František Roček

Poněkud stručná informace o „spisovateli“ Františku Ročkovi si myslím zaslouží doplnit, byť třeba jen mým názorem. Už proto, že kdybych já při koupi jeho knih věděl to, co zde chci doplnit, obešel bych takového „spisovatele“ velkým obloukem a rozhodně mu nedal vydělat. Takže snad můj příspěvek pomůže někomu jinému.
Tento „spisovatel“ totiž v těchto dnech dosáhl zřejmě vrcholu své „spisovatelské“ kariéry a byl vyznamenán tzv. Krameriovou cenou za svou „nezávislou“ žurnalistiku (chudák pan Kramerius blahé paměti, bránit se nemůže a své jméno si nenechal chránit před zneužitím různými lumpy ochrannou známkou ®). Cenou, kterou si mezi sebou udělují proruští kolaboranti a zrádci (viz zprávy denního tisku z počátku července 2022). Kdysi jsem si koupil několik dílů líčení událostí těsně po skončení II. světové války v Ústí od jakéhosi spisovatele Ročka. Řídil jsem se tehdy nějakými recenzemi a pravděpodobně také informacemi z Databáze knih. O autorovi samotném jsem toho jinak moc nevěděl, politicky se jako „nezávislý žurnalista“ tehdy nějak výrazně neprojevoval (Rusák ještě nezmobilizoval svou pátou kolonu českých zrádců). Po dlouhých létech komunistického lhaní o této těsně poválečné době, kterou jsem prožil jako malý chlapec, lhaní v tisku, škole, v povolených vycházejících knihách, jsem se pochopitelně zajímal o každý pramen informací, který se zdál trochu pravdivý. Četl jsem sice už knihy profesora Václava Černého či Ferdinanda Peroutky, kteří se zmiňovali o zločinech české lůzy na německých (tehdy ještě) spoluobčanech, o odsunu, „divokém“ i tzv. legálním („legálním“ podle rusáckých, stalinských, způsobů), ale Ročkovy knihy se zdály být detailnějším popisem tehdejších událostí, a to z kraje, kde bestialita poválečné msty dosáhla zřejmě svého vrcholu (v mém rodném městě, ač bylo částečně také „německé“, to tak divoké nebylo, následky „odsunu“ jsem ovšem mohl vidět po celé dětství a v „pohraničí“ vlastně dodnes). Knihy samotné zde teď hodnotit nehodlám, snad někdy později. Jde mi o autora. Od knih, které se sotva líbily komunisticko-rusáckým českým „vlastencům“ (např. o situaci po roce 1948 Roček podle anotace píše: „...konečně byla prosovětským režimem obsazena na československé straně také západoněmecká a rakouská hranice. Teprve v tom okamžiku bylo dokončeno obsazení střední Evropy sovětskou armádou v oblasti Československa…), dospěl „spisovatel“ Roček na zcela opačný názorový pól a je dnes jedním ze sebranky proruských zrádců našeho národa a státu. Asi první krok ke správnému nazírání současných událostí udělal svými knihami o řádění Romů v Ústí, které se věru musely líbit hlavně Okamůrám a jemu podobným. Pak už byl jen krůček v jeho dalším vývoji, a to když novodobí Putinovi fašisté přepadli Ukrajinu. Ve spisovateli Ročkovi muselo dojít k nějakému zlomu, nebo chytil nový vítr, byl „aktivován“, uviděl téma, na kterém by mohl parazitovat … Výsledkem jsou jeho současné „rozbory“ a „nezávislé“ komentáře na profláklém webu proruských kolaborantů Parlamentní listy nebo rovnou na vysloveně kolaborantských, dezinformačních webech jako „první zprávy.cz“ či „ceske-narodni-listy.cz“ (některé další jsou dodnes, i s články „nezávislého“ Ročka, zablokovány). Zde nešetří sprostými útoky na oběť zločinné rusácké agrese, Ukrajinu, a jejího prezidenta (vždy alespoň „komik Zelenský“; nikdy podobným způsobem samozřejmě nedehonestuje vraha Putina). Pro doložení pár citátů tohoto „nezávislého novináře“: rusáckou agresi na Ukrajině nazývá „americko-ruskou válkou“, podle něj „Česká televize vzdychá nad ruskou nehumánností“, o bestialitě Rusáků v Buči si dokonce dovolí drze napsat: „prý vraždili ustupující ruští vojáci. Je to tak okaté, že uvěřit tomu mohou jenom političtí hysterici“ nebo obecněji k rusácké bestialitě si dovolí veřejně následují, doslova bestiální zhovadilost: „...nezáleží“ (Ukrajincům, moje pozn.) „na civilních obětech. Čím jich bude více, tím lépe, protože za smrt civilistů mohou Rusové. Není to náhodou ruská genocida?“ A tak dále. Při tom ovšem si dá dobrý pozor, aby zločiny Putina a jeho bandy vrahů přímo neoslavoval. Je natolik zbabělý, že vlastně ve svých blábolech ani nepřichází se svým názorem. Vybírá si „vhodné“ názory proruských lumpů na Západě, ty cituje a pak „komentuje“. Tak má vypadat, podle proruských pohůnků u nás, „nezávislá žurnalistika“, hodná ocenění. Pan Roček vystupuje jako nejhorší rusácká lidská špína, ideový pomocník vrahů. Putinova onuce, nezávislý novinář (a spisovatel) rusáckého typu, zralý pro Krameriovu a jednou snad i Putinovu cenu… Ať si každý čtenář závěr udělá sám: zda tohoto spisovatele chce číst, informace jsou zde a všechny dohledatelné. Já za sebe od „spisovatele“ a „nezávislého novináře“ Ročka už nekoupím jedinou knihu.