Literatura "malých" národů

Zdá se, že nejčtenější jsou Američané, Britové, Rusové, Brazilci ... Vyhledáváte a čtete i autory pocházející ze zemí, které nejsou ve světě literatury natolik známé a proslavené ? Jakého nejexotičtějšího spisovatele jste četli?

Estonský spisovatel Jaan Kross - vybavila se mi knížka Blázen jeho veličenstva. Úžasná kniha, doporučuji.Kross asi nebude moc exotický, ale být příslušníkem malého národa splňuje.
Co se týče větší exotičnosti, tak to jsem se nejdál dostala asi tak k africké literatuře. Nigerijec Ben Okri a jeho Město červeného prachu. (Ovšem trvale žije v Londýně, tak nevím :-) Povídky, na jejichž přečtení musí být člověk dopředu naladěn a hlavně na chvíli zapomenout, že je Evropan.

Vychádzajú u nás vlastne exotickí spisovatelia? A ktorí sú to? Myslíte tých z Ázie či Afriky?
Čo sa týka malých krajín, tak sa mi páčili: A.Szerb - Pendragonská legenda /Maďar/, P.Mercier - Noční vlak do Lisabonu /Švajčiar/, J.Wiese - Tajemství zázračného obrazu /Nór/, a pridávam P. Rankov - Stalo sa prvého septembra alebo inokedy /Slovák/ a P.Vilikovský - Silberputzen /Slovák/.

Text příspěvku byl upraven 09.06.13 v 16:35

Pre mňa majú spisovatelia z týchto "malých" národov, aj keď len okolitých európskych, zvláštne čaro v tom, že často píšu z prostredia svojej, mne málo známej krajiny a dávajú mi takto možnosť trochu preniknúť do ich národnej kuchyne a jedinečnej atmosféry svojej vlasti. Keď niekam cestujem, vždy sa snažím vziať si na čítanie aj niečo od domácich autorov.
Narýchlo ma napadajú napr. Ismail Kadare (Albánsko), Haldor Laxness (Island), Andruchovyč, Kurkov (Ukrajina), Ciocan (Moldavsko)...

Text příspěvku byl upraven 17.06.13 v 15:24

Oblíbila jsem si Kirgize/Kyrgyze Čingize Ajtmatova (ve zdejším životopise má uvedeno Sovětský svaz:-)), zaujal mě již zmíněný Albánec I. Kadare, nemůžu vynechat milovaného Izraelce Amose Oze, přečetla jsem knihu od Peruánky I. Allende - toliko exotika.
Za malé národy bych si přidala Rakušana Thomase Bernharda, u Islandu mám dokonce dva zářezy - Yrsa Sigurdardóttir a Audur Ava Ólafsdóttir, nezapomínám ani na ukrajinského M. Kocjubynského a novodobou N. Sňadanko
A k tomu jsem se rozhodla pokusit přečíst autory pocházející z co největšího počtu zemí světa - opravdu se těším na shánění knih z Mali, Seychell nebo Somálska

Koka: čemu říkáš exotický autor? Třeba Japonsko je pro našince dosti exotická země, ale japonská literatura se u nás objevuje celkem často.

Aiwa a woodward-e, děkuji za nečekané oživení tohoto diskusního vlákna, které už téměř dva roky spalo.
Nejde o to, čemu, resp. komu já říkám "exotický autor", ale koho tak pociťujete vy, ostatní?
A hlavně - exotičnost je jedna věc (tradičně je u nás považovaný za exota každý, kdo pochází z daleka, myšleno vzdálenost od ČR), jiná věc je hlavní název tohoto vlákna - literatura malých národů. Za malý národ nepovažuji národ, který má miliony příslušníků (Maďar, Slovák, Nor, Izraelec, Rakušan), ale Island - to beru!
Upřimně řečeno - japonskou exotičnost mi narušil Murakami, který se tak velmi snaží být světovo-globální (tématy, formou), že tu "japanérii" v jeho dílech zachraňuje jenom několik málo reálií.
Jen pro zajímavost uvedu: právě čtu urugujaského autora, a i to jenom jakýmsi "omylem" - má italské jméno, tak jsem knihu vzala v domnění, že jde o Itala. Jediné, co v zajímavém a hezkém příběhu upomíná Uruguaj, je skutečnost, že květen nazval podzimním měsícem. Nejprve jsem se zarazila, než mi došlo, že no jo - jsme holt na jiné polokouli! Jinak je ten jeho příběh i sloh naprosto "všeplatný".
Aiwa: Ajtmatov je i můj oblíbenec a nikdy nezapomenu, jaký iniciační zážitek mi před cca 25 lety přineslo jeho Popraviště!

Nojo, malé národy... Těch Uruguayců jsou taky miliony, i když jich není moc. takže třeba Slováci jsou malý národ, ale maďaři už ne? Pokud jde o zmiňovaný Island, teď se tu objevily islandské detektivky, pár jsem jich přečetl, ale mě ta skandinávská ponurost moc nebere. zvlášť když si člověk uvědomí, že to jsou země v podstatě pohodové, jenom to podnebí a zimní tma jim nějak leze na mozek. Já se moc nenutím do čtení podle toho, odkud pochází autor. Tedy je pravda, že na ruskou literaturu jsem trochu alergickej, ale to je výjimka daná dobou. Moje máma dlouho po válce nebyla schopná číst zase německé autory. Ale jinak je mi to dost fuk, když mi to padne do oka, přečtu to a když mi to z něj vypadne, tak to nedočtu...

woodwarde, snažila jsem se porozumět tvému příspěvku, ale nejde mi to. Já píšu: "Za malý národ nepovažuji národ, který má miliony příslušníků (Maďar, Slovák, ..)." a ty na to : "takže třeba Slováci jsou malý národ, ale maďaři už ne?" Vážně nechápu.
A pokud jde o Island - doporučuji podívat se na jejich i jinou než detektivní produkci.

K tomu, co píše Koka o Murakamim, bych mohl připodotknout, že z Wikipedie nějaký japanista smazal jeho Norské dřevo jako příklad „mono no aware“ s tím, že to už je moc pozápadnělá forma. Z Islandu nemohu dost doporučit Snorriho Sturlusona a ságy vůbec – i když můj anglický přítel jimi nadšen nebyl. (Omlouvám se za trochu reklamy, ale není to reklama na mne, nýbrž na tohoto mého přítele: http://www.databazeknih.cz/knihy/saga-o-volsunzich-41496)

Koka - jenže píšeš o uruguayi a to není o moc menší národ než právě ti Slováci.

O Uruguaji jsem psala v kontextu s předpokládanou exotičností, ne s málopočetným národem.

Nicméně, z hlediska literatury se za malé národy dají počítat i země jako je česko, holandsko, maďarsko nebo skandinávské národy. Například náklady českých knih málokdy přesáhnou 3000 kusů, zatímco v anglosaském světě je kniha s nákladem 10-15000 buď propadák nebo titul určený velmi úzce definované části publika.