Karel May

Karl May a Jules Verne, to jsou moje největší srdcovky. O prázdninách jsem v nich dokázal ležet celé dny a prožíval s Vinetouem, Old Shatterhandem, Hádží Halefem, Selimem, Old Firehandem, Old Deathem, Dlouhým Davym a Tlustým Jemym, Samem Hawkinsem a dalšími jejich dobrodružtví. Závidím Kakly Mayovi jeho představivost.

Morální kodex Old Shatterhanda / Kary ben Nemsího, ten je skutečně hodný následování. Chybu dělá ten, kdo mayovky odbývá jako jenom pro děti, nebo jenom dobrodružné... kdepak! ‎„Nepohrdej příště cizincem jen proto, že je cizinec. Dobrý člověk je tvým bratrem, i když není z tvého kmene. A zlý a zrádce zůstane zlý a zrádce, i když se narodil pod tvým stanem. Příště suď lidi podle činů a měj jedno slovo pro všechny, ať jsou to Targiové, Arabové nebo Frankové. Pak teprve budeš vskutku velký šejk.“

Jeden z mých oblíbených autorů v dětství. Nedokážu si představit, že bych v dětství nečetl dobrodružné příběhy apačského náčelníka Vinnetoua. Například samotná série Vinnetou, Poklad ve Stříbrném jezeře, Petrolejový princ, Mezi Supy nebo Old Surehand. To samé platí i o jejich filmových protějšcích.

Asi jako každý malý kluk, i já jsem miloval dobrodružné příběhy a nejraději jsem měl ty od Karla Maye. Jeho historkám o indiánech nešlo odolat, tím spíše, že byly krásným způsobem převedeny na filmové plátno. Své nejkrásnější dětské filmové zážitky mám v paměti spojené s obrazem hvězdnaté noční oblohy nad hrádeckým letním kinem a se zářícím stříbrným plátnem. Série filmů o náčelníkovi Apačů Vinnetouovi pak patřila k těm málo filmům, které dokázaly letňák spolehlivě zaplnit. Byla to krásná tradice, v níž se náklonnost k Vinnetouovi dědila z generace na generaci. Nejen pro mne byl Vinnetou největším dětským idolem. Mayovky v nás probouzely něco jako povědomí o vyšším principu mravním. Kladní hrdinové byli až pohádkově čistí a čestní a my chtěli být jako oni- chtěli jsme stát na straně Dobra. Tehdy jsem si začal nevědomky utvářet svůj vlastní hodnotový žebříček a Vinnetou s Old Shatterhandem přitom sehráli zásadní roli. Kdybych se v dětství nesetkal s Karlem Mayem, vyvíjela by se moje osobnost asi jinak- tento německý spisovatel na mne měl velký vliv. Koneckonců byl jedním z pár autorů, kteří ve mě probudili touhu vymýšlet a psát vlastní příběhy...

S knihami Karla Maye jsem zacla asi v 7 mi letech a s filmem snad ještě dřív. Ted je mi přes dvacet a stále se k nim vracím. Ano, jsou predvidatelné a osud postav jasný, ale právě proto jsou tak úžasné. V dnešní době, kdy člověk zapne tv a jsou zde samé hádky, podvody, nevěra, vraždy nebo laciné telenovely a donekonečna se opakující děje. Když začnu čist tyto knihy úplně se do nich ponořím a nemůžu se odtrhnout. Knihy na celý život

Tak jsem si chtěla udělat trochu přehled, ale asi to vzdám. V naší domácí knihovně máme kolem 110 mayovek. Počítala jsem to před 5 lety, ale už si to přesně nepamatuji. Taky jsem se na nich učila číst - je tomu drahně let. A nejvícekrát přečtené nemám indiánky, ale Ve stínu padišáha - 6 dílů Kary ben Nemsího ze začátku 70. let. Poslední díl Žuta, ať nekecám, asi 20x s důmyslnou pastí v jeskyni drahokamů za milířem a provazovým žebříkem v dutém stromě.

