Proč spisovatelé páchají sebevraždy?
Pokud je člověk mladý, je citlivé povahy, nemá třeba dobré rodinné zázemí a nešťastně se zamiluje, pak může k neštěstí snadno dojít.
Pokud to ustojí, tak se po mnoha letech může jen divit, pro koho to chtěl udělat.
Já jsem hlavně koukala na děti.
Kdybych to udělala, tak by se za mně styděly.
Lidi okolo nich - kdyby je potkávali - tak by na ně ukazovali a říkali by:
"Hele, to je ten kluk - nebo.. hele to je ta holka, co její máma spáchala sebevraždu.. "
Medunkovero, to, co píšete je postoj člověka, který není v psychickém koutě.
Mám velmi blízkou kamarádku, která o několik desítek vteřin přežila svůj pokus podřezat si tepny.
Ne žíly, ne na zápěstí, nebyla to žádná demonstrace. Takže od ní vím, že její psychické utrpení bylo takové, že člověk nemyslí ani na děti, ani na to, co by tomu "řekli lidi".
Jeho jedinou motivací je prostě už nemuset snášet tu (fyzickou, psychickou, sociální,...) bolest, kterou mu přináší jeho současná situace.
Její dospělý syn, sportovec, slušně vydělávající, žijící v pěkném vztahu se slečnou, zvolil metodu, která záchranu v poslední chvíli jaksi neumožňuje.
Když teď ona občas dramaticky fňuká, jak se s jeho smrtí nemůže vyrovnat, říkávám jí:
"Kdo jiný, než ty, může vědět, jak se v té osudné minutě cítil?!"
Ale spisovatel fakt nebyl.
Text příspěvku byl upraven 15.07.19 v 11:59
Trochu jinak to vypadá, když spisovatel páchá literární sebevraždu a píše díla, která jsou diametrálně odlišná od jeho předchozí tvorby. V tuhle chvíli mě nenapadá žádný vhodný příklad osobnosti, ale profesní sebevražda určitě existuje.
Text příspěvku byl upraven 15.07.19 v 12:48
Nedokáže se tím akorát, že je autor pouze spisovatelem jednoho žánru a není spisovatelem tak obecně ve všem dobrý? Dnes je normální, že autor píše zároveň knihy pro děti a krváky. Problém je v tom, že většina lidí od něj nečte obojí, takže těžko porovnat, ale asi se to líbí potom oběma skupinám...
Text příspěvku byl upraven 15.07.19 v 13:04
To jsem na mysli neměl, jsou autoři jednoho žánru, píšou třeba ty krváky, ale když zabrousí do historických vod, tak to jim nesedí. Ale sebevražda to neni. Měl jsem na mysli autora jednoho žánru, který prostě od teď píše jinak a čtenáři ho už nevyhledávají
Protože se ukáže jako chyba zkoušet něco nového a občas je lepší zůstat u starého, protože to se autor učil celý život.
(Protože dnes je běžné, že se lidé učit být spisovateli. Místo toho, aby je tam cosi životního a daného v srdci dovedlo.)
Byla to spíš další myšlenka, ale pochopila jsem původní sdělení :)
pro ijcro:
Pro mě je profesní sebevraždou právě to, že spisovatel/ka do omrzení variuje příběh/způsob psaní, který prokázal svou komerční úspěšnost. Dokonce vzývaný Haruki Murakami k tomu směřuje. U nás Viewegh, Vondruška, nebo Monyová.
Pro Lenka.Vílka:
Mě tedy existence kurzů, nebo dokonce studijních
oborů, tvůrčího psaní nijak nepopuzuje, ani neznepokojuje.
Myslím, že dobrých spisovatelů z nich stejně vyjde jen mizivé promile, ale zase se pár lidí naučí psát lepší obchodní/reklamní nebo dokonce SOUKROMÉ texty.
Text příspěvku byl upraven 15.07.19 v 13:51
Souhlasím, já je taky neodsuzuji. Ale pravda je, že nevím, jak to tam chodí. Předpokládám, že tam jde ten, kdo si myslí, že něco umí jenom potřebuje trochu pomoct. Ale ten, kdo tam přijde a hodinu před sebe kouká stále na prázdný papír (znovu, nevím, jak to přesně chodí) a nic nesesmolí, by mě možná ještě chvíli zůstat doma a psát si pro sebe. Potom to tam přinést a na tom pracovat. Pro mě je práce spisovatele prostě v člověku, co lze vypilovat, ale nelze naučit úplně celé (někomu mozek prostě takhle nefunguje). Ano, já ráda poslouchám hudbu, kde jsou třeba kytary, ale respekt, já zůstala poslouchání, protože jinak jsem zjistila, že můj rytmus má záporné hodnoty :(
Asi je to naivní názor, já vím :( a snad jsem vlákno neposlala jiným směrem, než je jeho název (ale to se u živých věcí holt děje)...
Ale pokud to chci jenom k menším věcem, tak proč ne. Kolikrát to zachrání práci (třeba životopis), ale to mě naučili ve škole (čestinář byl průďa...proto mu svými překlepy a nedostatky v gramatice zde na databázi vzdávám hold :D...)
Text příspěvku byl upraven 15.07.19 v 14:11
Podle mě buď někdo shůry má dáno a dokáže vyprávět poutavé příběhy (i když třeba lže), psát básně, prostě má ty správné nápady, nebo to dáno nemá.
