Maria Treben

Rakouská bylinářka Maria Treben je skutečný fenomén a jako jeden z nejdůležitějších průkopníků vědy o léčivých rostlinách si vydobyla pevné místo v dějinách.

V 80. letech 20. století se stala slavnou díky svým dvěma knihám: Zdraví z boží lékárny a Maria Treben's Cures. Její první kniha byla přeložena do 24 jazyků a prodalo se přes 8 milionů výtisků.

Treben se účastnila seminářů a prezentovala na konferencích o přírodních léčebných prostředcích v Německu, Rakousku a v celé Evropě, její přednášky přitahovaly stovky lidí.

Je vnímána jako průkopník obnoveného zájmu o přírodní prostředky a tradiční medicínu na konci dvacátého století.

Dlouhá léta měla Maria pocit, že stále slyší vnitřní hlas nabádající ji, aby radila lidem, jak použít byliny. Po smrti matky v r. 1961 tento hlas ještě zesílil. Navíc se setkala s velkým rakouským biologem Richardem Weilfortem, který jí otevřel dveře k účinkům všech rostlin, co znala. Maria se pustila do četby starých knih o bylinách, rozmlouvala s lidmi z venkova, vyráběla svoje první esence podle starých receptů a pronikala hlouběji do tajů léčivých bylin. Svou první přednášku měla na žádost okolí během jednoho pobytu v lázních, kde se prováděly procedury dle faráře Kneippa (jeho léčebné metody nadšeně používala Mariina matka) a sklidila obrovský úspěch. Následovalo množství pozvánek a proseb o písemný záznam Mariiných zkušeností, na něž odpovídá články v církevních novinách a následně i souborem textů Zdraví z Boží lékárny.
Po přednáškách v Německu následovala také cesta do Ameriky, kterou v té době již 77-letá Maria Treben zvládla obdivuhodně dobře. Z velkého množství dopisů, které Marii přicházely, byla později sestavena také kniha Léčebné úspěchy Marie Treben.

Po ukončení lycea začala Maria pracovat v redakci listu Prager Tagblatt a současně i pro spisovatele Maxe Broda, se kterým se zde seznámila. Na jedné z pravidelných návštěv pražské opery, kterou velmi milovala, se potkala se svým budoucím mužem Ernstem Gottfriedem Trebenem. Po svatbě v roce 1939 se přestěhovali do manželova rodného domu v Kaplici na jižní straně Českého lesa, kde se jim o pár let později narodil jediný syn Kurt. V roce 1945 byla celá rodina odsunuta, Ernst byl uvězněn a Maria strávila se svým synem dva roky v německých uprchlických táborech, kde málem zemřela na tyfus. Zachránil ji vlaštovičník a další byliny, které jí pomohly od žloutenky a jiných zdravotních potíží. Svého synka pak po dlouhém boji vyléčila pomocí mateřídoušky. I v tomto velmi těžkém období si Maria zachovala svou přátelskou a veselou povahu, pracovitost a silnou víru v lepší budoucnost. Koncem roku 1947 se manželé konečně znovu setkali a našli nový domov v Horním Rakousku. Zde se také Marii dostal do ruky recept na výrobu švédských kapek dle starého rukopisu Dr. Samsta, které od té doby často používala.

Z jedné strany obdivovaná, z druhé pronásledovaná musela čelit Maria Treben také mnoha útokům a pomluvám často ze světa lékařů a farmacie. Ona sama přitom nikdy neznevažovala medicínu a naopak upozorňovala na to, že diagnózu musí stanovit lékař. Sama se nikdy nepouštěla do žádných experimentů. Byla to velmi skromná žena, která považovala za svou povinnost pomáhat lidem navracet zdraví a předávat své zkušenosti. Za skutečného lékaře však považovala sílu Boha, jenž se skrze byliny projevuje. A ona sama je pouze „Boží lékárnicí“ v jeho zahradě. V roce 1988 Marii velmi těžce ranila náhlá smrt milovaného manžela, se kterou se vytratila i její chuť do dalšího života a téměř přesně po třech letech 26. července jej následovala. Odkaz Marie Treben však žije dál ve všech, kteří zkoumají byliny a řídí se jejími radami a zkušenostmi. Odměnou je pak lepší zdraví, více energie a dobrá nálada.

Používala tradiční přírodní prostředky z Německa a východní Evropy - pouze místní byliny, a součástí léčby byly vždy rady v oblasti výživy. Běžně používala tymián, vlaštovičník větší, česnek medvědí, rozrazil, puškvorec, heřmánek, kopřivu a kontryhel. Léčila širokou škálu potíží od lupénky přes zácpu a cukrovku až po nespavost. Používala své vlastní recepty i tradiční léčivé prostředky, jako Švédské kapky, o kterých věřila, že jsou všelékem.
Některé z jejích prostředků a rad se ukázaly jako kontroverzní, stejně jako všechny přírodní léčebné kúry, neboť je obtížné prokázat jejich účinnost. Přesto jsou její díla stále populární a jsou zmiňována kvůli jejím podrobným znalostem evropských léčivých bylin.

V roce 1945, po skončení druhé světové války, se stala spolu s manželem Ernstem Gottfriedem Trebenem obětí vyhnání Němců z Československa. Několik let žili v uprchlických táborech, než našli útočiště v Rakousku a usadili se v roce 1951 v Grieskirchenu. Zemřela v roce 1991.