Úplně nejdřív byly filmy. Ne že bych v té době neuměla číst,ale nebylo kde do knihovny.A pak přišly knihy-všechny,co jsem mohla přečíst.
I přes jistou nechuť k přemoudřelému Shatterhandovi a Kara ben Nemsímu a všem těm stále se opakujícím zápletkám,jsem mayovky milovala a jsem jim vděčná,že mě nasměrovaly k zájmu o dějiny původního obyvatelstva obou Amerik.
A ještě něco musím vyzdvihnout-ve všech knihách,co jsem zatím četla (protože díky internetu mám v e-knihotéce ještě spoustu,které jsem nečetla) je slyšet veliké a hlasité poselství o toleranci,přátelství a respektu lidských bytostí k sobě navzájem

Já vím, že používal jedno schéma, vím, že je to mile naivní, a jsem si vědoma veškeré kritiky, která zřejmě platí. Ale já ho celé dětství milovala a přečetla jsem všechno, co u nás do 70. let vyšlo, a to několikrát. Doma jsme měli jen Vinnetoua (zato ale toho třídílného, to mi kamarádi záviděli!) a Žuta, ale v místní knihovně jsem byla každý týden a první, po čem jsem šla, byly mayovky; o ty byl boj. Ale hlavně chci napsat: mě jeho knížky morálně ovlivnily, opravdu. Jako byl don Quijote poblázněný rytířskými romány, já chtěla taky - pod vlivem mayovek - bojovat proti zlu a za větší spravedlnost.

Nejdříve jsem zbožňoval filmy a pak jsem se dopracoval ke knihám které jsou ještě lepší.
Jenom nechápu jak to ten člověk mohl všechno stihnout napsat. To nespal a nejedl? Vždyť toho je strašně moc. Každopádně ho už strašně dlouho obdivuju

Na mayovkách jsem se ve druhé třídě naučila číst. Srdeční záležitost.

moc hezky to napsal Jan Skácel zde:

http://www.cesky-jazyk.cz/citanka/jan-skacel/kdo-byl-karel-may-jedenacty-bily-kun.html

„Milý čtenáři, jestlipak víš, co znamená slovo greenhorn? – Je to nanejvýš mrzuté a neuctivé označení pro člověka, kterého se týká.
Anglické green je zelený, a horn tykadlo. Greenhorn je tedy člověk, který je ještě zelený, tedy nový a neznámý v zemi, a proto musí svá tykadla vystrkovat opatrně, nechce-li se vydat v nebezpečí, aby se mu vysmáli . . .
Greenhorn je právě greenhorn – a takový greenhorn jsem byl tehdy i já . . .
Nedomnívejte se však, že jsem byl přesvědčen, nebo jsem měl pouze jen tušení, že toto urážlivé označení se na mne hodí! Ó ne, neboť největší zvláštností greenhorna je právě to, že za greenhorny považuje všechny ostatní lidi, sebe však nikdy.“

*

Poznáváte úvod nejznámější májovky? Jste šťastní lidé. A pochopili jste, že je určen právě vám a bezezbytku s ním souhlasíte? Jste nekonečně šťastnější. Toto poznání totiž je a ještě dlouho zůstane většině nepřístupným. Dokonce ani nevědí, o čem se tu mluví, natož aby se snažili čtené prožít. A že výraz „země“ může mít i hlubší význam.

Příběhy Karla Maye můžou leckomu připadat naivní a vykreslení dobra a zla v jeho podání může působit místy "černobíle" ale pro mne jsou romány Karla Maye srdcovou záležitostí a čtu je už více jak 30 let....zápletky jsou sice mnohdy předvídatelné, ale v tom je možná kouzlo jeho příběhů. O to více mrzí, že s jeho jménem jsou častěji spojovány filmové verze, které v absolutní většině nemají s knižní předlohou pranic společného

Mayovky jsem v dětství hltala, nej nej je ovšem série o Vinnetouovi... Hodně se mi též líbil Syn lovce medvědů.
V té době pro mě neodmyslitelně spojeno s filmy s P. Bricem a L. Barkerem a s "fotománií", kdy skoro každý v mém věku sbíral fotky z těch filmů. Měla jsem na to speciální sešit, kam jsem je vlepovala a každý přírůstek, to bylo něco! Dodnes mě mrzí, že se mi ten černý, postupem času hodně naditý sešit někam ztratil....

Vynikající spisovatel...Nezapomenutelný Vinnetou!

Jeden z nejoblíbenějších autorů mého dětství. Hodně mne ovlivnil.

Byl vynikající.Jeho knihy a podle nich filmy jsou oblíbené stále i u mých dětí.

Napriek tomu, že ma filmové adaptácie jeho kníh nikdy nebavili, knihy sú úžasné (hlavne pre mladšie ročníky). Takže, určite odporúčam prečítať aspoň jednu "mayovku" :)

ano byl to úžasný spisovatel jeho knihy miluji. I když v Americe nikdy nebyl má dobrou fantasii