Kluby poezie diskuze
Bohumil Hrabal
V jedné z bočních libeňských ulic, v předměstském činžáku, bydleli spolu v podnájmu dělník ve sběrně starého papíru Haňta a nástrojař z ČKD Vladimír. Dva samorostlí filozofové, kteří se o krásách skutečnosti vyjadřují různými uměleckými prostředky: jeden slovem, druhý graficky. Jejich věčně okouzlenýma očima pozorujeme tehdejší život. Slovo poezie v titulu knihy upozorňuje čtenáře na to, aby v textu hledal spíš básnickou evokaci radostí a smutků, než souvislý, na logice vystavěný příběh.... celý text
Diskuze o knize (1)
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2000 |  Ostře sledované vlaky |
| 2009 | Postřižiny |
| 2007 | Obsluhoval jsem anglického krále |
| 1978 |  Slavnosti sněženek |
| 1964 | Taneční hodiny pro starší a pokročilé |
„Někdy se mi objeví hajný z mého dětství, který chytil do obráceného futra rukávu pod trámem fořtovny kunu, a místo aby ji spravedlivě zabil za to, že mu sežrala kuřata, hajný vzal hřebík a vrazil ho zvířátku do hlavy a pustil ji a kuna naříkala a běhala tak dlouho dvorem, až umřela. A rok na to syn hajného byl zabit probíjejícím proudem při obsluze míchačky na maltu. Včera se mi zničehonic objevila tady pod baldachýnem postava myslivce, který když v lese překvapil ježka, aby ušetřil patronu, zašpičatil kůl a vrazil jej zvířátku do břicha, tak likvidoval všechny ježky, které potkal, až do té doby než ulehl s rakovinou v břiše a umíral pomalu, tři měsíce, stočený do klubíčka, jako ti umírající ježci.“