Vasilij Makarovič Šukšin

První moje seznámení s V. Šukšinem bylo v kině - v roce (asi) 1984, když jsem studovala v Praze, byla nějaká akce s promítáním jeho filmů, viděla jsem Červenou kalinu a Pozvi mě do světlých dálek a začala jsem se shánět po knížkách. Což bylo snadné, protože jich bylo v každé knihovně několikero. Později jsem viděla ještě film Třesky plesky (a byla jsem v sále sama, mimo mě tam seděl jen nějaký spící opilec, ale byl to přece jenom sovětský film, tím pádem se promítalo i tak). Líbily se mi ty filmy všechny moc, i knížky, i V. Šukšin v nich jako herec, i jeho krásná a sympatická manželka Lidija Fedosejeva.

A pak ještě běžel ve filmovém klubu Váš syn a bratr, což bylo natáčeno v altajské vesnici na břehu řeky Katuně (nevím, jestli to byly přímo autorovy rodné Srostki, ale možná ano). Hráli tam obyvatelé té vsi a bylo to takové, jako by postavy z Šukšinových povídek vyšly ze stránek knih a ožily. Já vím, to se dá říct vlastně o každém dobrém filmu, ale jestli někdo z vás viděl tenhle, tak mi možná porozumí, proč to píšu zrovna o něm.