Terry Gilliam

„Pokud je něco jednoduché, nedělám to. Pokud je to téměř nemožné, pokouším se.“ - Terry Gilliam

Nikdo by to nikdy neřekl nahlas, ale podle mě nejzásadnější člen Monty Python, který udělal valnou většinu jejich práce (pomineme-li Flying Circus, tak Meaning of Life, Holy Grail, Life of Brian, celá trilogie nese naprosto citelný rukopis, který můžete spatřit i u pozdějších filmů, na nichž Gilliam pracoval, jako Král rybář, 12 opic, Strach a hnus v Las Vegas, nemluvě o Crimson Permanent Assurance, krátkém filmečku, uvedeném před Meaning of Life). Rovněž, jako já, je Terry obdivovatel Kafky, občas se dokonce objeví i v Praze. Jeho imaginace snad nezná hranic. Z uměleckého hlediska je pro mě Terry tou nejzásadnější osobou, ať už ve sféře scénáristické, výtvarnické, ilustrátorské nebo režijní, v něm jsem se zkrátka našel. Onen absurdní fantaskní pohled na vše obyčejné. Smýšlím velmi podobně jako on, v mnoha ohledech a proto je mým velkým vzorem. Jenom mě trochu mrzí že po fiasku s natáčením The Man Who Killed Don Quixote, které je zachycené v dokumentu Ztracen v La Mancha, o němž Woody Allen pronesl, že "Toto je noční můra každého režiséra", tak od té doby jakoby Terry rezignoval a začal už tasit trochu slabší nebo podivnější kalibry, kterým nejsem schopen buď dost dobře rozumět a nebo už mi toto období zkrátka nic neříká. I když je s Terrym obtížná domluva z pozice producentů (přezdívku Captain Chaos nemá jen tak pro nic za nic), i přesto zamrzí, že talent tohoto člověka jde poslední dobou absolutně vniveč.