Sarah Kane

Mám hry Sarah Kane poměrně rád díky své slabosti pro dekadentní poetiku i díky jejímu básnickému talentu. Je ale smutné, že se podobně jako většina současných autorů pokoušela "prolomit bariéru apatie" šokováním skrze explicitní násilí, brutalitu a tak dále. Ty metody mají své kouzlo, svůj smysl, ale ne schopnost zachránit lidstvo od cynismu.

Mám totiž dojem, že skrze pouhé zesilování stylu dosáhne leda toho, že si jako diváci zvykneme na ještě větší svinstvo a hranice apatie si ještě více rozšíříme. Cennější by se mi zdálo pokoušet se zachycovat lidské bytosti v jejich hloubce. Tedy klást důraz na kvalitu, nikoli kvantitu. Alespoň ze své zkušenosti vím, že mě takové momenty "vytrhávají z konceptu" mnohem trvaleji než jednoduché šoky, co vyprchají další ráno.