte)
no jo, pfíteli, Šimako už tady není, (jediný Japonec, se kterým jsem v životě mluvil byl pan Eiči Čino, který přednášel na Karlově univerzitě a naučil japonsky slovenského opraváře psacích stojů, aby ten mohl vyznat lásku krásné Japonce, kterou potkal když dělal liftboye v hotelu Carlton, ale to je jiná historie:), Jirka Belčev tragicky zahynul a předešel tak Tomáše Holého a tak to vypadá, že víc než knihu dneska berou lidi do ruky raději ten „budzogáň“ než by se trápili s knížkou.
otázka zní co proti tomu dělat a jak na ně? hŕŕŕ rozhodně ne.