Co je to za knihu - IV
Tento příběh pro děti napsal spisovatel, který je mistrem naprosto odlišného žánru.
Je to Jo Nesbo a Doktor Proktor. Který konkrétně nevím a proto přenechám doplnění někomu jinému.
Lensiiee, ukázka nebyla moc návodná, takže doplním já - Doktor Proktor a prdící přášek. Máš slovo a vítej, už jsem tě tu dlouho nepotkala :)
Děkuji MAS, ale já jsem tu asi jen na skok, aby se jste na mě nezapomněli :-D
Každej druhej den slyším, jak paní Celia ve svým pokoji telefonuje všem těm paničkám. Benefice byla před třema tejdnama a ona se už připravuje na tu příští. S panem Johnnym tam nebyli, jinak bych o tom určitě slyšela.
Letos jsem na plese nedělala, poprvé za deset let. Jsou to sice dobrý peníze, ale já nechtěla riskovat setkání s paní Hilly.
Nezapomněli :) A na tuto knihu též nezapomenu, byla to krása ji číst. Ale přenechám hádáním jiným, jdu dělat cukroví :D
Ticho po pěšině a já už mám upečeno :) Takže Černobílý svět - Kathryn Stockett
Děkuji :)
„Vždycky když dostaneš chuť někoho kritizovat,“ řekl mi, „vzpomeň si, že všichni lidé na tomhle světě neměli takové výhody jako ty.“ Víc neřekl, ale byli jsme k sobě vždycky jistým zdrženlivým způsobem neobyčejně sdílní a já pochopil, že měl na mysli daleko víc. Proto také bývám zdrženlivý v úsudcích; ten zvyk mi otevřel mnoho podivuhodných povah a učinil mě rovněž obětí hezké řádky notorických otravu. Vyskytne-li se totiž podobná vlastnost u někoho normálního, abnormální mysl ji rychle objeví a přimkne se k ní, a tak se stalo, že jsem byl na univerzitě neprávem obžalován z politikaření, protože jsem byl zasvěcen do tajných bolů neznámých výstředních lidí. Většinu těch důvěrností jsem nevyhledával – často jsem předstíral spánek, zaměstnání nebo nepřátelskou lhostejnost, když jsem podle nějakého neklamného znaku zjistil, že důvěrné sdělení je na obzoru, neboť důvěrná sdělení mladých mužů, nebo alespoň způsob, jakým je vyjadřují, mají obvykle sklon k plagiátorství a brzdí je zřejmá vnitřní cenzura. Být zdrženlivý v úsudcích vyžaduje nekonečné naděje. Pořád se ještě trochu bojím, že o něco přijdu, zapomenu-li – jak otec snobsky poznamenal a já snobsky opakuji – že smysl pro základní pravidla slušnosti je novorozeňatům rozdělován nerovnoměrně.
Text příspěvku byl upraven 16.12.13 v 22:52
Nic? Překvapivé, když se jedná o první věty románu, který četlo 676 uživatelů.
Za mou správnou odpověď může náhoda - právě včera jsem přispívala do vlákna o prvních větách knih, tak jsem si trochu víc zalistovala v knihovně.
Zkusím to, co právě čtu (zkontroluji, že jsem to vymazala z profilu):
KUKULÍN: Nene, příteli, jen ho nechte! Ten mládenec se mi líbí, opravdu se mi líbí. Z našich škol vychází dobrá nová směna. (K Šéfredaktorovi tiše) Berete k novinám kdekoho a jsou z toho jen potíže. (Nahlas) Jste důkladný, mladíku, s tím se můžete dostat vysoko.
ŠÉFREDAKTOR: Taky mu to říkám.
ČERVÍČEK: Snažím se.
KUKULÍN: Chcete-li na vlastní oči vidět, jak se řídí zemská poloosa, rád vám to předvedu, můžete toho využít v závěru článku.
Evelino, já jsem to měla opačně, na základě této ukázky jsem narazila na stránku o prvních větách a nakonec na diskuzi zde :)
Nikdo nic? Nebo jsem se netrefila do správného soudku příznivců tohoto vlákna?
Nápověda: autor je našinec a po sametové revoluci zastával i nějaké to místečko ve vládě.
Správně!
Omlouvám se za zdržení (Zapomněla jsem si vlákno uložit do oblíbených na upozornění, a protože se déle nikdo neozýval, tak má pozornost polevila...:-)
Nic se neděje :) Tak já zůstanu u divadelních her, tato je velmi slavná, snad tu nebude moc dlouho .)
JIŘÍ: Jak Došlo k Svatbě. Tak k svatbě došlo takhle. Jednoho dne se myška nafoukla, přiběhla k blonďáčkovi, vystrčila bříško a řekla: Jen se na mě podívej!
DRAHUNKA(vstane...je bílá jako stěna): Mně...se to nelíbí!
NICK (Jiřímu): Přestaňte!
JIŘÍ: Jen se na mě podívej...jsem celá nafouklá. ,,To je nadělení", řekl blonďáček...
DRAHUNKA (jakoby z dálky):...a tak byla svatba...
JIŘÍ:... a tak byla svatba...
DRAHUNKA:...a pak...
JIŘÍ:...a pak...
DRAHUNKA (hystericky): CO? A pak CO?
NICK: NE! NE!
JIŘÍ: (jako k dítěti): A pak bříško zmizelo jako kouzlem...pfff!
Já jsem například nikdy netvrdil tu pitomost o žraloku a o stativu fotografického aparátu, ale dovedete si představit, jak by vám bylo, kdyby se nejkrásnější dívčí ústa, jaká jste kdy viděl, maličko prohnula k pochybovačnému úšklebku a řekla: "Vy a žralok?" Je jistě pochopitelné, jestliže některá má rozhodnutí nesla pečeť přání, abych jednoho dne mohl říci: "Ano, slečno Barboro, já a žralok, já a lev, já a jakékoliv nebezpečí na světě."
Otec s matkou měli zůstat v New Yorku, kde se seznámili a vzali se a kde jsem se narodil. Místo toho se vrátili do Irska, když mně byly čtyři roky, mému bratru Malachymu tři, dvojčatům Oliverovi a Eugenovi necelý rok, a sestra Margareta už byla dočista mrtvá.
Text příspěvku byl upraven 04.03.14 v 11:23
Frank McCourt: Andělin popel - podle zadání by byl hřích neuhádnout.
(Četla jsem i Andělinu zemi, kde se nám Frank vrací zase do Ameriky - ale to už mi srdíčko nezasáhlo tak jako Andělin popel.)
Vložit příspěvek