Co je to za knihu - IV
Tereza konečně zaostřila zrak na davy Keňanů navlečených do vlněných čepic. Lidé ze slumů připomínali termity, kteří se v pravidelném, nehlučném zástupu šinuli vpřed. Ta masa Terezu šokovala nejen svým objemem, ale také svou odevzdaností a zarputilostí navzdory chladnému ránu, kdy teplota na náhorní plošině vystoupala jen něco málo přes nulu.
No jo, kdybych nebyla lenoch a šla zalistovat, tak bych nepletla "letošní" Hindrákovou (myslela jsem na Dobrovolnici) s "loňskou" Beranovou :-)
Všechny vůně Afriky, že?
Jasně :-) Ale musím smeknout, to je přehled. Kam se hrabe Bittner (tedy myšleno já), to se nedá srovnat.
Kdepak, hvezdice, to jen když se vy mi trefíte do něčeho, co má děravá paměť ještě nevypustila - nebo nejlépe, co mohu ověřit ve své knihovničce:-)
Je mi jasné, že "má kniha" bude uhodnutá hned, ale tento úryvek si nemohu pro vlastní potěšení odpustit.
"S tím vzájemným pářením," poznamenal , "je to vůbec zajímavá věc. V Praze je číšník černoch Kristián, jeho otec byl habešským králem a dal se ukazovat v Praze na Štvanici v jednom cirku. Do toho se zamilovala jedna učitelka, která psala básničky do Lady vo pastejřích a potůčku v lese, šla s ním do hotelu a smilnila s ním, jak se říká v Písmu svatým, a náramně se divila, že se jí narodil chlapeček úplně bílej. Jó, ale za čtrnáct dní začal chlapeček hnědnout. Hněd a hněd a za měsíc začal černat. Do půlroku byl černej jako jeho tatínek, habešskej král. Šla s ním na kliniku pro koní nemoce, aby jí ho nějak vodbarvili, ale tam jí řekli, že je to vopravdová černá kůže mouřenínská a že se nedá nic dělat. Tak se z toho pomátla, začala se ptát v časopisech o radu, co je proti mouřenínům, a vodvezli ji do Kateřinek a mouřenínka dali do sirotčince, kde z něho měli náramnou legraci. Pak se vyučil číšníkem a chodíval tancovat po nočních kavárnách. Rodí se dnes po něm četní mulati s velikým úspěchem, který u nejsou tak zabarveni jako von. Jeden medik, který chodíval ke Kalichu, nám jednou vykládal, že to ale není tak jednoduchý. Takovej míšenec zas rodí míšence a ti jsou u k nerozeznání vod bílejch lidí. Ale najednou v nějakém kolenu že se vobjeví černoch. Představte si ten malér. Vy se voženíte s nějakou slečnou. Potvora je úplně bílá, a najednou vám porodí černocha. A jestli před devíti měsíci se šla podívat bez vás do varieté na atletické zápasy, kde vystupoval nějakej černoch, tu myslím, že by vám to přeci jen trochu vrtalo hlavou."
Tak to je jasné, ale já nechám prostor dalším, abych to nevyzobala všechno sama :-)
Vystřihl jsem z anglického časopisu Country Life obrázek nějakého ptáčka, který seděl na ořechu. Dal jsem mu název ořešník, stejné jako bych se nijak logicky nerozpakoval napsat, že pták sedící na jalovci je jalovník, případné jalovice..... taky jsem z toho jalovice a tak musím nechat jiným rádcům....
Pajonku, nemá smysl zapírat, jsi prostě na řadě.
Jinak by se mohlo stát, že "....bys ze Světa zvířat obdržel dopis nesmírně hrubého, osobního a neomaleného rázu, ..."
Navíc, dnes jsi ještě pro nás nepřipravil žádnou ze svých ukázek, které nám hezkým způsobem motají hlavy.
...ach jo....a zase jsem o tom někde psal............
„Pane,“ protestoval jsem vztekle, „už toho mám opravdu dost. Teď bych zase já rád slyšel vaše vysvětlení. Co vlastně chcete? Jsem připraven odpovídat na otázky týkající se mého pasu. Máte právo mi je klást. Ale nemáte právo krást můj soukromý majetek. A nemáte také právo slídit po soukromých věcech. Pokud jde o negativ, kterému přikládáte nějaký tajemný význam, není mi známo, že je zakázáno fotografovat ještěrky. Nespáchal jsem žádný zločin, pánové, a je čas k obědu a já mám hlad. Vraťte mi okamžitě aparát, fotografie i pas!“
Chvíli bylo mrtvé ticho. Díval jsem se opět z jednoho na druhého. Nikdo se ani nepohnul.
„Tak dobře,“ řekl jsem a obrátil se ke dveřím.
„Okamžik,“ ožil tlustý muž. „Neplýtvejte zbytečně svým i naším časem! Muž přede dveřmi vám nedovolí odejít. Máme ještě několik otázek.“
„Můžete mě tu sice držet násilím, ale nepřinutíte mě odpovídat na vaše hloupé otázky.“
„Přirozeně,“ řekl tlustý muž, „na to máte podle zákona právo. Ale my vám doporučujeme, abyste přece jen odpovídal, ve svém vlastním zájmu.“
Tlustý muž vzal negativ z komisařova stolu, držel ho proti světlu a pouštěl skrz prsty. „Přes dva tucty fotografií,“ pravil, „a prakticky všechny stejné. To je dost divné, nemyslíte?
