1. Kniha (od autora) z mého dětství
koppy: Ježíš, Steklač vůbec není špatnej nápad! Díky za připomenutí, Boříkovy lapálie jsem jako dítě milovala!
Já jsem sáhla po knize Říkali mi Leni. Pamatuji si, že to byla úplně první knížka, kterou jsem četla úplně sama.
Hrozně ráda bych si znovu přečetla knížku Námořník Pepík a opička Rrra od Antonína Zhoře. Jenže nikde ji nemůžu sehnat. Protože v dětství jsem měla spoustu oblíbených autorů, určitě si vyberu i z jiných autorů - Foglar, May, Rudolf ...
Námořník Pepík a opička Rrra ....jeden antikvariát ji nabízel za 15 Kč ....druhý za 888 Kč
...jenom pro zajímavost...
Dodnes si pamatuji, jak mi tatínek ukázal svých 6 sešitů Rychlých Šípů (vydáno 1969). Naprosto mě to uchvátilo. Bohužel nebylo možné sehnat další díly, tak jsem to četl pořád dokola. Nostalgicky si tedy zavzpomínám na svůj první komiks.
No, co si představit pod heslem "Kniha (od autora) z mého dětství"? Pokud vypustím část v závorce, mohu zde uvést knihu z mého dětství, ke které se během svého života stále vracím a která mi stále má, co říci. (např. Malý princ).
Pokud nevypustím část v závorce a autor knihy z mého dětství píše nebo psal i knihy pro dospělé, tak sem mohu dát i jinou jeho knihu, kterou právě čtu?
Já jsem si dala od Jindřicha Plachty Pučálkovic Aminu, na kterou s láskou vzpomínám ze svého dětství u babičky a bylo to krásné pohlazení. Děkuji čtenářské výzvě - jinak by se mi do ruky nedostala! Krásně jsem si zavzpomínala i nasmála.
Některé knihy Františka Hrubína jsem už jako dítě uměla zpaměti. Jsou krásné. Moje dospělé děti si je také pamatují dodnes.
Text příspěvku byl upraven 22.01.22 v 23:21
Milovala jsem Děti z Bullerbynu, od Astrid Lindgren jsem četla ještě Pipi, ale ta mě zas nebavila. Do výzvy se, pokud je to možné, snažím číst knihy, které jsem ještě nečetla. Zkusím tedy od ní Bratři Lví srdce, tu vůbec neznám. Jinak si myslím, že do dětství se dá počítat i ten předpubertální věk kolem 13 let, takže klidně bych sem počítala i Meg Cabot a její Princezniny deníky nebo sérii Mediátor.
Tak v dětství hlavně pohádky. Babička mi četla třeba pohádku o bratříčkovi a sestřičce od Boženy Němcové v její pohádkové knížce, tu jsem nejvíc milovala. Dále pak sama jsem si četla Děti z Bullerbynu (Astrid Lindgren) nebo Mikulášovy patálie (Jean-Jacques Sempé), Honzíková cesta (Bohumil Říha) . Nebo pak ještě Tomas Brezina Kočičí holka atd.
Neználka od Nikolaje Nosova.
Bratři Lví srdce od Astrid Lindgren.
Tak mne napadá:
Jak vlastně definovat své dětství?
https://cs.wikipedia.org/wiki/D%C4%9Btstv%C3%AD
A kniha, kterou jsem sama četla? Nebo mi ji někdo předčítal?
A co někdo s poruchou čtení, kdo se naučit číst až v dospělosti?
A co ti, co nikdy nedospěli?
A co ti, co začínají dětinštět?
Text příspěvku byl upraven 12.02.22 v 20:15
Alena3278: mě zde odsouhlasili věk 14, za což jsem vděčná :D
Takže si přečtu stejnou knihu, kterou jsem přečetla tehdy, a jejíž autor se stal mojím oblíbeným v dospělosti. Což za mě bude symbolický :)
Ale všechno se dá řešit individuálně. Stejně tak tenhle bod :)
Text příspěvku byl upraven 12.02.22 v 20:23
Ad alena3278: Jak chcete, pokud si to dovedete obhájit sama před sebou. ;-)
Těch je.... A protože pracuju v dětské knihovně, tak prostě čtu knihy od autorů mého dětství vlastně pořád!!!
Ono bylo velmi těžké vybrat, protože já byla od dětství velká čtenářka a přijde mi nespravedlivé vybrat z toho množství knih jen tu jednu jedinou... Někteří autoři dětských knih mě v mém raném ládí minuli, od jiných jsem zase přečetla vše, co od nich mohlo kdy vyjít... A tak jen namátkou vzpomenu Školák Kája Mařík, Jasmínek v zemi lhářů, Kluci, holky a Stodůlky, Luisa a Lotka, pohádky všeho druhu - Němcová, Erben, Říha a mnozí další, Dášeňka, Devatero pohádek, Povídání o pejskovi a kočičce, Rumcajs, Pohádky z pařezové chaloupky, Bubáci a hastrmani, Mikeš, Broučci....A dost - je jich víc než dost, popsala bych celou stránku... A že by to byly jen knihy z dětství? Ne, já se k nim v 50 letech opět vracím a těším se, jak je budu předávat dál svým budoucím vnoučatům...
Text příspěvku byl upraven 17.10.22 v 10:31
Díky čtenářské výzvě si konečně znovu přečtu Gabru a Málinku, na kterou moc ráda vzpomínám a kupodivu si i něco z ní pamatuju. Ještě mě napadla Honzíkova cesta, ale to počkám, že ji přečtu jednou vnoučeti .
Mě ke čtení nikdo nevedl, a tak mě zaujalo, když jsem zjistila, že je na obecním úřadu knihovna. Půjčovala jsem si Němcovou a Erbena, jejich pohádky. A nepátrala jsem po tom, co vychází. A teď mě zaujala kniha, hlavně tedy názvem Kopretiny pro zámeckou paní, tak asi zvolím tu.
Vložit příspěvek