Pak jsou samozřejmě řemeslníci, kteří umí bezva psát, ale nic nevymyslí (tzn. nikdy to nepřiznají) a na originální myšlenky potřebují nadhazovače nápadů (ad absurdum, mohou to být třeba i analfabeti, ale s těmi nápady), které už jenom chytí a obalí tím správným balastem (teď mám na mysli recyklační scénáristy, ono je taky umění něco vymyslet ze stokrát omletého námětu).
ijcro: Pre mňa je takým literárnym samovrahom Rowlingová so svojím Prázdnym miestom. Viac k tomu napíšem v komentári pod dielom, keď sa k tomu dostanem.
Adhara: a v tom mají výhodu ti, kteří HP nečetli (třeba já) a potom se jim Prázdné místo líbilo ;)
Kreativita je uzce spojena s hypersensibilitou a sklonem k psychickym porucham, napr. depresi. Skoro by se dalo rict, cim vice je clovek psychicky naruseny, tim lepsi umelec, spisovatel atd.
Tak takhle schematicky přímočaře to tedy, Granado, vážně na tomto světě nechodí. Naštěstí? Bohužel?
Text příspěvku byl upraven 16.07.19 v 05:21
JáJejí: Děkuji za reakci. Tomu, co jste napsala, rozumím a chápu to,
ale nedovedu na to reagovat. Mám to v hlavě, ale neumím to dát ven.
Jen napíši, že té paní je mi moc líto, že přišla o syna.
To je tak velká bolest pro tu maminku, která - bohužel - nikdy, nikdy neodezní.
Medunkovero, já nepopírám, že je to obrovská bolest, ale pokud člověk respektuje právo svobodné volby, své i druhých, a osobně na tom rozhraní taky byl, neměl by synovu předčasnou smrt používat jako výmluvu. Moje kamarádka nepotřebuje lítost, ona potřebuje dospět.
HOWGH.
Text příspěvku byl upraven 16.07.19 v 08:30
Já její:Vy toho asi vážně moc nevíte co?Pokud jste si to opravdu neprožila,tak nemáte ani ponětí o čem sakra mluvíte.
Lenka.Vílka: Myslím, že by sa mi Prázdne miesto príliš nepáčilo, ani keby som predtým neprečítala Pottera.
@Granada: naprosto souhlasím. Právě ta psychická nestabilita je zdrojem inspirace a je jedno z jakého ranku umělec je.
Adhara: určitě, názor vám neberu, při čtení je všechno individuální a protože knihu čtěte, je to něco jiného. Nemám ráda, když někdo tohle napíše a knihu nečetl, takže vy jste jiný případ :)
Text příspěvku byl upraven 16.07.19 v 09:53
@JáJejí: Tvůrčí psaní je jen pro určité povahy (já bych to asi nedal), například pro začínající scénáristy. Ti musí pod tlakem vyplodit něco na přání producenta příp. režiséra a zároveň se trefit do diváckého vkusu. Na kurzu vám sice řeknou jak psát, ale o čem psát už musí dodat každý sám.
Nevěřili byste, jaký je problém "s tvůrčím psaním" pro libo-li dys*ika (jsou prostě lidé, kteří v textu určité věci ani nevidí a nutně potřebují další "normální" osobu, řekněme coby "revidenta")
Za poslední tři dny jsem při klasickém bezcílném šmejdění zde na databázi našla tři autory, co spáchali sebevraždu.
https://www.databazeknih.cz/autori/karin-boye-5949 (její knížku si chci přečíst)
https://www.databazeknih.cz/autori/john-kennedy-toole-1344 (jeho kniha se mi nelíbila)
https://www.databazeknih.cz/autori/alice-sheldon-19541 (její povídka "Jak zatočit s masařkami" ze sbírky "Armagedony," mě dostala).
A tahle autorka se s tím nemazlila. Před sebou ještě zabila manžela, aby ho tu nemusela nechávat.
Další autorka, básnířka, křehká duše, (čímž nemyslím nic špatného).
https://www.databazeknih.cz/autori/teodora-zurkova-73255
Ale na otázku "proč" to také odpověď nepřinese.
První byla básnířka a lesbička z doby Druhé světové
Druhý chlapec, co neunesl kritiku.
Třetí psycholožka, co asi věděla, co dělá.
Další si, dle dopisu na rozloučenou, svůj čin promyslela.
Chce to samostatné vlákno, seznam, rozbor. Brát to smrtelně vážně... Pardon, bývám morbidní.
Text příspěvku byl upraven 27.07.19 v 18:34
"Proč" je těžká otázka.
Odmyslíme-li duševní chorobu.
Znal jsem před mnohými léty jednoho pokrývače, Kabát se jmenoval, který neustále ze střechy vykřikoval, že spadne a zabije se, poněvadž se tak zabil jeho otec i jeho děd (a snad i praděd, jak potom říkali sousedé), a tudíž i jemu to předurčeno jest. Ale dopadlo to jinak. Po alkoholové depresi vzal provaz a oběsil se za komínem.
Je to morbidní? Ne, i takový je život.
Pokud nemají duševní poruchu, tak asi zkrat mozku - stresem, nebo dlouhodobé problémy a v ten moment jiné řešení nevidí.
Vložit příspěvek