Četba knih a naše okolí aneb my vs oni
Jak se na Vaše knihomilství dívá Vaše okolí? je jím pohoršeno a nebo Vás povzbuzuje v četbě?
Môjmu okoliu je to jedno. Buď si samo číta a nekecá mi do môjho čítania, alebo nečíta vôbec a o moje čítanie sa nestará.
Mému okolí to je jedno, jenom v knihovně už vznikají vtipné situace typu:
-Dneska jenom dvě knihy?
Nebo když jsem si doma nechala peněženku, číli v ní i kartičku do knihovny, čili občanku na ověření, tuhle výjimku dělají jednou za čas:
-Nebudeme dělat, že vás tady neznáme.
Čili, když do knihovny jdete jednou za rok, měli by jste v mojí situaci smůlu a cestu nadvakrát. Ano, čtení je v životě třeba. Ano, holt jednou za dva týdny musíte do knihovny, ale zase vás tam znají. Takže...
Jinak, mému okolí nevadí, že čtu. Mají jenom problém s tím, co čtu. I když "problém" není to správné slovo. Jenom děda těžko chápe, na co jdou peníze, které mi dává k svátku, narozeninám a Vánocům ;)
Dřív se mi všichni divili, ptali se proč čtu. Dnes jsou nejspíš smíření a nic neříkají.
Lenka.Vilka: já jsem tuto situaci vyřešil tím, že pracuji v knihovně a nikdo se nad tímto nepozastavuje :D
Dovolím se na okamžik také přidružit: kolem mne naštěstí četli, čtou a dá-li bůh, budou i nadále všichni číst. A co říkají? Jaká je ta knížka, co zrovna čteš? ...... Mám v tomhle štěstí od malička a snažím se závislost na knihách průběžně šířit na široké, zejména rodinné okolí....
Pavel7249: při práci v knihkupectví jsem to nemusela taky řešit :) ale je to jako postavit člověka se závislostí na sladké do cukrárny a říct: můžeš si vybrat cokoliv, platím. Tomu svrbění prstů se těžko odolává :D
A to se mi povedlo mít 2měsíční brigádu v Luxoru na Václaváku v listopadu a prosinci, kdy byl největší nával. Chtěl jsem číst a oni přicházeli lidi, jaká drzost
Lenka.Vílka: tak to máte fajnovou knihovnu, já jsem notorický ztráceč průkazky a většinou u pultu zjistím, že jsem si průkazku někam založila a občanku mi neuznají...
Reader.007: kdyby jste je "otravovala" tak často jako já, asi by to vypadalo podobně (beru to zároveň jako procházku, takže dva v jednom). Nevím, kolik lidí návštěvuje vaši knihovnu a jak je velký Varnsdorf (dovolila jsem si kouknout na váš profil), tak nemohu poměřovat...
Zajímavá otázka. :-) Rodina to nijak nevnímá, protože většina čte taky. Ale u mladších kolegů a některých kamarádů jsem z tohoto pohledu brán lehce za exota. :-D
Včera mě pobavila jedna scéna ze seriálu Most!, průkazka do knihovny tam byla brána jako potenciální známka homosexuality. :-D Byl to samozřejmě humor a nadsázka. :-)
Tak to se mi nikdy nestalo, aby po mně v knihovně, pokud jsem zapomněla průkazku, chtěli občanku. A když jsem před lety krátce pracovala v knihovně, tak jsme tam taky v takových případech nevyřadovali občanky.
Eicherik: máte pravdu! I přes ty všechny vtipy, tenhle na mě vyskočil nejhlasitěji!
Nemyslím si ale, že k nám do knihovny chodí tolik lidi. Takže u nás v Mostě tolik potenciálních homosexuálů zase tak moc není :D
Lenka.Vílka: Vy jste z Mostu? Tak to ten seriál musíte vnímat ještě intenzivněji. :-) Byla jste někdy v Severce?
Marylaa: u nás je průkazka navíc nepřenosna. Takže pokud chvíli chcete chodit na někoho.jiného, musíte to nahlásit. Pokud chcete vrátit a nemáte průkazku, jde to bez problémů. I na průkaz někoho jiného můžete vrátit bez problémů. Ale s vypůjčkami to je "drsnější". Protože, jak si jinak chcete.ověřit, že je to vážně ten člověk, když nemá příkaz? Jenom občankou...
Eicherik: všechno jsou to pomluvy. Hotovky vaří skvěle! Na pivo "jen tak" nechodím, jsem dáma :D
Je to "v našem bloku", jak by řekli amejričani ;)
Text příspěvku byl upraven 15.01.19 v 18:55
Jako dítě, jsem měl problém, protože když jsem četl, vůbec jsem nevnímal okolí. No a to se samozřejmě nelíbilo mé mamince, protože mi vše musela říkat minimálně dvakrát. No a zůstalo mi to až do mého nynějšího poměrně vysokého věku, jen dvě změny, jsem mírně nedoslýchavý a maminka mi už dávno zemřela. Druhý bod, ale nahradila moje manželka a navíc díky nedoslýchavosti, to má ještě těžší. Ještě jedna věc, stává se mi, že při četbě vtipné knihy se směji trochu nahlas, ale žádný hurónský smích.
Moje blízké okolí mě zná, ví a chápe. Spousta z nich jsou sami čtenáři. Mám si s kým o knihách povykládat i praktikuji společné čtení. Jen sem tam, když poznám nového člověka s omezeným pohledem, tak se musím v duchu smát. Když dotyčný/á zjistí, že moji vášní jsou knihy a že přečtu tolik (podle jejich měřítek) knih, tak jsou přesvědčeni, že nic jiného nemůžu stíhat, dělat a v jejich očích zákonitě musím žít nudný život.
Jediné, co vadí mému blízkému okolí a kruhu rodiny je mé hromadění knih. Přiložil bych i fotografii, kdyby to šlo. Nenadále mi přibylo přes sedm set dalších knih a můj koutek s pracovním stolem a počítačem teď vypadá.. Asi jako v knihovně bez polic. Takže jediné, co "jim" (ti "oni") vadí je zabírání více a více prostoru. Mé čtení jako takové vadí akorát ve chvílích, kdy se ode mě očekává kupříkladu nějaká společenská účast, či dokonce aktivita.
Skeeve: já mám plnou knihovnu, takže si knížku už půjčuju, jenom ty nejvýjimečnější si kupuju, ale pak je zase problém je někam dát
Já jsem za exota, manžel nečte vůbec, děti ještě neumí, ale oba jim čteme. Můj muž si stěžuje hlavně, když jedeme na dovolenou, protože výrazně zvyšuji váhu zavazadel ;) I když jedeme na víkend mám s sebou minimálně 2 knihy. Jinak už si zvykl. Knihy tahám i do čekáren k doktorům a i tam jsem za exota...
Moje mamka to taky nechápe. "Nemluv na ni, stejně tě nevnímá... Už zase čte..." :)
Text příspěvku byl upraven 15.01.19 v 21:29
To mně jednou sestřička u doktora pochválila, že si v čekárně čtu a nenadavám jako někteří pacienti, že musím dlouho čekat.
Vložit příspěvek