...a hned přihazuji eso
Zatýkací formality provedl úředník, malý chlapík, který mě podrobil zběžnému výslechu. Pak mi komisař oznámil, z čeho mé viní. Dozvěděl jsem se, že jsem obviněn ze špionáže, proniknutí do zakázaného vojenského pásma, dále ze záměrného pořizování snímků, čímž byla poškozena bezpečnost Francouzské republiky, a z držení těchto snímků.......
Tak se dívám na poznámky, které mám vypsané z tvých vláken, k tomu, co bych si ráda přečetla, jestli náhodou... Peter Cheyney je asi falešná stopa?
Také se přimlouvám za další indicii pro nás, amatery špionáže. Listuji totiž poznámkami ke knihám, které chci číst podle Pajonkova destera -stera, ale to zdaleka nestačí...
Jednou se přikloním k tomu, že by to mohl být Buchan, následně ihned zamítnu s tím, že by to mohla být alt.hist.
Samá neplodná řešení....
Neodpověděl. Zapálil si čtvrtou cigaretu a nechal ji viset v koutku úst. Vyfukoval kouř a soustředěně hleděl na bílou zeď. „Fotoaparáty mohly být vyměněny ze tří důvodů: někdo si přál způsobit vám nepříjemnost. Nebo se chtěl ve spěchu filmu zbavit. Anebo se to stalo náhodou. První hypotézu můžeme myslím vynechat, protože nikdo nemohl vědět, jestli dáte film vyvolat a jestli s ním půjde drogista na policii. Druhá hypotéza je nepravděpodobná. Snímky byly cenné a dotyčný by riskoval, že o ně přijde nadobro. A proč, když ve fotoaparátu byly zcela bezpečné. Ne, myslím, že šlo o náhodu. Fotoaparáty jsou úplně stejné, mají i stejné pouzdro. Ale kde a kdy došlo k výměně? V Nizze ne, protože jste říkal, že jste si vzal foťák do hotelu a zabalil ho. Na cestě také ne, protože celou dobu ležel v kufru pod zámkem. Muselo to být v hotelu Réserve. Jestli byla výměna náhodná, mohlo k ní dojít jen na veřejně přístupném místě. A teď kdy. Vzal jste si aparát s sebou na snídani, že. Kde jste včera snídal?“
.....všechno začalo v roce 1937............. na Riviéře ...Mluvil jsem s Hitlerem, začala válka o Francii
Text příspěvku byl upraven 07.03.14 v 21:06
..tak ještě kousek ze samého závěru téhle bezva knížečky
„Když večer přijel komisař, seděli Angličané s panem Duclosem v hale a povídali si o vás. Dovolil jsem si po jeho odchodu přijít s vysvětlením, které vás očistilo od jakéhokoliv podezření a současně uspokojilo jejich zvědavost. Řekl jsem jim, že jste z protišpionážního oddělení a že vaše zatčení bylo součástí plánu, o němž ani policie nevěděla nic přesného.“
Zůstal jsem stát s otevřenými ústy. „A vy myslíte, že spolknou takovou pitomost?“
Usmál se. „Proč ne? I historce o diamantové jehlici a cigaretovém pouzdru uvěřili. Chtějí věřit, a to je důležité. Američané vás měli rádi a nemohli se smířit s vědomím, že byste byl zločinec. Uvěřili tak rychle, že to přesvědčilo i ostatní.“
Tak jsem si už tu na svém stolku připadala jak ve válečném stanu, kdy jsem dávala dohromady indicie z ukázky, z mých poznámek a tvých topiců......řekla bych, že bude na hádání potřeba 70 hodin pro mě a ne pro špiona...nebo jsem opět někde sešla z cesty?
Text příspěvku byl upraven 07.03.14 v 21:40
...tobě na to stačily tři hodiny a čtyři minuty - paráda, je to Ambler - 70 hodin pro špiona
...a něco nám zadej
Jméno postavy jsem částečně vytečkovala, protože to by pak bylo opravdu moc jednoduché.
Poprvé mi T.... L..... padl do oka před terasou nočního podniku U tanečnic. Seděl opilý v přepychovém modelu rolls-royce zvaném Stříbrný přelud. ........
.......Vedle něho seděla slečna. Její vlasy měly nádherný temně rudý nádech, její rty se nepřítomně usmívaly, přes ramena měla přehozený modrý norek, v jehož stínu vypadal i rolls-royce jako obyčejný automobil. Téměř. Úplně to samozřejmě nešlo.
Hlídač byl běžný typ vazouna v bílém plášti s jménem restaurace vyšitým červeně přes prsa. Už mu docházela trpělivost.
"Heleďte, vážený," řekl trochu nedůtklivě,"ráčil byste tu nohu vtáhnout dovnitř, abych moh eventuálně zavřít dveře? Anebo je mám otevřít dokořán, abyste moh vypadnout?"
pro Pajonka:Takže mám další knižku do seznámku na přečtení, dívala jsem se, že to je vlastně původně "MAGNETOVKA".
Text příspěvku byl upraven 08.03.14 v 00:34
...jejdanánky tohle mi sem nedávej /hihihi/...na toho jsem moc velkej znalec
.....tak já se s vámi pro dnešek loučím
Text příspěvku byl upraven 07.03.14 v 22:11
Vložit příspěvek